čtvrtek 30. prosince 2010

Deepak Chopra - Anatomie Zázraku

  Anatomie zázraku neboli cesta splněných přání je další inspirující knihou z dílny Deepaka Chopry, lékaře a spiritualisty s indickým původem. Autor se v této knize hluboce zabývá tématem souběhu náhodných událostí, takzvaných koincidencí. Vrací se ale i k dalším aspektům spirituálního rozvoje zejména pak vztahu nelokálního a lokálního já, tedy naší fyzické přítomnosti oddělené od ostatních a naší duchovní podstaty, která je se vším v jednotě.

  První část knihy zkoumá a ukazuje příklady, kdy je svět řízen něčím přesahujícím dané místo. Autor předkládá poznatky z moderní fyziky i biologické výzkumy potvrzující, že mnoho inteligentně řízených procesů se děje současně a řídící povel tedy přichází do všech oddělených částí v nulovém čase.
  Spiritualistické tradice staroindické literatury vidí všechny věci jako lokální části velkého celku. Každá část pak vnímá krásu všehomíra ze své jedinečné pozice, zatímco nekonečná a všemocná síla v pozadí vše láskyplně orchestruje. Pokud chceme žít plnohodnotný život naplněný nádherou, potom, nás kniha nabádá, zapojit se do tohoto proudu tak, že budeme vnímat touhy naší duše.
  Abychom toho dosáhly, pomůže nám meditace, a zejména všímat si těchto koincidencí - zdánlivě náhodných událostí. Pokud jim budeme věnovat svoji pozornost více, zjistíme, že za vším opravdu stojí milá organizující inteligence, ale také se nám tyto zázračné náhody začneme zažívat častěji.
  Druhá část už je více praktická a v sedmi lekcích nabízí cvičení prohlubující schopnost všímat si zvláštních shod okolností, které se kolem nás neustále dějí. Druhá půlka Anatomie zázraku nám má pomoci pochopit jak koincidence fungují a jak využít jejich moc ve svých službách.
  Cvičení se zabývají poznáním, že my sami jsme součástí sladěného celku, že všechno na světě odráží nás samotné a my jsme také celým světem. Učí nás, že zdroj naší síly leží uvnitř nás, že pramení z moci, kterou již máme, a proto nemusíme dbát mínění společnosti ani se nechat vláčet naším egem či prožívat dokola stará ublížení. Radí, jak se pustit do proudu kosmického tance, a zvolit ve svém životě zázraky namísto nářků. To všechno nám umožňuje život v souladu se všudypřítomnou inteligencí, kterou jsme i my sami, a jež s božskou průzračností řídí celý svět.


  Zajímavé poznatky
  • Meditaci (stejně jako napětí, zloba nebo strach) provází i tělesné reakce
  • Lidé, kteří jsou v těsném vztahu s nelokálním (duchovním) já mají mozkovou aktivitu podobnou stavům při mediteci, i když jsou bdělí a aktivní
  • Když věci nejdou tak, jak si představuji, oprostím se od svých nároků a s vírou se odevzdám do láskyplné organizující moci všehomíra. Tomu se říká skok víry.

sobota 25. prosince 2010

Jak jsem se narodil

Než jsem se narodil, se mě Bůh zeptal: „Jaký bys chtěl mít život?“
Já jsem bez rozmýšlení odpověděl, že bych chtěl být bohatý, žít v přepychu a aby početné služebnictvo ihned vyplnilo každé mé přání.
Pak, když jsem zemřel, si mě Bůh zavolal a zeptal se: „Líbil se ti život, který jsi si přál?“
A já trochu zklamaně odpověděl. „Víš, Bože. Bylo to hezké. Nemusel jsem se o nic starat a každý hned ochotně plnil má přání. Já jsem si toho ale nevážil. Naopak, když se jen něco maličkého pokazilo a někdo to ihned nespravil, byl jsem rozčilený. Žádná věc mi nedělala radost, protože všechno bylo celkem obyčejné.“
„Co si tedy přeješ do svého dalšího života?“ zeptal se mě Bůh.
„Tentokrát bych si přál narodit se do chudé rodiny, abych musel bojovat a kdejaký drobný úspěch mě potěšil.“
A tak jsem měl složité dětství a celý život jsem se protloukal, až se mě Bůh zavolal prostřednictvím Smrtky a opět se mě zeptal: „Tak jaký byl tvůj život tentokrát?“
„Víš, Bože. Spousta věcí mi dělala radost, ale nikdy jsem nebyl tak dobrý, abych nezáviděl dalším, kteří se mají ještě lépe. Když jsem dokázal něco, vždy se objevil někdo, kdo můj obrovský výkon snadno zesměšnil. Navíc rodiče nikdy nebyli spokojení a já sám jsem se nenaučil být spokojen, ani když jsem vybudoval úspěšnou firmu a zaměstnával jsem desítky lidí.“
„Ale to je škoda, já přeci toužil jen, aby jsi žil podle svých přání,“ pravil Bůh. „Co si tedy přeješ, aby byl tvůj další život nádherný?“
„Víš, Bože, chtěl bych, abych měl pořád po čem toužit, ale abych si svá přání vždy s trochou námahy vyplnil. Chtěl bych mít velké sny, začínat s málem, ale vždy dokázat postoupil o krok kupředu. Chtěl bych si tyhle pokroky, tyhle malé oslavy umět užít, radovat se z nich a mít radost i z toho, že mám vždycky něco dalšího, čeho bych mohl dosáhnout, ale co ještě nemám. Chtěl bych se občas uvolnit a vědět, že všechno je v pořádku, i když nic nedělám. Chtěl bych umět ocenit malé věci jako vánoční výzdobu, ale přesto si bláznivě užít třeba skok padákem. Chtěl bych mít dobré přátele, kteří mě vždycky podrží, a já jim to bohatě vracel. Chtěl bych vědět, že jsi na mojí straně a že to vždycky dobře dopadne.“
A Bůh řekl: „No jasně.“
A pak jsi se narodil.

úterý 7. prosince 2010

Jsi nadšený ve svém životě?

  Pravidelně mi chodí emaily s různými nápady, návody a kurzy osobního růstu, ale jeden mě tento týden opravdu zaujal. Byl tam jednoduchý postřeh.
  Buď jsi ve svém životě nadšený nebo nejsi!
  A já s tím naprosto souhlasím. Pokud jsme dneska nadšení, tak je vše skvělé a svět je pro nás rájem. Jestli ne, tak máme 2 možnosti.

  1. Změnit svět
  2. Změnit sebe
  První cestou se již vydalo spousty lidí. Snaží se změnit vládu, manžela, děti, počasí. Tito lidé bojují s kdejakou nepřízní a neustále přemýšlejí o nějakých obtížích (nebo lépe myslí na řešení a nikoli problém). Prvním přístupem lze samozřejmě uspět, avšak často to vyžaduje velké úsilí.
  Druhá možnost je sebezměna. Pokud se nám nelíbí šéfovo křik, těžko ho přimějeme změnit jeho životní postoj, můžeme se však zaměřit na jeho kladné vlastnosti a zjistíme, že šéf je občas docela příjemný týpek. Aplikujeme tedy naše selektivní vnímání a z tisíců impulsů kolem nás si vybereme jen ty, které jsou nám příjemné. Pokud si nasadíme myšlenkové brýle a budeme vyhledávat radost, brzy můžeme být v životě nadšenější, než kdy předtím.
  Radím alespoň vyzkoušet zaměřit občas pozornost na to, co nás baví, co se nám líbí a co máme rádi, a třeba zjistíme, že jsme ve svém životě najednou nadšení.

středa 1. prosince 2010

O čem nemluvím, to neexistuje.

  O čem nemluvím, to neexistuje! Na co nemyslím, to není! Co neprožívám, není!
  Začetli jste se někdy do knihy, že okolní svět přestal existovat? Mohlo se to stát při sledování filmu, možná jste nepostřehli, že celý stadión řve, pohlceni fanděním svému týmu. To, na co jste nemysleli, neexistovalo.

  Samozřejmě to jde i naopak. Když vám řeknu, nemyslete na svou ruku, je skoro nemožné ruku nevnímat. Když se snažíme na něco nemyslet, neustále o tom přemýšlíme. Myslet nebo chtít nemyslet je to samé, takže pokud toužíme nemyslet na nemoc, zlost, chudobu nebo další nepříjemnosti, vlastně o nich přemýšlíme neustále. Pokud chceme v životě skutečně prožívat opak, je třeba mluvit, myslet a prožívat, opak, tedy to co chceme. O čem přemýšlíme, to jediné existuje.

  Slyší elitní pilot rachot svého stroje nebo je plně soustředěn na výkon a nachází se jakoby v tichu? Když naopak vzpomínáme na nějakou starou křivdu, tlak se nám zvýší stejně jako tep, dlaně se sevřou v pěst a tělo se cítí, jako by se nám křivda děla právě teď. Jak je možné, že pokud jsme zamilovaní, přijde nám ledový vítr vhánící sníh do očí nádherný, zatímco stejný vítr proklínáme, když se jím prodíráme na těžkou pracovní šichtu. Pokud budeme, chtít najdeme další tisíce příkladů, že existuje jen to, o čem přemýšlíme, mluvíme a co prožíváme.

  Proto prožívejme každý okamžik jen to, co chceme. To jediné bude existovat.

neděle 7. listopadu 2010

Rhonda Byrne - Moc (The Power)

  Knihy od Rhondy Byrne mám hodně rád. Jsou napsané tak, že každé slovo do vás pumpuje energii, můžete jen létat očima po stránce, a přesto přijímáte úžasné poselství. Stránky jsou na krásném papíře a decentní ilustrace jsou tak kouzelné. Není divu, že jsem novou Rhondinu knihu The Power - Síla, zhltnul.

  Už trailer vás nažhaví, a když Sílu otevřete najednou vše vypadá snazší. Síla shrnuje, zjednodušuje a trochu rozšiřuje první autorčinu knihu Tajemství. Neustále opakuje, že nejdůležitější je, jak se cítíme. Existuje pouze jedna síla, autorka jí říká láska, ale já si v ní dokážu představit jakoukoli inspirující sílu - Boha, Vesmír, Lásku. Když se cítíme dobře, tyto pocity magnetickou silou přitahují další situace, lidi a události, kdy se budeme cítit dobře. Pokud se nám lásky nedostává, cítíme se špatně. Důležité ale je, že své pocity můžeme kdykoli změnit.
  To jaký je náš život dnes, odráží, jaké pocity jsme měli dříve. Pokud se chceme cítit radostněji, živěji, nadšení a spokojení, stačí začít se tak cítit hned teď a kouzelná síla zákona přitažlivosti k nám přitáhne další radostné a šťastné chvíle.

  Nevěříte, není nic snazšího, než si to vyzkoušet. Zastavte se právě tam, kde jste, a řekněte si upřímně, jak se cítíte. Je to pozitivní nebo negativní pocit? Dokážete se teď a tady, kde jste, cítit lépe? Zkuste, nehledě na okolnosti, najít v sobě pocit, který se vám bude víc líbit. Pokud se už teď cítíte dobře, zkuste i přesto najít ještě úžasnější pocit. No není vám líp?
  Anebo vyzkoušejte jeden den usínat s myšlenkami na všechny ty starosti a problémy, zabývejte se hrůzou, kterou jste zažili nebo viděli v televizi. Jak se vám pak ráno vstávalo? Další večer se na usínání vrhněte z jiného konce. Probírejte se myšlenkami, co vše se vám podařilo, jaký to byl krásný den a co hezkého jste zažili. Uvědomte si, že je to krásné, jak vás deka hladí po těle a jak je matrace příjemně měkká. A jaké ráno jste měli, po takovém večeru?
  Síla mluví právě o tom. Lidé, kteří jsou šťastní, zažívají častěji příjemné pocity, než ty nepříjemné, dělají to, co chtějí více, než to, co nechtějí. Ale není to tak, že by měli prostě štěstí. Oni jdou štěstíčku naproti a příjemné pocity vyhledávají, užívají si je a krásu hledají prostě všude. Život se nám totiž neděje, život si sami tvoříme.
  Rovnice je jednoduchá. Čím více se cítíme příjemně, tím více se budeme cítit dobře v budoucnosti. Tak mi řekněte jediný důvod, proč se teď necítit dobře?
  Poselství je jednoduché, ale kniha přináší ještě mnohem víc. Na více jak 200 stranách najdeme řadu nápadů, rad a tipů, jak uvést pozitivní pocity do praxe. Dočteme se o lidech, kteří změnou přístupu změnili svůj život. V tématických kapitolách se podíváme, jak nám Síla pomůže s penězi, zdravím i vztahy a to všechno na krásném papíře s magickými ilustracemi.
  Pokud nevládnete angličtinou, budete si muset ještě chvilku počkat na překlad. Cítit dobře se ale můžete už teď.

  Samozřejmě jsem hned sám vyzkoušel - cítit se skvěle. A funguje to. Když se cítíme skvěle, vše jde jako po másle. Občas se ale stane, že se nám do cesty postaví nějaká překážka a pak se nemůžeme zbavit nepříjemného pocitu. Víme, že nám tyto pocity nic nepřinesou, ale jako by nějaký zlý duch v naší mysli neustále hořekoval a představoval si to nejhorší. Například onemocníme a rázem je těžké cítit se dobře a myslet jen na zdraví. A tady mi pomohly rady z jiné knihy - Knihy o sebedisciplíně. Musel jsem totiž začít komunikovat se svým podvědomím a to lze účinně dělat, pokud k sobě hovoříme v přítomném čase. "Teď se cítím dobře, myslím jen na zdraví a život je pohoda."
  Nakonec s trochou cviku jsem se naučil cítit se neustále dobře. Nebylo to tak snadné, jak by se mohlo zdát, ale ani to není žádný nemožný výkon. Cítím se skvěle a tím si dopřávám dalších skvělých chvil. Zkuste to také.

Další Rhondiny knížky: Tajemství

středa 3. listopadu 2010

Mark Fisher - Muž, který chtěl být bohatý

  Když v knihkupectví procházíte sekcí s knihami o osobním rozvoji, narazíte na sérii knih, jež začínají slovem muž. Muž, který chtěl být šťastný, který chtěl být bohatý, který chtěl kde co. Zdálo by se, že jde o stejného autora, ale nápad s hledajícím mužem mělo více spisovatelů. Jedním z nich byl Mark Fisher.

  Fisherův dvaatřicetiletý mladík chce být bohatý. Tento muž pracuje v marketingové firmě, ale svou práci nenávidí, za to touží, stát se spisovatelem. Jednoho dne se rozhodne navštívit bohatého strýčka, který mu dá doporučující dopis k Výstřednímu milionáři. Tato pozvánka je ale prázdná.
  A tak začíná příběh, který vás nenechá přestat číst (já sám jsem půlku přečetl v knihkupectví, a pak jsem si raděj přestávku, abych si to celé mohl promyslet). Hrdina navštíví tohoto milionáře, jenž na pár stránkách příběhu předá tajemství, jež je tak prosté, že se mnozí z nás bojí ho použít, aby dosáhli svých snů.
  Výstřední milionář hrdinu nejprve naštve, a pak ho zaujme natolik, že mladík zapomene na svou zlobu a plně vstřebává jednoduché poselství. Abychom dosáhly čehokoli, i bohatství, musíme poznat sami sebe. Již v prvních kapitolách vyzývá mudrc našeho hrdinu, aby určil svou cenu. Hodnota, kterou se mladík ocení, je kupodivu velmi nízká. Milionář ale neláme nad svým žákem hůl, a dál ho nenápadně postrkuje k bohatství a s ním i nás čtenáře.
  Hrdina dostane za úkol napsat, že za několik let vydělá první milion, ale svěří se svému učiteli, že těmto slovům nevěří. Milionář mu na to odpoví, že aby uspěl v jakékoli činnosti, musí mít touhu a víru. Poradí, že aby uvěřil, pomůžou obyčejná slova.
  Mladík nevěří v moc slov, a tak dostane lekci, která ho naučí více než stovka knih. Milionář si z něj spraví žertík, a tuto kapitolu - osmou - v níž mladý muž objevuje moc slov - doporučuji opravdu každému, aby si ji přečetl. Hrdina během okamžiku uvěří pár řádkům a několik napsaných slov dokonale změní jeho činy. Milionář mu posléze vysvětluje: "Kdykoli se spolu přou logika a představivost, představivost vyhrává."
  Starý pán, který má ze všeho nejraději svoji zahradu růží, pak mladému muži vysvětlí, jak pracovat s podvědomím. Většina lidí si myslí, že pokud bude dělat stále to samé a vydělávat 20, 30, 40 tisíc měsíčně, tak že najednou jako zázrakem budou mít víc než vloni. Mudrc vysvětluje, že pro dosáhnutí bohatství je potřeba se změnit. Pokud prodchneme podvědomí myšlenkou, že jsme bohatí, začne pro nás naše nevědomá část mysli pracovat na plné obrátky a my najednou začneme potkávat příležitosti k zbohatnutí.
  Abychom byli v životě šťastní, pokračuje milionář ve vysvětlování, musíme vědět, co chceme a to dělat. Pokud děláme věci, které máme rádi, tak na konci dne ničeho nelitujeme. Kdyby si pro nás najednou přišla smrtka, můžeme jí říci, že jsme žili naplno. Zeptejme se sami sebe: "Kdybych měl v bance milion dolarů, dělal bych to co doposud?" Jen pár lidí by odpovědělo, že ano. Ti jsou šťastní. Většina milionářů stále pracuje, neboť svou práci zbožňují. Pokud děláme, co máme rádi, jen náš život naplněný radostí.
  Abychom mohli dělat to, co nás naplňuje, musíme se nejprve poznat. Pak stačí využívat moc slov a poslouchat svou intuici a dříve nebo později se dostaneme na správnou cestu. Tak pomůžeme sami sobě žít plnohodnotný život a budeme moci rozdávat své štěstí druhým.
  Většina lidí ale nikdy hluboce nepřemýšlela nad tím, co chtějí. Nedumáme nad tím, co pro nás znamená být bohatý. Nezamýšlíme se nad otázkou, jak má vypadat náš den, abychom byli šťastní. Často víme, co nechceme, ale už méně jasnou představu máme o tom, co bychom chtěli. Těžko pak můžeme vyrazit na cestu s takovým nejasným cílem. Pokud ale víme, kam směřujeme, už je daleko snazší najít ten pravý směr.
  Milionář například hrdinovi radí, aby si určil, že za šest let vydělá milion navíc, k tomu co má nyní. Poradí mu, aby si cestu nastavil tak, že první rok vydělá 16 000 a každý další rok tyto peníze zdvojnásobí. To je cíl. Nelze ho ale dosáhnout stejným způsobem života jako doposud, kdy sotva ušetří z výplaty. Pro výdělek 16 tisíc navíc v letošním roce, ale zase nemusíme obrátit život úplně naruby. Až se nám to podaří, získáme sebejistotu a další rok se nám 32 tisíc bude získávat lehčeji.
  Kdybych chtěl shrnout, co kniha velice poutavou a čtivou formou přináší, řekl bych, že nám říká, abychom sami sebe poznali. Radí, jak využívat ohromnou moc slov a jak zapojit naše podvědomí, aby hrálo pro nás. Doporučuje, abychom se nebáli zeptat se, neboť lidé nám často ochotně pomohou. Chce, abychom si každý okamžik užívali naplno, jelikož tak spolu s vědomějším používáním slov a myšlenek si povšimneme detailů, které ostatní minou, ale nás posunou blíž k našim cílům. Časem najdeme vnitřní klid a pochopíme svojí úlohu na tomto světě. Pak nás už nic nezastaví před splněním našich snů.
  Muž, který chtěl být bohatý, je výborná kniha, pokud toužíme zlepšit stav svého života. Doporučuji přečíst si těch 107 stran ještě dnes.

pondělí 4. října 2010

Funkcionálové

  Ruský autor fantastické literatury napsal kromě zfilmovaných hitů Noční a Denní hlídky také romány Nanečisto a Načisto. Hlavní hrdina těchto knih ruský mladík jménem Kirill se jednoho dne probudí, aby zjistil, že nabyl dokonalých schopností v jedné profesi - své funkci. Objevuje, že po světě se potulují stovky lidí, kteří dělají svou práci s naprostou dokonalostí - celník na první pohled pozná, co daný člověk převáží, holič s lehkostí vytvoří jakýkoli účes, kuchařovo jídlo je vyhlášené široko daleko. Těmto funkcionálům jsou jejich schopnosti přiděleny nějakou záhadnou mimozemskou civilizací.
  Podívejme se ale do našeho světa. Je možné, že skuteční funcionálové existují. Jsou mezi námi lidé, jejichž práce je pro ně životním posláním a zároveň naplněním. Ano takoví lidé existují. A je jich mnoho. Například Antonín Blažek, prodavač v brněnském knihkupectví. Nebo Australan Tommy Emannuel, který se snad narodil s kytarou v ruce.



  Neskrývá se i v nás neuvěřitelný talent, který jen čeká na objevení. Nebo už svůj talent známe, jen je mu třeba dopřát trochu volnosti, aby mohl rozkvést. Berme to jako výpravu za pokladem, a tak to vskutku je. Pokud objevíme svůj talent a naplníme jím svůj život, potom se naše žití opravdu promění v pohádku. Dokázalo to už tolik lidí před námi. Někteří změnili život přes noc, někomu to trvalo celý život, ale každý se na cestu vypravil, protože, když nežijeme své poslání, tak neustále cítíme tu nehasnoucí touhu, že je něco víc, která nám nedopřeje klid.

pátek 24. září 2010

Selektivní vnímání

  Ve světě kolem nás je nepřeberné množství informací, a kdybychom je všechny vnímali, určitě bychom se zbláznili. Mozek nás proto šetří a naší pozornosti předkládá jen nepatrnou část z nich. Nevěříte?
  Zkuste se podívat na následující video. Dvě skupiny hráčů, černí a bílí, si přehazují míče. Vaším úkolem je spočítat kolik přehozů udělá bílý tým.

  Bylo jich 15. Dospěli jste k správnému počtu? A zaznamenali jste gorilu procházející obrazem? Ano? Ne? Hodně lidí si ji napoprvé nevšimne. Je to proto, že gorila je tmavá a vy se plně soustředíte na bílý tým. Mozek v rámci podpory soustředění odfiltroval černé vjemy. A kdo pozoroval opici, nestihl už většinou počítat. Můžete se podívat ještě na jeden test, je v horších světelných podmínkách, a já jsem si obludy nevšiml, ani když jsem ji tam čekal.
  Nebo zkuste jiný trik. Jděte na místo, kde je hodně barev a pohybujte se po okolí, například jeďte tramvají centrem města. Vyhledávejte co nejvíce modrých věcí. Uvidíte, že snadno identifikujete spoustu modrých triček, džín, vlajek, nápisů a dalších předmětů. Na konci si cesty i budete i mnohé z nich pamatovat. Když se vás ale zeptám na zelené věci, zjistíte, že ani netušíte, jestli tam něco zeleného bylo. Asi bylo, ale kolik, co a kde, to nebudete mít ani vzdálenou představu.
  Zažili jste to mnohokrát. Když jste začali dělat autoškolu, najednou jste všude potkávali auta autoškoly. Jakmile vám kamarád představil novou značku oblečení, zjistili jste, že není až tak neobvyklá a kde kdo ji už nosí. Po pracovním interview u neznámé firmy, jste na její logo narazili, jako by bylo všude. Kde se všechny ty věci dříve schovávali? Neskrývali se, ale vy jste je prostě nevnímali.
  Mozek nám ukazuje to, na co myslíme. Když jsme veselí, jsou to pěkné věci. Pokud se rozzlobíme, většina toho, co vidíme, nás dokáže ještě více naštvat. Asi jste už někdy zkoušeli uklidnit zuřícího člověka. Je to velmi obtížné, protože rozzlobený člověk nachází na vaší snaze ty nejzajímavější věci, které by vás ani nenapadli, ale jeho prostě rozzuří.
  Selektivní vnímání do krajnosti představil režisér Daniel Calparsoro ve snímku Ti, kteří tu nejsou. Film vypráví o ženě, která slyší hlasy lidí, ale samotné postavy nevnímá, a tak si myslí, že jsou to duchové, kteří si s ní hrají.
  Proč o tom všem píšu? Selektivní vnímání, pokud si přiznáme, že existuje, můžeme využít ke svému prospěchu. Svět není jedno a to samé místo pro každého z nás, naopak, každý si vytváří svůj vlastní svět podle toho, jak se na něj dívá.
  Jak už jsem řekl, selektivní vnímání, nebo jak já to nazývám - myšlenkové brýle - nás ve světě zaměřuje na to, o čem přemýšlíme. Když je to nespravedlnost, chudova, nemoc, tak nacházíme důkazy pro ještě víc nespravedlností, chudoby a nemocí. Když častěji myslíme na pohodu, zábavu, úspěch a řešení, jako zázrakem nacházíme pohodu a zábavu, sbíráme úspěchy a řešení jsou snadná a přicházejí rychle.
  Zkuste to si cvičení výše a uvidíte, jestli také vnímáte selektivně. Pak se můžete zamyslet, jestli to, co si na světě vybíráte je to, co si vybírat chcete. Vždyť nakonec jde jen o to, splnit si svá osobní přání.

čtvrtek 2. září 2010

Muž, který chtěl být šťastný

  Západní turista přijíždí na Bali a jakýsi popud ho přivede na návštěvu místního léčitele. Aniž tuší, co by vlastně chtěl, brzy se dozvídá o svém životě více, než si kdy myslel. Zjistil, že touží být šťastný, ale tento sen mu neustále uniká. Místní mudrc jménem Samtyang mu pomůže najít cestu.

  Jelikož kolikrát nestačí tisíckrát zopakovat, zadává našemu hrdinovi i různé úkoly, kde autor často velmi humornou formou odhaluje, jak naše představy i strachy formují a svazují náš život, třebaže si to ani neuvědomujeme.
  Julien, jak se hrdina jmenuje, se nejprve dozvídá, že to čemu věříme, určuje i jak nám realita připadá. Mudrc Samtyang se neváhá pustit ani do rozboru křivek Nicole Kidman, aby dokázal, že krásné lidi nedělají dokonalé křivky, ale jejich sebevědomí. Naproti tomu náš hrdina věří, že je příliš vychrtlý, a proto se tak také ostatním zdá. Věnuje totiž své úsilí nikoli na dosažení svých cílů, ale aby se přesvědčil, že je hubený a ošklivý.
  Aby si Julien ozkoušel na vlastní kůži, jaké to je změnit svůj život a jít za svými sny, dostává od mistra několik úkolů. První je snít o tom, jaký život by chtěl vést a další je najít věci, které mu v takovém životě brání. Jednou z otázek je prozkoumat výzkum placeba, jež musejí podstoupit lékařské firmy a u každého léku dokázat, že jeho účinnost je větší, než účinek podané pilulky cukru. Překvapený hrdina zjistí, že asi třetina lidí se vyléčí, i když žádný lék nedostane a často mají i vedlejší příznaky pro léčbu typické, třebaže nedostali nic jiného než prázdný obal. Nejzajímavějším úkolem ale je, aby hrdina získal pět rezolutních "ne" a své požadavky. Zdá se to snadné, ale ve skutečnosti trvalo Julienovi několik stran, než dostal sotva 2 odmítnutí. Všichni ostatní, pokud nepomohli přímo, hledali alespoň cestu, jak mu vyjít vstříc. Julien tak poznal, že lidé mají touhu ostatním pomáhat a mistr Samtyang vysvětlil, že na druhé se musíme obracet, pokud chceme naplnit své sny, neboť my sami nezvládneme vše, zatímco druzí jen touží využít svých schopností, třeba aby pomohli právě nám.
  Na to navazuje příjemná debata ohledně peněz, kterou jsou podle mistra Samtyanga skvělý vynález. Pomáhají lidem, aby mohli směňovat své schopnosti, za schopnosti jiných lidí. Podle něj se mají peníze neustále točit, a čím více se používají, tím více lidí má možnost dělat to, co umí. Nakonec ale dodává, že peníze sami nám nepřinesou spokojenost, ať jich máme, kolik chceme. Když je nemáme, připadá nám, že nám jejich nedostatek ubírá svobodu. Svoboda se ale nachází, až v jistotě, že jednáme tak, jak chceme, a ne v tom kolik máme peněz.
  Hrdina nakonec překonává sám sebe a rozhodne se pro to, po čem touží, i když musí něco obětovat. To mu dodá velkou pohodu, neboť pochopí, jakou má vnitřní sílu.
  V úplném závěru potkává Julien děvčátko, jež toužilo stát se námořnicí. Dědeček jí to ale rozmluvil, s tím, že to je práce pro kluky, a tak dívka svůj sen opustila a srdce jí naplnil smutek. Julien jí radí takto: "Nikdy nikoho nenechej, aby ti říkal, co dokážeš a co ne. Je na tobě, co si vybereš a jak budeš žít.

čtvrtek 19. srpna 2010

Jak jsem šel čůrat

  Zdá se vám, že neumíte lidi pobavit, že jste suchý obyčejný kancelářský dělník? Poradím vám skvělý trik, jenž z vás udělá celebritu oddělení.

  Choďte čůrat!

  Já vím, že to mnozí děláte už teď, takže máte vlastně napůl vyhráno. Poslední kousíček do skládačky pracovního elegána nebo hvězdy kolektivu je to, abyste o tom každému řekli. Jen tak nenuceně, s lehkostí. Třeba: „Jdu na záchod.“
  Já na to přišel čistě náhodou. Měl jsem míting s kolegou, ale potřeboval jsem si odskočit. I mě se to občas stane. Tak jsem do open-spacu pronesl výše zmíněnou větu. Nevinně, bez touhy někoho zaujmout nebo urazit. Prostě se mi chtělo.
  A jedna kolegyně se hned ozvala: „Další, co o tom musí každému vykládat.“
  A teď pozor, máte několik možností, jak zareagovat.
  1. (vo čůrání se přeci nemluví), pošeptá vám chytrý hlásek ve vaší mysli. „Jasně,“ řeknete si, sklopíte hlavu, zčervenáte a zostuzeně si jdete raděj udělat kafe, hlavně abyste nazamířili přímo na toaletu.
  2. No jo, i JÁ, potřebuju vobčas na záchod. Je to tak! A zvesela prohodíte nějaký detail. Oni to ostatní stejně vědí, takže se ani nijak zvlášť nevytahujete.
  Mě naštěstí první možnost vůbec nenapadla, a tak jsem o dost hlasitěji než předtím pravil: „Za 20 sekund se vrátím, a pak jdem na to.“ A zmizel jsem.
  Co se oněch 20 sekund na WC dělo, nechám na vaší představivosti, ale když jsem se o necelou půlminutu později vracel, hned ve dveřích jsem neopomněl ocenit svůj výkon. „Jsem se náramně uvolnil, takže můžeme začít.“
  Někteří se začali smát.
  „Vopravdu, takhle hezky jsem se už dlouho nevyčůral,“ pokračoval jsem s vážnou tváří. Mluvil jsem totiž pravdu.
  Další vlna smíchu.
  Voni, ti lotři, totiž celých těch dvacet sekund diskutovali o tom, jak já čůrám, a měli z toho velkou legraci. Teď se všichni řechtali na celé kolo.
  Čůrání je asi dneska v módě a kdo to umí, je neobyčejně zábavný, usoudil jsem, a teď o tom vyprávím, kde můžu. Dokonce jsem o tom napsal i článek - hihi.

  Pozn. autora: Autor neručí za 100% pravdivost svých slov, takhle si to prostě pamatuje.

pátek 6. srpna 2010

Muži, kteří nenávidí ženy

  Jsem si nějak oblíbil poukazovat na to negativní, ale možná je to i trochu třeba, takže tady je jeden takový příběh.
  Jedna kamarádka mi doporučila knihu a brzo mi ji i zapůjčila, a když mi ji předávala a já čtu název "Muži, kteří nenávidí ženy", tak já říkám: "Takoví přeci neexistujou." A ona se na mě tak podezřele podívá a řiká: "Takových je většina."
  Nechci tu nic rozvíjet proti mužům, ani proti ženám, všichni jsme úžasní. V tomto příběhu, ale bude hrdinkou žena, která dostala do hlavy myšlenku, že většina mužů ženy nenávidí. Ve skutečnosti to může být i naopak, ale nejlépe, kdyby to nebylo vůbec.   Takže naše hrdinka si našla okouzlujícího mladíka a ten jí v jeden krásný den uvaří kávu. Přinese jí ji do postele a myslí si, jak ji nepotěšil, ale dívka zapne program "Všichni muži nenávidí ženy," a hledá, co je zle. A kdo hledá, tak samozřejmě najde. A hle, káva je horká. A tak dívka chlapce seřve, že je to horký. Mladík, ale neztrácí naději, holka se mu fakt líbí, a tak příště chvilku počká a přisese kafe studenější. Myslíte, že uspěl? Proti neustále kolující myšlence "Muži nenávidí ženy," nemá velkou šanci. "Co ti tak trvalo," osupí se na něj žena, když jí předá kávu příjemně teplou.
  Náš švarný jinoch to jistě nějakou dobu vydrží, ale pak řekne sbohem, a vymluví se, že musí vyletět do světa. A děvče si postěžuje kamarádkám, jaký to byl hajzl, že se s ní rozešel, po tom všem, co mu dala.
  A to stačila jediná myšlenka. Možná, že dívku takhle vychovali doma, třeba si zažila něco nepříjemného. Jak je ale vidět, myšlenka "Muži nenávidí ženy," si sama najde cestu, aby ožila, ať ženě přijde do jejího života jakýkoli gentleman. Chyba není v ní, chyba není ani v mužích, jen ta myšlenka chce prostě žít.
  A proto přátelé, zeptejme se sami sebe, nač myslíme. Přemýšlíme o tom, čeho chceme dosáhnout nebo jsme jako dívka z tohoto příběhu. Abychom se nedivili, až se naše myšlenky vyplní.

sobota 17. července 2010

Když vím, že tam je

  Hledal v kapse žvýkačky. Zašmátral rukou mezi harampádím, které v kapse nosil, a když nic nenašel, zkusil to znovu. Ponořil tam ruku ještě jednou a vytáhl flash disk. Hodil ho zpátky a opět se pokusil rukou našmátrat žvýkačku. Věděl, že tam je, že ji do kapsy ráno dával, a tak se nevzdával.
  Když to nevyšlo ani napopáté, tak zkusil jiný postup. Vyndal všechny věci z kapes a rozložil je na zem. A hle, žvýkačky tam opravdu byly.
  Kdyby je nenašel ani potom, co vysypal celý obsah kapes, zřejmě by zkusil obrátit kapsy naruby. Dělal by to všechno proto, jelikož věděl, že tam jsou. Ráno je tam přeci dával, a tak by si jen tak nepřipustil, že se ztratili.
  Co ale když nevíme, jestli stojíme jen kousek od splnění našeho cíle, jestli jsme na správné cestě? Mohlo by se pak stát, že uhneme z cesty, jen okamžik předtím, než najdeme žvýku v záhybech vlastní kapsy?
  Mohl by se Richard vzdát podnikání poté, co třikrát zkrachoval, zrovna když získal dost zkušeností, aby si splnil sen a otevřel půjčovnu dětských odrážedel?
  Zahořkne snad Alena na lásku po dvanáctém rozchodu místo, aby konečně pochopila, že Ivan je pro ni ten pravý?
  Vzdali bychom se, kdybychom věděli, že tam je?

pátek 9. července 2010

Na co právě myslím?

  Kolik času a energie vkládáme do věcí, které vůbec nechceme? Když se nad tím zamyslím já, tak spoustu. Když spěchám, tak přemýšlím, kolik toho musím udělat, místo abych hledal, jak svůj spěch uklidnit. Myslím tedy na problémy a ne na řešení. Když jsem nemocný, neustále se zaobírám svou bolestí, i když bych mohl dávat svou myšlenkovou energii do zdraví. Neustále mrhám energií myšlením na věci, které nechci.
  A pokaždé, když si to uvědomím, křičím: "Dost, vždyť já chci opak. Tam chci investovat svou energii, své úsilí a své myšlenky."
  Každý se může rozhodnout, zda ho zajímá bohatství nebo chudoba, zdraví nebo nemoc, láska nebo strach, rozhodnost nebo apatie, krásná postava nebo rychle zhltat jídlo, prostě zda myslí směrem ke svým touhám nebo proti nim. Každý okamžik musíme učinit takové rozhodnutí.
  Zrovinka dneska se mi dostalo poučení v podobě okamžité reakce těla na mé myšlenky. Začalo mě trochu píchat v boku. Mohl jsem se hodinu zaobírat tou bolestí, ale já raděj hned zareagoval otázkou: "Jak se chci cítit?" A odpověděl jsem si: "Chci být v pohodě a mít bok zdravý jako zbytek těla a cítit se tam příjemně." Lehce jsem se zasoustředil na pohodu právě v zlobící části těla a k mému údivu bolest okamžitě zmizela a už se nevrátila.
  Co nejvíce se snažím stále využívat své myšlenky směrem k vlastním cílům. Dneska, když se chci v práci rozčílit, tak se zastavím a opět si položím otázku: "Chci se cítit rozčílený?" Je skoro kouzelné, jak rychle si dokážu uvědomit, co je pro mě dobré a co mi naopak vůbec neprospívá a podle toho reagovat. Stačí jedna myšlenka a celý svět je rázem jiný.
  Určitě proto není na škodu se občas zastavit a zeptat se sám sebe: "Na co právě myslím?"

středa 16. června 2010

Píseň Děkuji

  Vděčnost je jedna z největších sil ve vesmíru, připomněla mi dnes kniha Rhondy Byrne, autorky Tajemství, když jsem si koupil její diář nazvaný Kniha vděčnosti. A vskutku, kolik času a energie investujeme do stížností, kritiky či odsuzování nespravedlností a kolik ho naopak věnujeme děkování a oceňování dobrých věcí, které jsme zažili? K hledání a vychutnávání krás kolem nás má přispět i Rhondin diář, ale o tom, jak mi pomohl až jindy.
  Dnes jsem si vzpomněl na jednu úžasnou písničku. Je to píseň "Děkuji" a její text je prostý, nebo tak alespoň začíná. Zpívá se v ní totiž neustále slovo "Děkuji".
  Ano, takto jednoduše jsem začal vyjadřovat vděčnost, když jsem si posledně osvojoval výhody hledání toho dobrého na světě. Byl jsem tehdy myslím ve vaně a začal jsem zpívat "Děkuji" pořád dokola. Brzy jsem se opravdu začal cítit, že mám za co děkovat, i písnička získala rytmus a styl, a já přidal podrobnosti, za které jsem chtěl poděkovat. "Děkuji, že mám úžasnou teplou sprchu." "Děkuji za tohle a děkuju za tamto." Najednou se slova díků ze mě linula, jak voda z protržené hráze, a já nemohl zastavit. Šel jsem ven a sice jen v duchu, ale děkoval jsem za každý pohled, který se mi naskytl. Byl jsem nadšený. Usmíval jsem se na celé kolo a na všem co mě potkalo, jsem hledal jen to nejlepší. Dokážete si asi představit, jaký jsem měl den.
  Zkuste to taky. Pokud neradi zpíváte, třeba vás osloví báseň, malba, pantomima, zápisky, proslov do diktafonu, křik na fotbalovém stadionu nebo jen v duchu si párkrát říci děkuji.
  Zkuste to vždy, když se cítíte mizerně, a hned uvidíte, jestli vás najednou život baví víc. Zkuste to pokaždé, když se cítíte skvěle, a uchováte si ten pocit na dlouhou dobu.
  A mě už nezbývá než poděkovat, že jsem se o tuto píseň mohl podělit s vámi. Děkuji.

sobota 5. června 2010

Nadšení, lhostejnost nebo opovržení

  Dnes jsem si vzpomněl na jednu důležitou techniku, jak vnést více radosti do života. Týká se toho, jak provádíme jakoukoli činnost. Máme totiž několik možností:


  • Dělat věci s nadšením

  • Vůbec je nevnímat

  • Trápit se tím, že se to musí udělat

Dělat věci s nadšením

  Je samozřejmě ta nejlepší možnost, jak se postavit k jakékoli činnosti. Znamená to, že jsme si své činnosti vědomi, a vnímáme to dobré, co nám i okolí přináší.
  Pokud jste viděli Posledního samuraje s Tomem Cruisem, v tomto filmu je hrdina fascinován s jakou dokonalostí provádí japonští samurajové všechny své činnosti. I zalévání hrnku s čajem pro ně bylo kouzelným okamžikem. A to samé můžou být naše skutky i pro nás.
  Já sám jsem na to dlouho zapomínal a dělal jsem své úkoly zbrkle, jen abych je měl rychle za sebou. Proto jsem se jejich odvedením necítil nijak povznesený, ani mi nepřišlo, že dělám něco užitečného.
  Dnes jsem opět zkusil opak. Při zametání podlahy jsem se vcítil do čistoty, představoval jsem si, jak mě parkety chválí, za své zkrášlení, a jak budou celé týdny vypucovaně zářit. S každou kapkou, kterou jsem nalil květinám, se do hlíny vpíjela naděje a růst, živiny dostaly příležitost rozlít svou krásu do zeleně listů a do nádherných barev květů. Potom jsem si zacvičil a s každým pohybem jsem vnímal, jak mé tělo mládne, svaly se protahují a nabírají sílu. Stačily mi asi 2 minuty cvičení a byl jsem osvěžnější a odhodlanější mít krásné tělo, než jindy po hodině v posilovně.
  Neexistuje činnost, které bychom nemohli věnovat svou radost. Není nic, co by nemohlo být prožíváno jako naplnění a nejkrásnější okamžik dne. Stačí pouze začít vnímat, že něco děláme, a zaměřit se na to pozitivní, co nám to přináší.


Vůbec své konání nevnímat

  Druhou možností, které jsem se věnoval až příliš často, je vůbec nevnímat, co dělám. Například, když mě tlačí čas, vrhám se bezhlavě na jednu činnost za druhou, a jen aby to bylo hotovo, ženu se kupředu. Tělo je ve stresu, vůbec nevím, co dělám, a nakonec jsem zničený, naštvaný a nespokojený. Už i přísloví přeci praví "Spěchej pomalu."
  Možná se to zdá podivné, ale já si myslím, že když jednáme pomalu a rozvážně, stihneme více a rychleji. S menší pravděpodobností se dopustíme chyb, to je jedno plus. Také ale budeme v pohodě a s radostí zvládneme v činnosti pokračovat déle. Jelikož naplno přižijeme svůj úkol, odneseme si lekce, které nebude třeba bolestivě opakovat někdy jindy. Věnovat se naplno svému jednání, přináší samé kladné body.


Trápit se tím, co děláme

  Bohužel často se klaníme k posledním z možností, a tou je trápit se tím, co děláme. Odpovězme si upřímně, jdeme pokaždé do práce s radostí? Vstáváme ráno z postele vždy dobře naladěni. Cvičíme pokaždé pro radost nebo jen proto, že nám kdysi někdo řekl, že je to zdravé.
  K činnostem se dá samozřejmě přistupovat i tímto způsobem. "Ach jo, je to třeba udělat," řekneme si a s ublíženým výrazem a krušnými myšlenkami se hodiny lopotíme. "Zase musím nakrmit ty hladové krky," bude pak myšlenka kuchařky. "Ta tráva mi to snad dělá naschvál," bude se co chvíli hádat majitel trávníku se svou půdou. "Jsem naprosto neschopný," může si lát někdo, komu nevyšla nějaká akce.

  Vyberme si tedy sami, jak se k denním radostem či strastem postavíme. Troufnu si tvrdit, že jestli to bude radost nebo starost, je vlastně naše rozhodnutí - tím, jak se k činnosti postavíme.
  Takže, hurá do toho!

čtvrtek 3. června 2010

Láska

  Odebírám různé inspirativní emaily z mnoha zdrojů. Dnes mi však přišel jeden, o který jsem se prostě nemohl nepodělit. Pochází z anglicky psané série inspirativních "svitků", které si i vy můžete zadarmo nechat zasílat na thesecret.tv.
  Ten svitek, jenž mě tak zaujal, byl o lásce. Nemyslím tím vzplanutí k atraktivní osobě, ale všudypřítomnou, všeobjímající tvořivou a inspirující sílu vesmíru. Tedy cituji:

  "Čistá láska není ničím podmíněná ani nezná hranice. Láska nemá zábrany ani omezení. Láska vždy a neustále rozdává a nikdy nežádá nic nic na oplátku. Láska je nepřetržitý tok, který překračuje všechna omezení. A toto všechno máme uvnitř sami sebe."

  Každý nechť si tyto řádky přebere po svém. Na mě z nich čiší inspirace.

neděle 23. května 2010

Ursula Karven: Jóga na každý den - 60 neuvěřitelně užitečných cviků

  Myslíte si, že nemáte na cvičení čas? Ráno se sotva vyvalíte z postele a už abyste letěli do práce. No a večer, to přeci nejde. Přijdete úplně zničení z práce a ještě je třeba se postarat o rodinu, navařit a vyžehlit. Cvičení? Na to se možná najde čas o víkendu, když teda nepojedeme k babičce.

  Krásná, malá a jednoduchá příručka o józe od Ursuly Kerven vás snad přesvědčí o opaku. Příjemně ilustrovaná knížka nabízí 60 opravdu prostých cviků, které vám odhalí základy jógy, i jak toto starodávné indické umění začlenit do každého dne. Stačí vám chvilka ve výtahu, minutka za sporákem nebo pár okamžiků ráno v posteli.
  Nečekejte žádnou vyčerpávající publikaci, naopak Jóga na každý den nabízí pár prostých cviků, které vám můžou zpříjemnit jakýkoliv den.

neděle 16. května 2010

Silvova metoda

  Asi v roce 2002 jsem četl knihu od jistého Joseho Silvy, Brazilce, který toužil usnadnit svým dětem školní povinnosti. Zkoumal proto schopnosti a vlastnosti lidského mozku, které on a jeho následovníci převedli v systém Silvovy metody.
  Zaujalo mě to, a tak jsem o rok později, v roce 2003, šel na kurz do pražského centra Silvovy metody na Lhotce. Dnes už provozuji techniky Silvovy metody 7 let a jsou pro mě přínosem. Proto jsem se rozhodl naspat o této skvělé technice pár řádek.
  Silvova metoda je pro mě druh meditace. Pomocí léty prověřených postupů se na kurzu naučíte uklidnit tempo komunikace ve vašem mozku a dosáhnout stavů podobných spánku, s tím rozdílem, že vaše mysl zůstává bdělá. To má neuvěřitelné účinky na lidské tělo. Španělé k podobnému účelu využívají siestu, prostě si odpoledne na chvíli zdřímnete a pak se cítíte jako vyměnění.
  Patnácti minutová seance Silvovy metody, která vás zavede do tohoto stavu podobného spánku, přináší tělu minimálně 4 obrovské přínosy:


  • posiluje imunitu organismu

  • nabíjí vaše baterky - dodává energii

  • revitalizuje všechny tělesné funkce, čímž zpomaluje stárnutí a uchovává vitalitu

  • neutralizuje stres - stresové enzymy v krvi jsou rozpuštěny

  Tudíž, kdykoli během dne vás přepadne stress, únava či se začnete obávat o své zdraví, stačí se vrhnout do příjemné Silvovy meditace, a brzy se cítíte opět lépe. Já ji praktikuji několikrát týdně v práci. Když se na mě všechny úkoly řítí a tělo z toho blázní, zavřu se na chvíli někam a udělám si Silvovku. Během chvíle je mi zas hej, myšlenky se mi většinou utřídí a já najdu řešení pro problém, který mě od rána trápí.
  Patnáct minut denně Silva-spánku je určitě dobré, ale tahle metoda jde ještě dál. Během let vyvinula spoustu technik, díky nimž můžete využít potenciál své mysli, jež během cvičení nespí, ještě víc. Technik je již opravdu mnoho a povícero jich je vyučováno ve speciálních seminářích Silvovky. My v Čechách máme to štěstí, že zdejším propagátor této metody je pan Dragan Vujovič, který je také obrovskou studnicí nápadů a technik přispívajících k plnohodnotnějšímu životu.
  Samotný základní kurz Silvovy metody již obsahuje několik užitečných postupů. Jsou tu techniky na dosahování cílů, posílení zdraví, tlumení bolesti, usínání a probouzení se.
  Já například už od prvního kurzu nepoužívám budík. Prostě nikdy, ani když přijdu unavený po party a mám za 2, 3 hodiny vstávat, tak prostě věřím svým vnitřním hodinám, že se probudím včas. Ještě nikdy jsem nezaspal. Naopak se stane, že například nejede metro a já se vzbudím přesně o tu půlhodinu později, kterou bych jinak strávil nervózní u stanice.
  Takovéto malé úspěchy člověka jen utvrdí v tom, jak obrovské jsou možnosti lidského organismu. Silvova metoda nám je může pomoci odkrývat.
  Pokud se chcete dozvědět víc, podívejte se na stránky Silvovy metody nebo si půjčte v knihovně knížku od Josého Silvy.

čtvrtek 29. dubna 2010

Bärbel Mohr - Objednáváme si z vesmíru

  Skvělým úvodem do zákona přitažlivosti je kniha Bärbel Mohr - Objednáváme si z vesmíru aneb návod jak lehce dosáhnout splnění svých přání. Knihu lze doporučit každému, neboť je psána hravým, jednoduchým a čtivým způsobem plným příběhů a demostrací.


  Autorka sama byla skeptická, když se poprvé setkala s nápadem, že si stačí přát a nechat vesmír, ať si poradí. No co, řekla si a zkusila to, a díky tomu se dostala až k napsání mnoha úspěšných knih pro objednavatele.
  Princip je prostý. Pokud po něčem toužíme celým srdcem, po něčem, co by nás potěšilo, ale my na výsledku zas tolik nelpíme, tak velmi často dojde k tomu, že se nám naše přání splní. Bärbel sama popisuje, jak začala tento princip nejprve zkoušet a posléze využívat, upozorňuje na časté zádrhely a doporučuje další strategie, jež mohou velmi dobře pomoci.
  Pokud vás Objednáváme si z vesmíru zaujme, Bärbel vydala ještě několik pokračování, které se zabývají zlepšováním objednávacích kvalit.

úterý 27. dubna 2010

Pozorování svého těla a mysli - Sám jako figurka ve hře

  Zkusme si zahrát takovou hru. Představme si, že vůbec nejsme naše tělo, ani naše mysl, ale něco v pozadí. Zkusme chvíli pozorovat, co naše tělo a naše mysl dělá. Například když kráčíme po ulici, tak jen pozorujeme, jak naše tělo klade nohu před nohu, jak naše mysl zkoumá okolí a napadá nás, támhle je strom, silnice jde skopce, stihnu to do práce či cokoli jiného. Zkusme tuhle hru, kdykoli vás napadne.
  Mě osobně, když si takto hraji, přijde, jako bych opravdu nebyl ve svém těle, ani nebyl svou myslí, a se zaujetím dokážu sledovat obyčejné zvedání ruky. A nejlepší na tom je, že se můžu rozhodnout, co chci změnit. Když nechci, aby tělo běželo, zpomalím ho. Když se mi nelíbí myšlenky, které mysl má, nechám je odplout a zaměřím je na něco jiného.
  Navrhuji hrát tuto nepřetržitě, neboť pak nás napadne i ve zvláštních chvílích, například když se na někoho zlobíme. Je to vskutku zajímavá zkušenost, jen tak pozorovat naše tělo a naši mysl, když se zlobíme. Z role pozorovatele nám to může přijít i směšné, sledovat tělo, jak se natahuje k prodavačce, která nám dala místo dvacetikoruny jen polovinu, a vnímat mysl, jak je přeplněna nenávistnými myšlenkami, přemítá o krádeži, o hlouposti a podobně. Všimneme si možná, že i tělo začíná reagovat, tep se zrychlí, svaly se stáhnou, dech se začne zadrhávat.
  Skvělé je, že jako pozorovatel, tohle můžeme kdykoli změnit. Přestane nás bavit hra těla na zlobu, a jako pozorovatel mu dáme příkaz "dost", teď se budeme chvíli chovat příjemně a uvolněně. Mysl i tělo se nám hned zaplaví novými signály, a začneme se chovat jinak.
  Připomíná mi to počítačové hry, kdy jako mocný vůdce ovládáte malé postavičky na herní ploše. Můžete jim dávat roztodivné příkazy a postavičky je okamžitě plní. Pokud pozorujeme své tělo a mysl, můžeme tak jednat i s nimi. Dáme jim příkaz a ten se hned plní.
  "Ó mé tělo mě bolí," vysílá mysl neustále, pokud jsme nemocní. Jako pozorovatel víme, že nás tělo bolí, a tak to nemusí mysl neustále opakovat, a proto klidně můžeme zkusit zahrát si hru na léčení. "Mé tělo se léčí. Bolest mi naznačila, že je něco v nepořádku, takže můžu zapojit léčivý proces a každý den je mi lépe a lépe," můžeme například přikázat a pozorovat, jaký to má efekt na tělo a mysl. Sami nejlépe víme, o co nám jde, a tak podle našich přání můžeme snadno přikazovat mysli i tělu, a hravě pozorovat, jak na to reagují.
  Zkusme si tuto pozorovací hru, kdykoli nám to přijde příjemné, a brzy uvidíme, jestli se nám víc líbí žít v našem těle, v naší mysli, nebo z role pozorovatele obě tyto substance ovládat.

pátek 16. dubna 2010

Plynout

  Život se neustále mění a změna je život. Je to jako řeka, která potřebuje plynout, jinak se zakalí a zatuchne. Pokud však proudí a mění se, zůstane křišťálově čistá.
  Sami to známe. Občas nás něco neuvěřitelně chytne, ale po čase se i ten skvělý zážitek okouká a začne nás lákat něco jiného. Jestliže zakotvíme v neměnnosti, nečeká nás spokojenost. Znám lidi, kteří dělají úžasnou práci, přesto je občas přepadne touha s tím praštit a věnovat se úplně jiným věcem.
  Změna je cestou kupředu. Celý svět se mění, protože staré už bylo, a člověk, příroda i celý vesmír chce jít kupředu. Chce nové. Chce tvořit.
  Kdo proto hledá jistotu ve stálosti, odtrhává se od radosti. Pokud toužíme po stálém příjmu, jistotě rodiny, ráno do práce, odpoledne televize, ve středu restaurace či nějaké jiné stálice, potom náš život přijde o důležitý náboj.
  Nebojme se neznámého, neboť přináší pouze rozvoj. Může to být poučení, může přinést nový zdroj radosti, je to zkrátka úplně nový výtvor.
  I stálé věci se můžou neustále měnit. Zapomeňte, že ta paní je vaše žena, a poznávejte ji každý den znovu. Dívejte se na věci novýma očima, zkoušejte nové postupy, změňte občas své stanovisko. Vychutnávejte si to tvoření. To, co vás včera bavilo, nemusí fungovat dnes, a včerejší nuda, může být dnešním královským pobavením.
  Přemýšlel jsem třeba o dárku pro mou milou k významnému jubileu. Napadlo mě koupit knihu, ale kniha ještě vonící tiskárnou je tak trapně obyčejná. Četl jsem si zrovna jednu knížku a zjistil, že jsem si tam kdysi načmáral pár poznámek. A najednou jsem to měl. Z knihy, jež mě zaujala natolik, že jsem si do ní psal, udělám skvělý dárek. Stránky jsem pokreslil svými malůvkami patřící jenom jí, sem tam jsem vložil báseň, někdy napsal pár slov nebo načrtl obrázek, mezi stránky jsem zastrkal další dárky jako do adventního kalendáře a vynikající pozornost byla na světě. Měli jste vidět, jak byla dojatá, když ho rozbalila.
  Svět se stále mění, měňme ho i my, a staneme se tvůrci zázraků.

sobota 10. dubna 2010

O původu štěstí 3

  Pochází naše štěstí z vnějších zdrojů nebo leží jeho zdroj uvnitř nás samotných? Jsme rádi, když máme nějaké věci, nebo jsou věci pro nás potěchou, neboť my sami jsme rádi? Jsme šťastní, protože vidíme nádheru kolem sebe, nebo nám okolí přijde nádherné, protože jsme sami šťastní?
  Jestliže své štěstí podmiňujeme materiálními věcmi, vztahy s druhými lidmi nebo city, které nám někdo dává, potom se stavíme do velkého rizika. Všechno, co je ve vnějším světě může kdykoli přijít i odejít. To, že je dneska někdo bohatý neznamená, že zítra nebude chudý a naopak. To co máme, se může zítra rozbít, a jako jsme milého jednou získali, lze ho i ztratit.
  Život je jako plynoucí řeka, přirovnal jednou naše žití vědec Deepak Chopra. Řeka vypadá stále stejně, ale voda, bahno, ryby a vše co ji tvoří, každým okamžikem přitéká a odtéká. Podobně je to i s našimi životy. Zdá se nám, že jsme pořád stejní, avšak opak je pravdou. Ve světě funguje pouze neustálá změna. Proto ten, kdo hledá oporu v neměnnosti své situace, by se měl pomalu připravit na lekci.
  Jistota leží v neznámém a novém, které k nám neustále proudí řekou života. Řeka se nezlobí, když se změní její koryto, když z ní zmizí ryby nebo se opět objeví. Nikdy nevyschne, jen její voda se může přesunout jinam.
  S našimi životy je to podobné. Měníme se, atomy našich těl přichází a odchází. Naše myšlenky nejsou stejné jako včera, názory se nám vyvíjejí, přátelé přichází a odchází, majetek se mění, a to co nás uspokojovalo včera, nám dnes už nestačí.
  Oproti řece máme ale jednu velkou výhodu. Máme svou mysl a můžeme se rozhodnout, jak se k daným věcem postavíme. Je možné se radovat, idkyž padá déšť. Můžeme být šťastní, ikdyž jsme sami. Život lze prožívat, ikdyž nemáme co jíst. Ke každé situaci se dá postavit jako k zážitku a příležitosti nebo jen hořekovat nad tím, o co jsme přišli.
  A teď dobrá zpráva. Když otevřeme své srdce, nikdy nezažijeme nic špatného. Možná se stočí koryto naší řeky, ale to proto, abychom si více vychutnali vodopád, který přijde. Když najdeme zdroj svého štěstí uvnitř sebe a dokážeme ho sálat nezávisle na okolnostech, zjistíme, že život ubíhá lehčeji a ve věští harmonii.
  Jednoduchý příklad: Mnoho lidí nemá rádo svou práci, když však přijdou nadšeni po nějakém krásném zážitku, ten pracovní den nebo ráno, je daleko příjemnější. Lidé se víc usmívají, úkoly se zdají jednodušší, čas přestává být vnímán. Není to práce, která je zdrojem naší radosti, ale naše radost způsobí, že naše práce je příjemná.
  Začněme s jednoduchým cvičením. Zkoušejme být každý den šťastní s tím, co máme. Hýčkejme všechny naše věci a vztahy svým štěstím a začnou se dít zázraky. Hledejme své štěstí uvnitř, kdykoli pohlédneme ven v práci, v posteli, v jídelně, u televize, při meditaci, na záchodě, prostě všude. Dívejme se, jestli máme radost, protože vidíme něco nádherného nebo vidíme něco nádherného, neboť máme radost.
  Pojďme to shrnout. Život se neustále mění, třebaže to většinou nevnímáme. Najdeme-li v sobě své radostné já, potom nám každá situace připadne krásnější, každý zážitek plnější. Není to naopak, jak si často lidé myslí, že plnější zážitek nám přinese štěstí. Pokud jsme šťastní, naše zážitky odráží naše vnitřní světlo. Pokud jsme nešťastní, i ten nejúžasnější prožitek je zakalen kalem našich vnitřních pocitů.
  Hodně stěští! Máme ho v sobě.

pátek 9. dubna 2010

O původu štěstí a o původu zloby

  Rozhodnutí. To je hlavní krok na naší cestě ke štěstí nebo zlobě.
  Jako lidé jsme dostali do vínku svobodnou vůli. Tento dar je ale dvojsečný a nese se sebou velkou zodpovědnost. V každém okamžiku totiž máme možnost se rozhodnout, jestli budeme šťastní nebo zaslepeni nějakou negativní emoci.
  Opravdu, je to čistě naše rozhodnutí. Síla zvyku nás ale občas přiměje zachovat se jinak než bychom chtěli a být naštvaní, ikdyž bychom raděj nebyli, například pokud křičíme na své blízké. Skvělá zpráva je, že jsou to opět naše emoce, které nám slouží jako takový alarm. Cítíte se naštvaní, rozzlobení nebo nešťastní? To je úžasný signál, že je právě teď čas to změnit a cítit se v pohodě. Stačí se rozhodnout. Nevěříte? Vyzkoušejte to!
  Můžete se zlobit, že vaše děti se nechovají podle vašich představ, nebo mít radost nad jejich soběstačností. Když vám ujede autobus na cestě do práce, můžete křičet a nadávat, můžete si lámat hlavu s pozdním příchodem, nebo se radovat, že máte chvilku a naplánovat si den, popřemýšlet o sobě nebo zavolat babičce. Věřte mi, že v práci se líp vymluvíte, když přijdete s čistou hlavou, než pokud jste se doteď trápili, jak jdete pozdě.
  Celý život je otázkou rozhodnutí. Tím nejdůležitějším je rozhodnutí mezi štěstím a zlobou. A jasně, že občas přijde i chvíle kdy se rozhodnete špatně. Po takové skvělé lekci nakonec budete moci sami posoudit, co vám více vyhovuje - štěstí nebo zloba.
  Pokud vás tedy nebaví, jak se právě cítíte, zastavte a rozhodněte se jinak. Napoprvé je to možná neuvěřitelné, ale brzy si zvyknete. A pak vám přijde, že pokud se kdokoli vzteká, musí ho to nutně bavit, protože jinak by se tak nerozhodl.

čtvrtek 8. dubna 2010

Když nevím, tak si vymyslím ...

  Jedli jsme v práci oběd a kolegyně ochutnala turecké jídlo kořeněné nějakým druhem papriček. Zeptala se mě, jestli nevím, jak se tyhle papričky jmenují, že mají nějaké speciální jméno, které ona ale zapomněla. Já jsem hned odpověděl, že to nejsou papričky, ale lasiččí ocásky, kterým se turecky říká, a nemohl jsem vymyslet jméno.
  "To je typické. Když něco nevíš, tak si to vymyslíš," říká ona.
  No jo, jenže já to dělám okatě, ale my všichni si vymýšlíme pořád. Manželka si vymyslí, že ji manžel podvádí, jen co přijde domů pozdě. Matka, že se dětem něco stalo, když neposlali zprávu v domluvený čas. To jsou celkem typické reakce.
  Kdekdo si ale vymýšlí i ve zcela nesmyslných situacích. Když se šéf zlobí, už se vidíme, jak jsme toho příčinou my, aniž byť vzdáleně tušíme, co je důvodem jeho zloby. Jakmile se dvakrát něco rozbije v naší přítomnosti, tak si vymyslíme, že nás ty věci nemají rády a hned se rozbijí. Když se někomu v mládí nelíbil náš zpěv, hned jsme vymysleli, že nikdy nebudeme umět zpívat, a jakmile jsme se jednou začali přejídat, vymysleli jsme si, že nemáme jinou možnost.
  Člověk si vymýšlí pořád. Máme velmi omezený zdroj informací, a přesto na jejich základě utváříme pevné soudy a životní zásady, které nechceme za žádnou cenu opustit. A jakmile představa jednou pevně zakoření v naší mysli, už je obtížné jí změnit. Všechno, co se stane po našem výmyslu, už posuzujeme jako důkaz, že to je tak, jak jsme si vymysleli. Usilovně hledáme, abychom si mohli dokázat: "Ano, měl jsem pravdu."
  Popřemýšlejme o tom. Vidíme to každý den. Kdysi nám někdo řekl, že to nedokážeme, že se na to nehodíme, a od té doby si opakujeme: "Nezvládnu to, nehodím se na to." Představa může být i opačná: "Bude z tebe skvělý právník," prorokoval nám kdysi dědeček, a od té doby poctivě plníme tuto představu úžasného obhájce, silou vůle excelujeme ve škole a dlouhé noci věnujeme právu, jenže živíme pouze představu, neboť to nejsme my.
  Já jsem si nedávno vymyslel, že jsem ztratit tužku. Zašmátral jsem v kapse a tužka nikde, tak jsem si vytvořil představu, že jsem ji ztratil nebo někde nechal. Tři dny jsem se ji ani nepokoušel hledat, když jsem to zkusil znovu a zjistil, že tužka v kapse je. Po tři dny byl můj výmysl realitou.
  O pár dní později jsem potkal na zastávce človíčka, který na mě kýval hlavou. Minutu jsem dumal nad tím, proč kýve zrovna na mě, až jsem si uvědomil, že má pecky v uších a jenom mlátí hlavou do rytmu. O chvíli později v metru jsem se tolik obával, aby mě tlupa sportovních fanoušků pustila z metra, že jsem se přiměl vystoupit z vozu o stanici dříve. Člověk si prostě neustále něco vymýšlí, a pak podle těchto výmyslů jedná.
  Využijme tohoto poznatku, abychom obohatili svůj život. Začněme si vymýšlet vědomě. Zahrajme si takovou hru. "Kým bychom chtěli být?" bude znít otázka. Prezidentem, lékařem, cestovatelem, olympionikem, povalečem? Vysněme si kvality, které máme, o nic nejde, vždyť si jen vymýšlíme. Jsem krásný, rychlý, lidé si mě váží, bavím své okolí, jsem skvělý otec. Můžeme si vymyslet cokoli, přeci jde jen o výmysl.
  A potom si můžeme zkusit v nějaké každodenní situaci vyzkoušet, jak by se asi zachovala naše představa. Jestli jsme si představili: "Jo zvládnu to," bude se potom naše představa chtít vzdát, jen proto, že to pětkrát nevyšlo? "Tak dobře, zahraju si tuhle hru, a zkusím to ještě jednou," by byla odpověď představy-zvládnu to.
  Představujme si pořád a neustále, tak zkusme proměňovat naše představy v realitu. Doteď jsme to dělali s úspěchem a nevědomě, tak proč to nezkusit, tak že to budeme mít pod kontrolou. Jaké je naše představa, jak se zachovat v této situaci? Zkusme si zahrát tímto způsobem, a jestli to nevyjde, tak co, byla to jen hra.

sobota 27. března 2010

O původu štěstí 2

  Dlouhou dobu jsem si myslel, že mé štěstí záleží na tom, co se kolem mě děje. Pokud jsem s kamarády na nějaké příjemné akci, jsem šťastný. Když mi to jde v práci nebo ve škole, jsem šťastný. Naopak, pokud je mi mizerně, nic nevychází, venku je ošklivo a kolem je hluk, tak jsem nešťastný a rozmrzelý. Nic z toho, ale není úplná pravda. Konečně jsem to pochopil při čtení jedné z knih Bärbel Mohr, která citovala kousek příběhu z knihy Mary od Elly Kensington. Bylo to asi takhle:
  On se jí zeptal, co je smysl života, a ona řekla, že to, aby mohla vždy dělat, to co chce. A proč bys to chtěla dělat, pokračoval on v ptaní. Protože z toho mám vždy takový dobrý pocit, protože jsem šťastná. Děláš to tedy proto, že z toho máš pocit, díky kterému jsi šťastná, pokračuje on. Více méně ano, souhlasí dívka. A kdybys dělala něco, co ti nepřijde krásné a zábavné, ale přesto bys u toho měla ten pocit, bylo by ti to příjemné a byla bys šťastná, zajímá ještě tázajícího. Nejspíš ano, připouští dívka. Myslíš, že bys dokázala, ten pocit vyvolat, idkyž je ti zle, například, kdyby sis vzpomněla na něco, kdy jsi byla opravdu šťastná, pokračoval muž. Ano, potom bych dokázala být šťastná, idkyž bych se cítila špatně, souhlasila.
  Tvoje štěstí tedy nepochází z okolí, ale je to něco, co cítíš uvnitř sebe sama.
  Jaké prozření, říkal jsem si. Hned jsem to vyzkoušel a ikdyž jsem se necítil úplně nadšený, zapátral jsem po štěstí ve svém nitru a hle, bylo tam. Za chvíli jsem se cítil báječně, a co mi předtím šlo jen s obtížemi, jsem najednou hravě zvládl. Od té doby hledám štěstí uvnitř sebe a ne ve svém okolí. Nejde to vždy okamžitě, ale pokaždé mi to pomůže.
  Třeba když se mi něco nedaří, tak se zastavím a řeknu si: „Tudy ne, takhle to dál nejde“. Zkusím si v sobě vybavit nějakou hezkou vzpomínku, volně dýchat, uvolnit se, a brzy se mi podaří dostat se do mnohem lepší nálady.
  To určitě stojí za zamyšlení. Leží opravdu štěstí mimo nás nebo uvnitř nás. Znáte nějakého nešťastného milionáře nebo šťastného žebráka?

o pár dní později

  Dnes jsem doma luxoval, což je nadmíru nepříjemná činnost. Řekl jsem si, že otestuji tu teorii s štěstím pocházejícím zevnitř. Jak ho ale najít?
  Tu mě napadla úžasná myšlenka. Což takhle štěstí začít rozdávat. Musím přeci mít nadbytek toho, co rozdávám, a tak bych u sebe mohl dokázat najít zdroj štěstí. Navíc je to úžasná legrace.
  Tak jsem začal luxovat a dával štěstí všemu kolem. Lidem i věcem. Jezdil jsem kartáčem po koberci a zároveň dával koberci štěstí. A kupodivu štěstí nedocházelo. Čím víc jsem ho rozdal, tím víc jsem ho měl i pro sebe. Můj vnitřní zdroj, jako by byl nevyčerpatelný.
  A co bylo vůbec nejlepší, to luxování jsem si náramně užil. Luxoval jsem daleko poctivěji, pomalu, aby vše bylo hezky čisté, a ne rychle abych jen to měl už za sebou. Ani nevím kolik času jsem tím strávil, protože čas přestal mít smysl.
  A nejhezčí nakonec bylo, když jsem ještě objevil smítko a šel ho vyhodit do koše. Jako rozlučku jsem mu dal kousek toho mého štěstí a šup s ním do odpadků.

neděle 21. března 2010

Spánek jako součást učení

  Moderní přístupy učení, zpracovávání informací a rychločtení zahrnují jeden důležitý krok a tím je odpočinek. Vím, že je snadné ho podcenit a sám jsem to častokrát dělal, ale včera se mi udál příklad, který mě přesvědčil o pravém opaku.
  Chtěl jsem si číst jednu knihu a získat z ní maximum vědomostí. Bylo už pozdě večer, a tak jsem při čtení pádil a listoval knihou jako zběsilý a říkal si, že to nemůžu nikdy zvládnout přečíst. Nejen, že to nezvládnu ten večer, ale vůbec nikdy, že ta kniha je prostě příliš tlustá. Pak jsem se trochu uklidnil a chvíli jsem si ještě četl v knize a šel spát.
  Ráno jsem jako zázrakem měl úplně jiný pocit. Věděl jsem přesně, že se chci zaměřit na jednu kapitolu, a tak jsem začal číst. Během deseti minut jsem ji zvládl, aniž bych si uvědomil, že jsem investoval nějaké úsilí, a má hlava i můj poznámkový blok přetékaly poznatky. Věděl jsem, jakou kapitolu si chci přečíst dál. I u této druhé jsem byl hotov během chvíle. Pak jsem knihu zavřel a chvíli se věnoval něčemu jinému, zdálo se mi, že kniha nemá už moc co nabídnout.
  Otevřel jsem ji ale ještě jednou a náhodou právě na stránce, kde začínala jedna kapitola. Jen, co jsem přečetl její název, bylo mi jasné, že tuto kapitolu musím také přečíst. Potom jsem četl ještě tu za ní a dopoledne ještě neuplynulo a já jsem zjistil, že jsem knihu pročetl křížem krážem a dozvěděl se hodně o tom, co jsem se chtěl čtením dozvědět. Včera jsem ani netušil, co mi kniha přinese, a dnes ráno už byla přečtená a poznaná.
  Věřím, že velkou roli v tom hrál právě spánek, který pomohl mému mozku utřídit, co chci, s tím co v knize můžu najít. Také mi pomohlo, že jsem večer knihu prolistoval téměř celou, čímž jsem poznal její strukturu a seznam témat, kterými se zabývá. Také, i když jsem povětšinou četl celé kapitoly, jsem si knihou listoval sem a tam a věřil své intuici, že mě prozradí, co je pro mě užitečné, tím, že přiláká mojí pozornost. Tak jsem skákal z kapitoly na úplně jinou, vynechával jsem odstavce a stránky, které mi nepřišli důležité, avšak mé poznání začalo nabývat tvar. Nakonec jsem si zapisoval, co jsem se dozvěděl, a v duchu shrnoval, co se tam vlastně psalo, takže jsem měl nakonec docela dobré znalosti, o tom, co v knize je.
  Z tohoto příkladu bych si dovolil vypíchnout několik rad, jak zlepšit a zpestřit učení či čtení knih. Ostatně podobné rady získáte z většiny knih o učení či rychločtení.
Prolistuje knihu, skrypta či obsah učené látky
  Projděte si obsah, názvy kapitol, přečtěte si první odstavce či stránky kapitol, shrnutí na konci. Čtěte zvýrazněná slova, rámečky. U ničeho z toho se ale na dlouho nezastavujte. Snažíte se získat přehled o tom, co kniha obsahuje, nebo z čeho se učivo skládá.
Pokud máte cíl, zformulujte ho
  Často pro vás není důležitá celá kniha, ale jen její část. Nač číst celá skripta o chemii, když potřebuje vědět něco o chemické vazbě. Uvědomte si, co od knihy chcete a to formulujte. Může jí o zábavu, o informace pro studium, esej, práci, o poznatky, které zlepší či zpestří váš život nebo třeba chcete jen poznat dané téma.
Odpočívejte - spěte, věnujte se jiné činnosti, meditujte
  Když teď víte, co chcete a co v materiálech asi najdete, odpočívejte. Spánek je nejlepší, ale pokud nemáte tolik času, věnujte se chvíli něčemu jinému, třeba fyzické aktivitě, dejte si sprchu, ukliďte doma a nejlépe to zakončete relaxací či meditací.
Vraťte se k látce, když cítíte, o čem se chcete více dozvědět
  Může to být za pět minut nebo po třech dnech, ale najednou začnete mít pocit, že se ke knize musíte vrátit a to přesně na nějakém místě. V hlavě vám začne neustále vyskakovat otázka, jak že to je s tím ...? Vzpomenete si, že to bylo v té a té kapitole nebo že i téma se vine celou knihou.
Pročtěte si danou kapitolu nebo učivo
  Otevřete knížku či skripta a najděte to, co vám v mysli tak zaujalo. Začněte číst. Když cítíte, že to chápete nebo že potřebujete pokračovat na jiném místě, klidně skočte jinam a pokračujte tam. Nemůžete udělat chybu, neboť čím více drobných poznatků do sebe zapadne, tím snazší bývá pochopit zbytek.
Přeskakujte volně z tématu na téma - utváříte si tak lepší celkový obrázek
  Jak jsem řekl, nebojte se najednou skončit a pokračovat jinde. Zkoumejte pocity, které vás k tomu vedou, protože jsou většinou správné. Říkají: "Jojo, tady už jsou jen zbytečné detaily, my potřebujeme vědět, jak to je s tímhle."
Zaměřte se na detail, kde je vám milé
  Ne všechno je pro váš úspěch důležité, ale zaměřte se na detail tam, kde vás to zajímá. Mějte na paměti svůj cíl, ale pokud vás baví zrovna tohle, pomůže vám, když to lépe prozkoumáte. Budete se totiž cítit dobře a ničím netlačení, a zároveň se dozvíte něco, co vám může později spojit detaily do celku, což nazýváme pochopením.
Odpočívejte, kdykoli se cítíte, že už máte učení pro tuto chvíli dost
  Odpočívejte. Nejlepší je učit se pomalu, po dobu několika dní nebo i delší doby. Postupujete po vrstvách, nejprve zjistíte, o čem kniha je, dozvíte se o pár tématech, které knihu vystihují. Později poznáte více o některých z těchto témat a dozvíte se charakteristická slova a vazby mezi nimi. Tvoříte takovou síť informací, které spolu vzájemně souvisí nebo naopak jdou úplně proti sobě. S každým dalším pročítáním se dostáváte k větším detailům, ale zároveň se vám zlepšuje povědomí o celku. K tomu pomáhá i odpočinek, kdy mozek třídí a zpracovává informace, zatímco vy mu do toho nekecáte.
Odpočinkem může být i fyzická aktivita
  Odpočinek je vše, co nezahrnuje čtení a učení se. Může to být pohyb, aktivita, relaxace, masáž, hra, sledování televize, práce, mytí nádobí, sex, cesta na nákup a tisíce dalších věcí. Často si při tom najednou vzpomenete, co ještě se chcete dozvědět, který detail je třeba prozkoumat nebo co vám chybí k pochopení celkového obrazu. Pokud chcete, vrhněte se na to rovnou anebo si to poznamenejte a věnujte se tomu, až budete mít chvíli čas věnovat se jen učení.
  Takže hodně studijních úspěchů.

pátek 19. března 2010

Deepak Chopra: Jak získat ideální váhu

  Spousta lidí se snaží zhubnout, někdo i přibrat. Moderní postupy radí to a ono a častokrát dlouhodobě nefungují. Deepak Chopra zkušený lékař a popularizátor spiritualismu přináší na hubnutí úplně nový pohled. Tisíce let stará moudrost indické medicíny nabízí nové postupy, které primárně nezahrnují tělocvik ani diety, ale přináší úplně nové pojetí stravování a péče o vlastní tělo. Kniha přináší rady nejen jak zhubnout, ale zejména jak se cítit skvěle. Cílem je být plní energie a pohody, což zahrnuje nejen ideální hmotnost, ale i dobré zdraví.

  Na rozdíl od postupů západní medicíny, která se snaží všechno změřit a popsat a poté nasadit léčbu pro daný typ problému, indická Ájurvéda se snaží nejprve poznat člověka a přistupuje k léčbě individuálním způsobem. Ani ideální váha není proto u každého stejná. Měřítkem správné váhy není pro Indy poměř váhy a výšky, ale zda se člověk ve svém těle cítí dobře.
  Deepak Chopra nabízí několik rad, jak dosáhnout takové pocitu spokojenosti vůči svému tělu. Poukazuje zejména na nový rozměr stravy a tím jsme my lidé. Určitě jste někdy slyšeli, že něco je zdravé, a po pár letech se přišlo na to, že tomu tak úplně není. Principy této knihy ale tvrdí, že sem vstupuje ještě jeden faktor, a tím jsme My. Když máme z jídla radost, je to pro tělo daleko větší přínos, než když máme k jídlu odpor. Jde tu o spojení těla a mysli - zdravého jídla a příjemného pocitu při jezení. Jak si můžeme myslet, že potrestáním těla drastickou dietou a odpíráním si toho, na co máme chuť, se můžeme nakonec cítit lépe?
  Jak získat ideální váhu naopak učí spolupracovat při jídle se signály našeho těla. Kniha považuje za nejdůležitější naučit se rozeznávat úroveň svého hladu, vhodnou dobu k jídlu i jaká strava je pro nás v daný den nejvhodnější.
  Ájurvéda, což znamená "věda života", přikládá velkou váhu i pozornosti, kterou jídlu věnujeme. V naší době získal oblibu rychlý oběd, fast foody, něco sezobnout a běžet, ale to je přesně to, co může způsobovat naše problémy. Věnujme jídlu trochu pozornosti. Vnímejme, co jíme. Vnímejme, že jíme, že jídlo má chutě, vůně, a co dobrého našemu tělu přináší. Indická tradice vyžaduje mnohem větší zapojení mysli do procesu jedění i trávení, a já radím to vyzkoušet.
  Chuť jako důležitá vlastnost jídla je v knize několikrát vyzdvihována. Jídla máme přijímat vyvážené co do složení, ale i co se chuti týče. Ájurvéda rozlišuje 6 chutí a každá má určitý vliv na naše tělo. Proto doporučuje během dne přijímat jídla a nápoje všech šesti chutí, to je hořké, sladké, kyselé, slané, pálivé a svíravé. Tu poslední přisuzuje například hruškám nebo čočce.
  Abych to shrnul, tak pozornost při jídle, složení jídla i rozpoznávání signálů svého těla má vliv na základní síly Ájurvédské tradice, které musí být v rovnováze. Kniha bude skvělým rádcem, těm kteří se necítí ve svém těle dobře, i těm, kteří by se chtěli něco dozvědět o indické medicíně.
  Chcete-li se cítit svěží a plní energie, chcete-li začít cvičit, chcete-li zhubnout a dopřát svému tělu to nejlepší, může jen doporučit čtení Jak získat ideální váhu od Deepaka Chopry.

pondělí 15. března 2010

O původu štěstí

  Člověk je šťastný, mimo jiné, pokud dělá něco, co ho baví nebo co se mu líbí, anebo pokud to dostává od okolí. Je proto až s podivem kolik energie věnujeme tomu, co zlého se nám za den přihodilo, a jak málo vzpomínáme na to dobré. Jen si vzpomeňte kolik minut ne-li hodin jste hořekovali nad paní, jež do vás drkla v obchodě, nebo nad číšníkem, jenž přinesl špatné jídlo.
Proto vám radím věnovat denně několik minut poděkování za to dobré, co jste prožili.   Můžou to být drobnosti jako oběd, který vám chutnal, milá úřednice v bance. Větší věci jako jednička vašeho syna nebo nečekaný telefonát od známého či dokonce takové skvělé zážitky jako pochvala od šéfa nebo že jste si konečně navoskovali auto.
  Čím vícekrát denně si budete děkovat tím lépe. Pro začátek bych určitě doporučil poděkovat za prožitý den minutku dvě před spaním, abyste usínali šťastní, a mohli se tak těšit na další ráno.

neděle 14. března 2010

O původu zloby

  Mnoho lidí se vzteká, protože mají o něčem nějakou představu a tuto představu jim někdo narušil. (Jak má být uklizeno, Co se má obléci v chladném počasí, Kdy se odjíždí na výlet ...).
  KAŽDÝ JSME JINÝ. Respektujme se vzájemně! Proč se hádat s těmi, které milujeme, jen kvůli názoru?
  Člověk se kterým se chceme hádat, často ani nezná motiv naší zloby, neví, kterou naší představu narušil. Jak už se psalo ve článku Ten mě tak.., pouze my sami se umíme rozzlobit a nikdy jiný není příčinou naší zloby. Zeptejme se tedy sami sebe: „Opravdu se chceme zlobit“?

Robin S. Sharma: Mnich, který prodal své Ferrari

Obálka Mnicha, který prodal své Ferrari  Další výborná kniha, která ukazuje, jak je důležité převzít zodpovědnost za svůj život, a která zároveň nabízí několik technik, jejichž praktikováním můžete dokonale pozměnit svůj život k lepšímu. Kniha vypráví příběh Julian Mantla, úspěšného právníka, kterého však ničí neustálá posedlost prací stejně jako nezřízené večírky. Když poté dostane infarkt přímo v soudní síni rozhodne se, že je čas se změnit. Po letech se znovu objeví jako naprosto nový člověk a začne vyprávět svůj příběh.

  V jednoduchém podobenství odhalí veškerou podstatu šťastného života, jehož je sám důkazem. Julian po svém znovuzrození totiž oplývá obrovskou energií a elánem a zjevně si užívá života.

sobota 13. března 2010

Bál jsem a nic se nestalo

  Seděl na lavičce a blížil se velký černý hafan. Hned se začal bát, že po něm skočí. A kdyby neskočil, tak že mu začne škubat sešitem, který četl. Bál se tolik, že nedokázal číst, a bál se i odejít, aby ho pes nepronásledoval.
  A nejednou pes zašel do domu a ani se nepřiblížil.
  Když potom odešel, musel přejít ulici. Jelo po ní auto a on se bál, že ho srazí. Přemýšlel jestli má jít nebo počkat, jestli běžet nebo dojít až k přechodu.
  A auto mezitím zabočilo a ani k němu nedojelo.
  Kolikrát se asi bojíme a ty věci se vůbec nemají stát. Možná si řeknete: "Ale co kdyby?" Potom se ptám: "Proč není stejný počet "co kdyby" i pro kladné příležitosti - vyhraju v loterii, ta dívka mě pozve na večeři, někdo mi pomůže, něco dostanu, někdo se vyléčí?" Ha, že mám pravdu. Občas nás přepadne strach, že se stane něco zlého, ale málokdy nás přepadne radost, že se stane něco dobrého. Kde potom stojíme na vážkách stěstěny?

pondělí 8. března 2010

Ten mě tak ...

  Vycházím z metra a spěchám na autobus, který nevím, kdy přesně jede, když tu mě zastaví nějaký prodejce, jestli prý mám chvilku času. Rychle ho odbudu a on mě hlasem, jako by to bylo z jeho milosti, vyprovází: "Tak si tedy běžte."
  A já jsem najednou rozmrzelý a naštvaný. Jak si vůbec může dovolit se mnou takhle mluvit? Ten mě ale naštval. Ještě nějakou dobu to obracím v hlavě a přemýšlím o tom, co všechno mi ten člověk udělal. "Ten mě rozzlobil. Ten mě naštval. Ten mě ..."
  A najednou je mi to jasné. Není žádné "Ten mě ..", to já sám jsem se rozzlobil a já sám jsem se naštval. Ten člověk pouze přišel v nevhodnou dobu s nevhodnou otázkou. Ale já jsem přeci vůbec nemusel reagovat podrážděně. Navíc v době, kdy on už sháněl další oběť, koho oslovit, a na mě dávno zapomněl, já si v hlavě stále přehrával, jak mě to rozzlobilo, a co bych mohl příště udělat jinak, a všechny problémy z toho plynoucí padaly na hlavu toho nebohého prodejce. Ještě, že mě neujel autobus, za to bych ho určitě také učinil zodpovědným.
  Za své pocity a své rozmrzení si ale můžu jen já sám. Kdybych byl ve veselé náladě, tak by mě to možná rozesmálo, ale já spěchal na autobus a takhle to dopadlo. Uvědomil jsem si, že to já jsem se (nevědomě) rozhodl, že na to budu reagovat zlostí. A to by první krok, jak zas nabrat rovnováhu.
  Těžko budete opět získávat kontrolu nad svým životem, když za vaše rozzlobení je zodpovědný někdo jiný. Něco jiného ale je, když jste se rozzlobili vy sami. Potom je jednoduché říci, že to vlastně není potřeba, a vrátit se ke klidu, rozvaze, pohodě a veselí. Když jsem se mohl tak jednoduše rozzlobit, můžu se také snadno rozveselit.
  Zkuste to někdy a popřemýšlejte, kdo je zodpovědný za vaše pocity. Je to ten/ta/to nebo jsem to já. Pokud je to někdo jiný než vy, tak jste ztraceni a nemáte život pod kontrolou. Pokud jste to ale jen vy sami, pak je vše ve vašich rukou.
  Takže: "Já jsem se tak rozzlobil. A teď se zas rozveselím."

středa 3. března 2010

Deepak Chopra: Nesmrtelné tělo, nekonečná duše

  Pokud jste se někdy zamýšleli, zda lidé musí stárnout, zajímavou knihou na toto téma je Nesmrtelné tělo, nekonečná duše neboli kvantová teorie dlouhověkosti od známého fyzika a spiritualisty Deepaka Chopry.


  Všechny atomy v našem těle se vymění během asi 7 let. Jaktože dům jehož všechny cihly jsou vyměněny chátrá a stárne? Autor hledá odpovědi ve vědeckých teoriích i kulturách celého světa.
  V mnoha kapitolách studuje legendy o dlouhověkých lidech i národech a co měli společného. Zkoumá různé pohybové, meditační a duchovní praktiky, které by měli vést k dlouhověkosti. Dívá se na toto téma pohledem kvantové fyziky a nakonec připouští, že lidé nemusí stárnout.
  Deepak Chopra v knize také nabízí sérii cvičení, které mají napomoci dobrému zdraví a dlouhému věku.
  Ať už se o téma dlouhověkosti zajímáte nebo si jen chcete zlepšit či udržet vlastní zdraví, kniha pro vás bude přínosem.

sobota 27. února 2010

Společnost silných

  V přírodě platí, že silnější přežije. To dlouho platilo i v lidské společnosti. Potom, ale začaly vznikat komunity, jež se začaly starat i o své slabší členy. A většinu z nich převálcovali barbaři a poslali do prachu dějin.
  Fantasy spisovatel David Gemmell popsal v jedné ze svých knih, jak takový koloběh funguje. Na začátku vedou společnost silní sledující nějakou velkou vizi. Většinou vytváří prostředí, kde můžou bezpečně přežít i slabší. Jak ale počet slabých narůstá, získávají politické pozice a vytváří ještě více příležitostí pro slabé. Brzy počet slabých natolik převýší silné, že ti už je nedokáží chránit, společnost chřadne a nakonec zahyne.
  Co tedy můžeme dělat? Povede nakonec každá snaha ochránit slabší, ať už mladé, staré, nemocné, mrzáky nebo jinak hendikepované k zániku společnosti? Já si myslím, že ano. Je tu však jedna cesta ...
  Nemluvím tady o nějakém radikálním násilném řešení, to ne. Myslím tím, abychom udělali silné ze všech. Mluvím o tom, že každý může být společnosti prospěšný svým unikátním způsobem a my musíme všechny podporovat, aby tento přístup mohli odhalit. Každý totiž má jedinečnou kombinaci talentů, schopností a předností, jejichž využitím bude prospívat nejen sám sobě, ale všem. Úkolem společnosti je každého podporovat na jeho cestě za hladáním a naplněním svého talentu.
  Vždyť i hlupák může být vynikající zahradník nebo malíř, mrzák být skvělým programátorem nebo řečníkem, stařec může nejen předávat své zkušenosti, ale vládne i trpělivostí a klidným úsudkem. Nemocný může přinést pokrok ve své léčbě a tlušťoch být geniální matematik. Každý máme to své, každý máme něco, čím obohatíme život všech.

středa 17. února 2010

Nemůžu prohrát

  Nemůžu prohrát, protože dělám vše naplno a jak nejlépe umím. Miluji svou dívku celým srdcem a plně se jí věnuji. Naplno se věnuji i knize, kterou právě opravuji. Jsem plně oddán práci, když pracuji a zbožňuji nedělní oběd, když ho připravuji.
  Věnuji všemu, co dělám, plnou pozornost nebo se o to alespoň snažím. Dělám vše s radostí. Vnímám chutě a vůně, obrazy a zvuky, které mě svět přináší, a užívám si pocitů, které mi to dává.
  Nemůžu prohrát, protože ať už uspěji nebo mi zrovna něco nevyjde, vím, že jsem víc udělat nemohl. Šel jsem do toho naplno a odnesl jsem si vše, co jsem si odnést mohl.
  Život mě obohatil a jde dál, a já se mu budu dál plně oddávat, protože je to jediné, co opravdu mám. A protože nemůžu prohrát, tak se nebojím hrát celým svým srdcem.

úterý 2. února 2010

Ujišťovací technika


  Pokud máte být úspěšní v jakékoli činnosti existuje několik klíčových věcí, které jsou potřeba. Musíte mít motivaci, musíte zůstat soustředění a úplně nejlepších výsledků dosáhnete pokud jste nadšení. Nejlepším startem každé činnosti je proto se mentálně ujistit, co a proč budete dělat a jaké výsledky očekáváte.

  Ať už hodláte cvičit, pracovat, nakupovat, připravovat večeři, milovat se nebo se dívat na film, je dobré věnovat pár sekund následujícím otázkám:


  • Co budete teď dělat?

  • Proč to budete dělat?

  • Kolik času tomu chcete věnovat?

  • Jaké výsledky očekáváte?

  • Je něco jiného, co byste teď dělali raději?

  Když odpovídáte na tyto otázky, mějte na paměti vaše cíle a priority. Řekněme, že se chystáte vařit rodině večeři. Možná, že vaření opravdu milujete, ale dnes prostě není ten nejlepší den a jsou jiné věci, které vyžadují vaši okamžitou pozornost. Přiznejte si takové pocity a svobodně se rozhodněte dnes nevařit. A to je naprosto v pořádku. Pokud jste si udělali takovouto krátkou analýzu, bude také snazší rodině vysvětlit, proč se mají obejít bez oblíbeného jídla.
  Předpokládejme teď tu druhou variantu, a to že jste se rozhodli, že vaření je jediná činnost, které se chcete věnovat další třičtvrtě hodinu. Výborně! Dostali jste se totiž mnohem dál, než se většina lidí, kteří stráví většinu svého života, aniž vědí, co dělají.
  Teď je čas na samotné ujištění. V duchu si řekněte krátkou myšlenku, že z následující činnosti vytěžíte maximum. V mysli si přesně určete co budete dělat, jak dlouho se tomu budete věnovat a čeho tím dosáhnete. Řekněte mozku, že věnujete následující čas jen a pouze na jednu specifickou aktivitu a věnujete jí veškerou svojí pozornost a všechny své dovednosti. Ujišťujete se, že zůstanete soustředěný a nadšený, a že dosáhnete úžasných výsledků. Můžete si také říci, že je zde větší důvod, proč to děláte, a že následující činnost přinese vynikající výsledky i pro tento váš širší plán.
  Pokud se takto ujistíte a zůstanete svému ujištění věrní celou dobu, co provádíte tuto jednu činnost, dostane se vám tak velmi pravděpodobně mnohem lepších výsledků a budete této činnosti zaníceně věnovat po celou dobu.
  Vraťme se k našemu příkladu z kuchyně. Ujistili jste se, že vaření je to, čemu se právě chcete věnovat a můžete do toho tedy dát všechno své nadšení. Ještě než vezmete do ruky nůž a než najdete hrnec, řekněte si v duchu své ujištění: "Následujících 45 minut se budu věnovat vaření a jenom věření. Nebudu dělat nic jiného a bude se soustředit na 100%. Budu používat jen nejlepší suroviny a s neobvyklou zručností je spojím, abych vytvořil(a) výtečné jídlo pro svou rodinu. Využiji všech svých smyslů, abych doladil(a) všechny detaily. Celou dobu se budu skvěle bavit a moje rodina mě ocení. Všichni si skvěle pochutnáme. Miluju vaření, protože mi také pomáhá a uveďte důvod (okouzlit přátele, vzpomenout si na babičku, poznávat nové chutě a další). Dnes budu vařit těstoviny se sýrem, brokolicí a hráškem. Všechny ingredience do sebe skvěle zapadnou a všem bude chutnat.
  Napoprvé vám to může zabrat i déle jak jednu minutu, ale jak budete tuto techniku používat častěji, stane se vám přirozeností. Výborné na této technice je, že ji můžete s úspěchem používat kdykoli a pro jakoukoli činnost nebo pro cokoli, čeho chcete dosáhnout.
  Pokud se chcete podívat na jiný příklad ujištění, podívejte se na mojí další stránku na serveru Learn Languages Online (pouze anglicky). Najdete tam příklad ujištění před lekcí cizího jazyka.
  A nakonec, nemělo by vás překvapit, pokud si toto vaření velice užijete a jídlo, které uvaříte bude jedním z nejlepších jaké jste kdy měl(a).

středa 27. ledna 2010

Elisabeth Fayt: Vydlážděme si cestu vpřed (Paving it forward)

  Paving it forward (Vydlážděme si cestu vpřed) je úžasná kniha od kanaďanky Elisabeth Fayt. Přes tři sta stran nabízí jednochudé rady, jak přistupovat k všedním i životním úkolům. Autorka naráží na fakt, že většinou ani nevíme, co chceme. Nabízí nám, jak investovat jenom pár sekund, abychom si v mysli ujasnili ideální stav následující činnosti, dne nebo celého života. Můžeme si tak připravit cestu krourou půjdeme. Není divu, že potom, co jsme si naše přání ujasníme a v mysli si připravíme tu správnou cestu, naše kroky nás rychle zavedou k cíli.


Obálka Vyzdlážděme si cestu vpřed

  Kniha je rozdělena do několika sekcí jako jsou zdraví, vztahy, peníze, práce, dávání či tvoření. Každá stránka pak začíná prospěsným citátem z dané oblasti a krátký příběh vystihuje, proč je právě dané myšlenkové připravení se důležité.
  Tak například v kapitole o vztazích najdeme výrok: "Když se zdravíme, vyjadřujeme si respekt." Následuje popis toho jak se autorka s manželem pozdraví, obejmou nebo políbí kdykoli se loučí nebo se vítají. Je jedno o jak malou příležitost jde, třeba když jde jeden koupit snídani do obchodu přes ulici, vyjádří si respekt důstojným rozloučením a přivítáním.
  V části o bohatství je větička: "Soustředím se na svůj finanční úspěch." Za ní následují 2 příběhy. Jeden o úspěšném prodejci, který zavře krámek, jen co uslyší, že přichází recese a druhý o muži, který je úspěšný, idkyž všem okolo dochází dech, jen proto, že nevěří, že krize existuje.
  Kniha je plná takových rad i příběhů, které je krásně ilustrují. Pokud nevěříte, že vaše myslenky mají na výsledek akcí nějaký vliv, tak se podívejte na film "The Opus," kde autorka knihy vystupuje a i v jejím slušném věku je vitální a přesvědčivá.

  Více o autorce i její knize se dozvíte na: http://www.elisabethfayt.com/ (v angličtině)

úterý 12. ledna 2010

Nastartujme blahobyt!

  Ze všech stran slyšíme, že svět je v ekonomické krizi. Politici se každý den radí, co se s tím dá dělat a kolik miliard napumpovat do kterého odvětví. Přitom řešení je tak prosté. Musíme se na něm ale podílet všichni.
  Musíme utrácet!
  V rozvinutém světě je asi jedna miliarda lidí. Když každý utratí 100 dolarů, které by v krizi raději šetřil, tak tu máme pohádkových sto miliard, které určitě rozhýbou světovou ekonomiky.
  Takže přestaňme ukládat peníze do bank, které kvůli krizi krachují, a hurá udělat si radost nákupem. A nelamte si hlavu s cenou, zachraňujeme přeci svět před krizí.
  Když to uděláme všichni, peníze se začnou opět točit. Společnosti budou mít víc peněz a zvýší platy, takže lidé budou mít víc peněz a budou moci víc utrácet, takže společnostem se zvýší zisky, tudíž majitelé akcií budou šťastní a utratí víc peněz a ... Vidíte jak se kolo roztáčí. Ale tentokrát správným směrem.