sobota 27. února 2010

Společnost silných

  V přírodě platí, že silnější přežije. To dlouho platilo i v lidské společnosti. Potom, ale začaly vznikat komunity, jež se začaly starat i o své slabší členy. A většinu z nich převálcovali barbaři a poslali do prachu dějin.
  Fantasy spisovatel David Gemmell popsal v jedné ze svých knih, jak takový koloběh funguje. Na začátku vedou společnost silní sledující nějakou velkou vizi. Většinou vytváří prostředí, kde můžou bezpečně přežít i slabší. Jak ale počet slabých narůstá, získávají politické pozice a vytváří ještě více příležitostí pro slabé. Brzy počet slabých natolik převýší silné, že ti už je nedokáží chránit, společnost chřadne a nakonec zahyne.
  Co tedy můžeme dělat? Povede nakonec každá snaha ochránit slabší, ať už mladé, staré, nemocné, mrzáky nebo jinak hendikepované k zániku společnosti? Já si myslím, že ano. Je tu však jedna cesta ...
  Nemluvím tady o nějakém radikálním násilném řešení, to ne. Myslím tím, abychom udělali silné ze všech. Mluvím o tom, že každý může být společnosti prospěšný svým unikátním způsobem a my musíme všechny podporovat, aby tento přístup mohli odhalit. Každý totiž má jedinečnou kombinaci talentů, schopností a předností, jejichž využitím bude prospívat nejen sám sobě, ale všem. Úkolem společnosti je každého podporovat na jeho cestě za hladáním a naplněním svého talentu.
  Vždyť i hlupák může být vynikající zahradník nebo malíř, mrzák být skvělým programátorem nebo řečníkem, stařec může nejen předávat své zkušenosti, ale vládne i trpělivostí a klidným úsudkem. Nemocný může přinést pokrok ve své léčbě a tlušťoch být geniální matematik. Každý máme to své, každý máme něco, čím obohatíme život všech.

Žádné komentáře:

Okomentovat