pondělí 8. března 2010

Ten mě tak ...

  Vycházím z metra a spěchám na autobus, který nevím, kdy přesně jede, když tu mě zastaví nějaký prodejce, jestli prý mám chvilku času. Rychle ho odbudu a on mě hlasem, jako by to bylo z jeho milosti, vyprovází: "Tak si tedy běžte."
  A já jsem najednou rozmrzelý a naštvaný. Jak si vůbec může dovolit se mnou takhle mluvit? Ten mě ale naštval. Ještě nějakou dobu to obracím v hlavě a přemýšlím o tom, co všechno mi ten člověk udělal. "Ten mě rozzlobil. Ten mě naštval. Ten mě ..."
  A najednou je mi to jasné. Není žádné "Ten mě ..", to já sám jsem se rozzlobil a já sám jsem se naštval. Ten člověk pouze přišel v nevhodnou dobu s nevhodnou otázkou. Ale já jsem přeci vůbec nemusel reagovat podrážděně. Navíc v době, kdy on už sháněl další oběť, koho oslovit, a na mě dávno zapomněl, já si v hlavě stále přehrával, jak mě to rozzlobilo, a co bych mohl příště udělat jinak, a všechny problémy z toho plynoucí padaly na hlavu toho nebohého prodejce. Ještě, že mě neujel autobus, za to bych ho určitě také učinil zodpovědným.
  Za své pocity a své rozmrzení si ale můžu jen já sám. Kdybych byl ve veselé náladě, tak by mě to možná rozesmálo, ale já spěchal na autobus a takhle to dopadlo. Uvědomil jsem si, že to já jsem se (nevědomě) rozhodl, že na to budu reagovat zlostí. A to by první krok, jak zas nabrat rovnováhu.
  Těžko budete opět získávat kontrolu nad svým životem, když za vaše rozzlobení je zodpovědný někdo jiný. Něco jiného ale je, když jste se rozzlobili vy sami. Potom je jednoduché říci, že to vlastně není potřeba, a vrátit se ke klidu, rozvaze, pohodě a veselí. Když jsem se mohl tak jednoduše rozzlobit, můžu se také snadno rozveselit.
  Zkuste to někdy a popřemýšlejte, kdo je zodpovědný za vaše pocity. Je to ten/ta/to nebo jsem to já. Pokud je to někdo jiný než vy, tak jste ztraceni a nemáte život pod kontrolou. Pokud jste to ale jen vy sami, pak je vše ve vašich rukou.
  Takže: "Já jsem se tak rozzlobil. A teď se zas rozveselím."

Žádné komentáře:

Okomentovat