čtvrtek 29. dubna 2010

Bärbel Mohr - Objednáváme si z vesmíru

  Skvělým úvodem do zákona přitažlivosti je kniha Bärbel Mohr - Objednáváme si z vesmíru aneb návod jak lehce dosáhnout splnění svých přání. Knihu lze doporučit každému, neboť je psána hravým, jednoduchým a čtivým způsobem plným příběhů a demostrací.


  Autorka sama byla skeptická, když se poprvé setkala s nápadem, že si stačí přát a nechat vesmír, ať si poradí. No co, řekla si a zkusila to, a díky tomu se dostala až k napsání mnoha úspěšných knih pro objednavatele.
  Princip je prostý. Pokud po něčem toužíme celým srdcem, po něčem, co by nás potěšilo, ale my na výsledku zas tolik nelpíme, tak velmi často dojde k tomu, že se nám naše přání splní. Bärbel sama popisuje, jak začala tento princip nejprve zkoušet a posléze využívat, upozorňuje na časté zádrhely a doporučuje další strategie, jež mohou velmi dobře pomoci.
  Pokud vás Objednáváme si z vesmíru zaujme, Bärbel vydala ještě několik pokračování, které se zabývají zlepšováním objednávacích kvalit.

úterý 27. dubna 2010

Pozorování svého těla a mysli - Sám jako figurka ve hře

  Zkusme si zahrát takovou hru. Představme si, že vůbec nejsme naše tělo, ani naše mysl, ale něco v pozadí. Zkusme chvíli pozorovat, co naše tělo a naše mysl dělá. Například když kráčíme po ulici, tak jen pozorujeme, jak naše tělo klade nohu před nohu, jak naše mysl zkoumá okolí a napadá nás, támhle je strom, silnice jde skopce, stihnu to do práce či cokoli jiného. Zkusme tuhle hru, kdykoli vás napadne.
  Mě osobně, když si takto hraji, přijde, jako bych opravdu nebyl ve svém těle, ani nebyl svou myslí, a se zaujetím dokážu sledovat obyčejné zvedání ruky. A nejlepší na tom je, že se můžu rozhodnout, co chci změnit. Když nechci, aby tělo běželo, zpomalím ho. Když se mi nelíbí myšlenky, které mysl má, nechám je odplout a zaměřím je na něco jiného.
  Navrhuji hrát tuto nepřetržitě, neboť pak nás napadne i ve zvláštních chvílích, například když se na někoho zlobíme. Je to vskutku zajímavá zkušenost, jen tak pozorovat naše tělo a naši mysl, když se zlobíme. Z role pozorovatele nám to může přijít i směšné, sledovat tělo, jak se natahuje k prodavačce, která nám dala místo dvacetikoruny jen polovinu, a vnímat mysl, jak je přeplněna nenávistnými myšlenkami, přemítá o krádeži, o hlouposti a podobně. Všimneme si možná, že i tělo začíná reagovat, tep se zrychlí, svaly se stáhnou, dech se začne zadrhávat.
  Skvělé je, že jako pozorovatel, tohle můžeme kdykoli změnit. Přestane nás bavit hra těla na zlobu, a jako pozorovatel mu dáme příkaz "dost", teď se budeme chvíli chovat příjemně a uvolněně. Mysl i tělo se nám hned zaplaví novými signály, a začneme se chovat jinak.
  Připomíná mi to počítačové hry, kdy jako mocný vůdce ovládáte malé postavičky na herní ploše. Můžete jim dávat roztodivné příkazy a postavičky je okamžitě plní. Pokud pozorujeme své tělo a mysl, můžeme tak jednat i s nimi. Dáme jim příkaz a ten se hned plní.
  "Ó mé tělo mě bolí," vysílá mysl neustále, pokud jsme nemocní. Jako pozorovatel víme, že nás tělo bolí, a tak to nemusí mysl neustále opakovat, a proto klidně můžeme zkusit zahrát si hru na léčení. "Mé tělo se léčí. Bolest mi naznačila, že je něco v nepořádku, takže můžu zapojit léčivý proces a každý den je mi lépe a lépe," můžeme například přikázat a pozorovat, jaký to má efekt na tělo a mysl. Sami nejlépe víme, o co nám jde, a tak podle našich přání můžeme snadno přikazovat mysli i tělu, a hravě pozorovat, jak na to reagují.
  Zkusme si tuto pozorovací hru, kdykoli nám to přijde příjemné, a brzy uvidíme, jestli se nám víc líbí žít v našem těle, v naší mysli, nebo z role pozorovatele obě tyto substance ovládat.

pátek 16. dubna 2010

Plynout

  Život se neustále mění a změna je život. Je to jako řeka, která potřebuje plynout, jinak se zakalí a zatuchne. Pokud však proudí a mění se, zůstane křišťálově čistá.
  Sami to známe. Občas nás něco neuvěřitelně chytne, ale po čase se i ten skvělý zážitek okouká a začne nás lákat něco jiného. Jestliže zakotvíme v neměnnosti, nečeká nás spokojenost. Znám lidi, kteří dělají úžasnou práci, přesto je občas přepadne touha s tím praštit a věnovat se úplně jiným věcem.
  Změna je cestou kupředu. Celý svět se mění, protože staré už bylo, a člověk, příroda i celý vesmír chce jít kupředu. Chce nové. Chce tvořit.
  Kdo proto hledá jistotu ve stálosti, odtrhává se od radosti. Pokud toužíme po stálém příjmu, jistotě rodiny, ráno do práce, odpoledne televize, ve středu restaurace či nějaké jiné stálice, potom náš život přijde o důležitý náboj.
  Nebojme se neznámého, neboť přináší pouze rozvoj. Může to být poučení, může přinést nový zdroj radosti, je to zkrátka úplně nový výtvor.
  I stálé věci se můžou neustále měnit. Zapomeňte, že ta paní je vaše žena, a poznávejte ji každý den znovu. Dívejte se na věci novýma očima, zkoušejte nové postupy, změňte občas své stanovisko. Vychutnávejte si to tvoření. To, co vás včera bavilo, nemusí fungovat dnes, a včerejší nuda, může být dnešním královským pobavením.
  Přemýšlel jsem třeba o dárku pro mou milou k významnému jubileu. Napadlo mě koupit knihu, ale kniha ještě vonící tiskárnou je tak trapně obyčejná. Četl jsem si zrovna jednu knížku a zjistil, že jsem si tam kdysi načmáral pár poznámek. A najednou jsem to měl. Z knihy, jež mě zaujala natolik, že jsem si do ní psal, udělám skvělý dárek. Stránky jsem pokreslil svými malůvkami patřící jenom jí, sem tam jsem vložil báseň, někdy napsal pár slov nebo načrtl obrázek, mezi stránky jsem zastrkal další dárky jako do adventního kalendáře a vynikající pozornost byla na světě. Měli jste vidět, jak byla dojatá, když ho rozbalila.
  Svět se stále mění, měňme ho i my, a staneme se tvůrci zázraků.

sobota 10. dubna 2010

O původu štěstí 3

  Pochází naše štěstí z vnějších zdrojů nebo leží jeho zdroj uvnitř nás samotných? Jsme rádi, když máme nějaké věci, nebo jsou věci pro nás potěchou, neboť my sami jsme rádi? Jsme šťastní, protože vidíme nádheru kolem sebe, nebo nám okolí přijde nádherné, protože jsme sami šťastní?
  Jestliže své štěstí podmiňujeme materiálními věcmi, vztahy s druhými lidmi nebo city, které nám někdo dává, potom se stavíme do velkého rizika. Všechno, co je ve vnějším světě může kdykoli přijít i odejít. To, že je dneska někdo bohatý neznamená, že zítra nebude chudý a naopak. To co máme, se může zítra rozbít, a jako jsme milého jednou získali, lze ho i ztratit.
  Život je jako plynoucí řeka, přirovnal jednou naše žití vědec Deepak Chopra. Řeka vypadá stále stejně, ale voda, bahno, ryby a vše co ji tvoří, každým okamžikem přitéká a odtéká. Podobně je to i s našimi životy. Zdá se nám, že jsme pořád stejní, avšak opak je pravdou. Ve světě funguje pouze neustálá změna. Proto ten, kdo hledá oporu v neměnnosti své situace, by se měl pomalu připravit na lekci.
  Jistota leží v neznámém a novém, které k nám neustále proudí řekou života. Řeka se nezlobí, když se změní její koryto, když z ní zmizí ryby nebo se opět objeví. Nikdy nevyschne, jen její voda se může přesunout jinam.
  S našimi životy je to podobné. Měníme se, atomy našich těl přichází a odchází. Naše myšlenky nejsou stejné jako včera, názory se nám vyvíjejí, přátelé přichází a odchází, majetek se mění, a to co nás uspokojovalo včera, nám dnes už nestačí.
  Oproti řece máme ale jednu velkou výhodu. Máme svou mysl a můžeme se rozhodnout, jak se k daným věcem postavíme. Je možné se radovat, idkyž padá déšť. Můžeme být šťastní, ikdyž jsme sami. Život lze prožívat, ikdyž nemáme co jíst. Ke každé situaci se dá postavit jako k zážitku a příležitosti nebo jen hořekovat nad tím, o co jsme přišli.
  A teď dobrá zpráva. Když otevřeme své srdce, nikdy nezažijeme nic špatného. Možná se stočí koryto naší řeky, ale to proto, abychom si více vychutnali vodopád, který přijde. Když najdeme zdroj svého štěstí uvnitř sebe a dokážeme ho sálat nezávisle na okolnostech, zjistíme, že život ubíhá lehčeji a ve věští harmonii.
  Jednoduchý příklad: Mnoho lidí nemá rádo svou práci, když však přijdou nadšeni po nějakém krásném zážitku, ten pracovní den nebo ráno, je daleko příjemnější. Lidé se víc usmívají, úkoly se zdají jednodušší, čas přestává být vnímán. Není to práce, která je zdrojem naší radosti, ale naše radost způsobí, že naše práce je příjemná.
  Začněme s jednoduchým cvičením. Zkoušejme být každý den šťastní s tím, co máme. Hýčkejme všechny naše věci a vztahy svým štěstím a začnou se dít zázraky. Hledejme své štěstí uvnitř, kdykoli pohlédneme ven v práci, v posteli, v jídelně, u televize, při meditaci, na záchodě, prostě všude. Dívejme se, jestli máme radost, protože vidíme něco nádherného nebo vidíme něco nádherného, neboť máme radost.
  Pojďme to shrnout. Život se neustále mění, třebaže to většinou nevnímáme. Najdeme-li v sobě své radostné já, potom nám každá situace připadne krásnější, každý zážitek plnější. Není to naopak, jak si často lidé myslí, že plnější zážitek nám přinese štěstí. Pokud jsme šťastní, naše zážitky odráží naše vnitřní světlo. Pokud jsme nešťastní, i ten nejúžasnější prožitek je zakalen kalem našich vnitřních pocitů.
  Hodně stěští! Máme ho v sobě.

pátek 9. dubna 2010

O původu štěstí a o původu zloby

  Rozhodnutí. To je hlavní krok na naší cestě ke štěstí nebo zlobě.
  Jako lidé jsme dostali do vínku svobodnou vůli. Tento dar je ale dvojsečný a nese se sebou velkou zodpovědnost. V každém okamžiku totiž máme možnost se rozhodnout, jestli budeme šťastní nebo zaslepeni nějakou negativní emoci.
  Opravdu, je to čistě naše rozhodnutí. Síla zvyku nás ale občas přiměje zachovat se jinak než bychom chtěli a být naštvaní, ikdyž bychom raděj nebyli, například pokud křičíme na své blízké. Skvělá zpráva je, že jsou to opět naše emoce, které nám slouží jako takový alarm. Cítíte se naštvaní, rozzlobení nebo nešťastní? To je úžasný signál, že je právě teď čas to změnit a cítit se v pohodě. Stačí se rozhodnout. Nevěříte? Vyzkoušejte to!
  Můžete se zlobit, že vaše děti se nechovají podle vašich představ, nebo mít radost nad jejich soběstačností. Když vám ujede autobus na cestě do práce, můžete křičet a nadávat, můžete si lámat hlavu s pozdním příchodem, nebo se radovat, že máte chvilku a naplánovat si den, popřemýšlet o sobě nebo zavolat babičce. Věřte mi, že v práci se líp vymluvíte, když přijdete s čistou hlavou, než pokud jste se doteď trápili, jak jdete pozdě.
  Celý život je otázkou rozhodnutí. Tím nejdůležitějším je rozhodnutí mezi štěstím a zlobou. A jasně, že občas přijde i chvíle kdy se rozhodnete špatně. Po takové skvělé lekci nakonec budete moci sami posoudit, co vám více vyhovuje - štěstí nebo zloba.
  Pokud vás tedy nebaví, jak se právě cítíte, zastavte a rozhodněte se jinak. Napoprvé je to možná neuvěřitelné, ale brzy si zvyknete. A pak vám přijde, že pokud se kdokoli vzteká, musí ho to nutně bavit, protože jinak by se tak nerozhodl.

čtvrtek 8. dubna 2010

Když nevím, tak si vymyslím ...

  Jedli jsme v práci oběd a kolegyně ochutnala turecké jídlo kořeněné nějakým druhem papriček. Zeptala se mě, jestli nevím, jak se tyhle papričky jmenují, že mají nějaké speciální jméno, které ona ale zapomněla. Já jsem hned odpověděl, že to nejsou papričky, ale lasiččí ocásky, kterým se turecky říká, a nemohl jsem vymyslet jméno.
  "To je typické. Když něco nevíš, tak si to vymyslíš," říká ona.
  No jo, jenže já to dělám okatě, ale my všichni si vymýšlíme pořád. Manželka si vymyslí, že ji manžel podvádí, jen co přijde domů pozdě. Matka, že se dětem něco stalo, když neposlali zprávu v domluvený čas. To jsou celkem typické reakce.
  Kdekdo si ale vymýšlí i ve zcela nesmyslných situacích. Když se šéf zlobí, už se vidíme, jak jsme toho příčinou my, aniž byť vzdáleně tušíme, co je důvodem jeho zloby. Jakmile se dvakrát něco rozbije v naší přítomnosti, tak si vymyslíme, že nás ty věci nemají rády a hned se rozbijí. Když se někomu v mládí nelíbil náš zpěv, hned jsme vymysleli, že nikdy nebudeme umět zpívat, a jakmile jsme se jednou začali přejídat, vymysleli jsme si, že nemáme jinou možnost.
  Člověk si vymýšlí pořád. Máme velmi omezený zdroj informací, a přesto na jejich základě utváříme pevné soudy a životní zásady, které nechceme za žádnou cenu opustit. A jakmile představa jednou pevně zakoření v naší mysli, už je obtížné jí změnit. Všechno, co se stane po našem výmyslu, už posuzujeme jako důkaz, že to je tak, jak jsme si vymysleli. Usilovně hledáme, abychom si mohli dokázat: "Ano, měl jsem pravdu."
  Popřemýšlejme o tom. Vidíme to každý den. Kdysi nám někdo řekl, že to nedokážeme, že se na to nehodíme, a od té doby si opakujeme: "Nezvládnu to, nehodím se na to." Představa může být i opačná: "Bude z tebe skvělý právník," prorokoval nám kdysi dědeček, a od té doby poctivě plníme tuto představu úžasného obhájce, silou vůle excelujeme ve škole a dlouhé noci věnujeme právu, jenže živíme pouze představu, neboť to nejsme my.
  Já jsem si nedávno vymyslel, že jsem ztratit tužku. Zašmátral jsem v kapse a tužka nikde, tak jsem si vytvořil představu, že jsem ji ztratil nebo někde nechal. Tři dny jsem se ji ani nepokoušel hledat, když jsem to zkusil znovu a zjistil, že tužka v kapse je. Po tři dny byl můj výmysl realitou.
  O pár dní později jsem potkal na zastávce človíčka, který na mě kýval hlavou. Minutu jsem dumal nad tím, proč kýve zrovna na mě, až jsem si uvědomil, že má pecky v uších a jenom mlátí hlavou do rytmu. O chvíli později v metru jsem se tolik obával, aby mě tlupa sportovních fanoušků pustila z metra, že jsem se přiměl vystoupit z vozu o stanici dříve. Člověk si prostě neustále něco vymýšlí, a pak podle těchto výmyslů jedná.
  Využijme tohoto poznatku, abychom obohatili svůj život. Začněme si vymýšlet vědomě. Zahrajme si takovou hru. "Kým bychom chtěli být?" bude znít otázka. Prezidentem, lékařem, cestovatelem, olympionikem, povalečem? Vysněme si kvality, které máme, o nic nejde, vždyť si jen vymýšlíme. Jsem krásný, rychlý, lidé si mě váží, bavím své okolí, jsem skvělý otec. Můžeme si vymyslet cokoli, přeci jde jen o výmysl.
  A potom si můžeme zkusit v nějaké každodenní situaci vyzkoušet, jak by se asi zachovala naše představa. Jestli jsme si představili: "Jo zvládnu to," bude se potom naše představa chtít vzdát, jen proto, že to pětkrát nevyšlo? "Tak dobře, zahraju si tuhle hru, a zkusím to ještě jednou," by byla odpověď představy-zvládnu to.
  Představujme si pořád a neustále, tak zkusme proměňovat naše představy v realitu. Doteď jsme to dělali s úspěchem a nevědomě, tak proč to nezkusit, tak že to budeme mít pod kontrolou. Jaké je naše představa, jak se zachovat v této situaci? Zkusme si zahrát tímto způsobem, a jestli to nevyjde, tak co, byla to jen hra.