středa 16. června 2010

Píseň Děkuji

  Vděčnost je jedna z největších sil ve vesmíru, připomněla mi dnes kniha Rhondy Byrne, autorky Tajemství, když jsem si koupil její diář nazvaný Kniha vděčnosti. A vskutku, kolik času a energie investujeme do stížností, kritiky či odsuzování nespravedlností a kolik ho naopak věnujeme děkování a oceňování dobrých věcí, které jsme zažili? K hledání a vychutnávání krás kolem nás má přispět i Rhondin diář, ale o tom, jak mi pomohl až jindy.
  Dnes jsem si vzpomněl na jednu úžasnou písničku. Je to píseň "Děkuji" a její text je prostý, nebo tak alespoň začíná. Zpívá se v ní totiž neustále slovo "Děkuji".
  Ano, takto jednoduše jsem začal vyjadřovat vděčnost, když jsem si posledně osvojoval výhody hledání toho dobrého na světě. Byl jsem tehdy myslím ve vaně a začal jsem zpívat "Děkuji" pořád dokola. Brzy jsem se opravdu začal cítit, že mám za co děkovat, i písnička získala rytmus a styl, a já přidal podrobnosti, za které jsem chtěl poděkovat. "Děkuji, že mám úžasnou teplou sprchu." "Děkuji za tohle a děkuju za tamto." Najednou se slova díků ze mě linula, jak voda z protržené hráze, a já nemohl zastavit. Šel jsem ven a sice jen v duchu, ale děkoval jsem za každý pohled, který se mi naskytl. Byl jsem nadšený. Usmíval jsem se na celé kolo a na všem co mě potkalo, jsem hledal jen to nejlepší. Dokážete si asi představit, jaký jsem měl den.
  Zkuste to taky. Pokud neradi zpíváte, třeba vás osloví báseň, malba, pantomima, zápisky, proslov do diktafonu, křik na fotbalovém stadionu nebo jen v duchu si párkrát říci děkuji.
  Zkuste to vždy, když se cítíte mizerně, a hned uvidíte, jestli vás najednou život baví víc. Zkuste to pokaždé, když se cítíte skvěle, a uchováte si ten pocit na dlouhou dobu.
  A mě už nezbývá než poděkovat, že jsem se o tuto píseň mohl podělit s vámi. Děkuji.

sobota 5. června 2010

Nadšení, lhostejnost nebo opovržení

  Dnes jsem si vzpomněl na jednu důležitou techniku, jak vnést více radosti do života. Týká se toho, jak provádíme jakoukoli činnost. Máme totiž několik možností:


  • Dělat věci s nadšením

  • Vůbec je nevnímat

  • Trápit se tím, že se to musí udělat

Dělat věci s nadšením

  Je samozřejmě ta nejlepší možnost, jak se postavit k jakékoli činnosti. Znamená to, že jsme si své činnosti vědomi, a vnímáme to dobré, co nám i okolí přináší.
  Pokud jste viděli Posledního samuraje s Tomem Cruisem, v tomto filmu je hrdina fascinován s jakou dokonalostí provádí japonští samurajové všechny své činnosti. I zalévání hrnku s čajem pro ně bylo kouzelným okamžikem. A to samé můžou být naše skutky i pro nás.
  Já sám jsem na to dlouho zapomínal a dělal jsem své úkoly zbrkle, jen abych je měl rychle za sebou. Proto jsem se jejich odvedením necítil nijak povznesený, ani mi nepřišlo, že dělám něco užitečného.
  Dnes jsem opět zkusil opak. Při zametání podlahy jsem se vcítil do čistoty, představoval jsem si, jak mě parkety chválí, za své zkrášlení, a jak budou celé týdny vypucovaně zářit. S každou kapkou, kterou jsem nalil květinám, se do hlíny vpíjela naděje a růst, živiny dostaly příležitost rozlít svou krásu do zeleně listů a do nádherných barev květů. Potom jsem si zacvičil a s každým pohybem jsem vnímal, jak mé tělo mládne, svaly se protahují a nabírají sílu. Stačily mi asi 2 minuty cvičení a byl jsem osvěžnější a odhodlanější mít krásné tělo, než jindy po hodině v posilovně.
  Neexistuje činnost, které bychom nemohli věnovat svou radost. Není nic, co by nemohlo být prožíváno jako naplnění a nejkrásnější okamžik dne. Stačí pouze začít vnímat, že něco děláme, a zaměřit se na to pozitivní, co nám to přináší.


Vůbec své konání nevnímat

  Druhou možností, které jsem se věnoval až příliš často, je vůbec nevnímat, co dělám. Například, když mě tlačí čas, vrhám se bezhlavě na jednu činnost za druhou, a jen aby to bylo hotovo, ženu se kupředu. Tělo je ve stresu, vůbec nevím, co dělám, a nakonec jsem zničený, naštvaný a nespokojený. Už i přísloví přeci praví "Spěchej pomalu."
  Možná se to zdá podivné, ale já si myslím, že když jednáme pomalu a rozvážně, stihneme více a rychleji. S menší pravděpodobností se dopustíme chyb, to je jedno plus. Také ale budeme v pohodě a s radostí zvládneme v činnosti pokračovat déle. Jelikož naplno přižijeme svůj úkol, odneseme si lekce, které nebude třeba bolestivě opakovat někdy jindy. Věnovat se naplno svému jednání, přináší samé kladné body.


Trápit se tím, co děláme

  Bohužel často se klaníme k posledním z možností, a tou je trápit se tím, co děláme. Odpovězme si upřímně, jdeme pokaždé do práce s radostí? Vstáváme ráno z postele vždy dobře naladěni. Cvičíme pokaždé pro radost nebo jen proto, že nám kdysi někdo řekl, že je to zdravé.
  K činnostem se dá samozřejmě přistupovat i tímto způsobem. "Ach jo, je to třeba udělat," řekneme si a s ublíženým výrazem a krušnými myšlenkami se hodiny lopotíme. "Zase musím nakrmit ty hladové krky," bude pak myšlenka kuchařky. "Ta tráva mi to snad dělá naschvál," bude se co chvíli hádat majitel trávníku se svou půdou. "Jsem naprosto neschopný," může si lát někdo, komu nevyšla nějaká akce.

  Vyberme si tedy sami, jak se k denním radostem či strastem postavíme. Troufnu si tvrdit, že jestli to bude radost nebo starost, je vlastně naše rozhodnutí - tím, jak se k činnosti postavíme.
  Takže, hurá do toho!

čtvrtek 3. června 2010

Láska

  Odebírám různé inspirativní emaily z mnoha zdrojů. Dnes mi však přišel jeden, o který jsem se prostě nemohl nepodělit. Pochází z anglicky psané série inspirativních "svitků", které si i vy můžete zadarmo nechat zasílat na thesecret.tv.
  Ten svitek, jenž mě tak zaujal, byl o lásce. Nemyslím tím vzplanutí k atraktivní osobě, ale všudypřítomnou, všeobjímající tvořivou a inspirující sílu vesmíru. Tedy cituji:

  "Čistá láska není ničím podmíněná ani nezná hranice. Láska nemá zábrany ani omezení. Láska vždy a neustále rozdává a nikdy nežádá nic nic na oplátku. Láska je nepřetržitý tok, který překračuje všechna omezení. A toto všechno máme uvnitř sami sebe."

  Každý nechť si tyto řádky přebere po svém. Na mě z nich čiší inspirace.