středa 16. června 2010

Píseň Děkuji

  Vděčnost je jedna z největších sil ve vesmíru, připomněla mi dnes kniha Rhondy Byrne, autorky Tajemství, když jsem si koupil její diář nazvaný Kniha vděčnosti. A vskutku, kolik času a energie investujeme do stížností, kritiky či odsuzování nespravedlností a kolik ho naopak věnujeme děkování a oceňování dobrých věcí, které jsme zažili? K hledání a vychutnávání krás kolem nás má přispět i Rhondin diář, ale o tom, jak mi pomohl až jindy.
  Dnes jsem si vzpomněl na jednu úžasnou písničku. Je to píseň "Děkuji" a její text je prostý, nebo tak alespoň začíná. Zpívá se v ní totiž neustále slovo "Děkuji".
  Ano, takto jednoduše jsem začal vyjadřovat vděčnost, když jsem si posledně osvojoval výhody hledání toho dobrého na světě. Byl jsem tehdy myslím ve vaně a začal jsem zpívat "Děkuji" pořád dokola. Brzy jsem se opravdu začal cítit, že mám za co děkovat, i písnička získala rytmus a styl, a já přidal podrobnosti, za které jsem chtěl poděkovat. "Děkuji, že mám úžasnou teplou sprchu." "Děkuji za tohle a děkuju za tamto." Najednou se slova díků ze mě linula, jak voda z protržené hráze, a já nemohl zastavit. Šel jsem ven a sice jen v duchu, ale děkoval jsem za každý pohled, který se mi naskytl. Byl jsem nadšený. Usmíval jsem se na celé kolo a na všem co mě potkalo, jsem hledal jen to nejlepší. Dokážete si asi představit, jaký jsem měl den.
  Zkuste to taky. Pokud neradi zpíváte, třeba vás osloví báseň, malba, pantomima, zápisky, proslov do diktafonu, křik na fotbalovém stadionu nebo jen v duchu si párkrát říci děkuji.
  Zkuste to vždy, když se cítíte mizerně, a hned uvidíte, jestli vás najednou život baví víc. Zkuste to pokaždé, když se cítíte skvěle, a uchováte si ten pocit na dlouhou dobu.
  A mě už nezbývá než poděkovat, že jsem se o tuto píseň mohl podělit s vámi. Děkuji.

Žádné komentáře:

Okomentovat