sobota 17. července 2010

Když vím, že tam je

  Hledal v kapse žvýkačky. Zašmátral rukou mezi harampádím, které v kapse nosil, a když nic nenašel, zkusil to znovu. Ponořil tam ruku ještě jednou a vytáhl flash disk. Hodil ho zpátky a opět se pokusil rukou našmátrat žvýkačku. Věděl, že tam je, že ji do kapsy ráno dával, a tak se nevzdával.
  Když to nevyšlo ani napopáté, tak zkusil jiný postup. Vyndal všechny věci z kapes a rozložil je na zem. A hle, žvýkačky tam opravdu byly.
  Kdyby je nenašel ani potom, co vysypal celý obsah kapes, zřejmě by zkusil obrátit kapsy naruby. Dělal by to všechno proto, jelikož věděl, že tam jsou. Ráno je tam přeci dával, a tak by si jen tak nepřipustil, že se ztratili.
  Co ale když nevíme, jestli stojíme jen kousek od splnění našeho cíle, jestli jsme na správné cestě? Mohlo by se pak stát, že uhneme z cesty, jen okamžik předtím, než najdeme žvýku v záhybech vlastní kapsy?
  Mohl by se Richard vzdát podnikání poté, co třikrát zkrachoval, zrovna když získal dost zkušeností, aby si splnil sen a otevřel půjčovnu dětských odrážedel?
  Zahořkne snad Alena na lásku po dvanáctém rozchodu místo, aby konečně pochopila, že Ivan je pro ni ten pravý?
  Vzdali bychom se, kdybychom věděli, že tam je?

pátek 9. července 2010

Na co právě myslím?

  Kolik času a energie vkládáme do věcí, které vůbec nechceme? Když se nad tím zamyslím já, tak spoustu. Když spěchám, tak přemýšlím, kolik toho musím udělat, místo abych hledal, jak svůj spěch uklidnit. Myslím tedy na problémy a ne na řešení. Když jsem nemocný, neustále se zaobírám svou bolestí, i když bych mohl dávat svou myšlenkovou energii do zdraví. Neustále mrhám energií myšlením na věci, které nechci.
  A pokaždé, když si to uvědomím, křičím: "Dost, vždyť já chci opak. Tam chci investovat svou energii, své úsilí a své myšlenky."
  Každý se může rozhodnout, zda ho zajímá bohatství nebo chudoba, zdraví nebo nemoc, láska nebo strach, rozhodnost nebo apatie, krásná postava nebo rychle zhltat jídlo, prostě zda myslí směrem ke svým touhám nebo proti nim. Každý okamžik musíme učinit takové rozhodnutí.
  Zrovinka dneska se mi dostalo poučení v podobě okamžité reakce těla na mé myšlenky. Začalo mě trochu píchat v boku. Mohl jsem se hodinu zaobírat tou bolestí, ale já raděj hned zareagoval otázkou: "Jak se chci cítit?" A odpověděl jsem si: "Chci být v pohodě a mít bok zdravý jako zbytek těla a cítit se tam příjemně." Lehce jsem se zasoustředil na pohodu právě v zlobící části těla a k mému údivu bolest okamžitě zmizela a už se nevrátila.
  Co nejvíce se snažím stále využívat své myšlenky směrem k vlastním cílům. Dneska, když se chci v práci rozčílit, tak se zastavím a opět si položím otázku: "Chci se cítit rozčílený?" Je skoro kouzelné, jak rychle si dokážu uvědomit, co je pro mě dobré a co mi naopak vůbec neprospívá a podle toho reagovat. Stačí jedna myšlenka a celý svět je rázem jiný.
  Určitě proto není na škodu se občas zastavit a zeptat se sám sebe: "Na co právě myslím?"