sobota 17. července 2010

Když vím, že tam je

  Hledal v kapse žvýkačky. Zašmátral rukou mezi harampádím, které v kapse nosil, a když nic nenašel, zkusil to znovu. Ponořil tam ruku ještě jednou a vytáhl flash disk. Hodil ho zpátky a opět se pokusil rukou našmátrat žvýkačku. Věděl, že tam je, že ji do kapsy ráno dával, a tak se nevzdával.
  Když to nevyšlo ani napopáté, tak zkusil jiný postup. Vyndal všechny věci z kapes a rozložil je na zem. A hle, žvýkačky tam opravdu byly.
  Kdyby je nenašel ani potom, co vysypal celý obsah kapes, zřejmě by zkusil obrátit kapsy naruby. Dělal by to všechno proto, jelikož věděl, že tam jsou. Ráno je tam přeci dával, a tak by si jen tak nepřipustil, že se ztratili.
  Co ale když nevíme, jestli stojíme jen kousek od splnění našeho cíle, jestli jsme na správné cestě? Mohlo by se pak stát, že uhneme z cesty, jen okamžik předtím, než najdeme žvýku v záhybech vlastní kapsy?
  Mohl by se Richard vzdát podnikání poté, co třikrát zkrachoval, zrovna když získal dost zkušeností, aby si splnil sen a otevřel půjčovnu dětských odrážedel?
  Zahořkne snad Alena na lásku po dvanáctém rozchodu místo, aby konečně pochopila, že Ivan je pro ni ten pravý?
  Vzdali bychom se, kdybychom věděli, že tam je?

Žádné komentáře:

Okomentovat