pátek 24. září 2010

Selektivní vnímání

  Ve světě kolem nás je nepřeberné množství informací, a kdybychom je všechny vnímali, určitě bychom se zbláznili. Mozek nás proto šetří a naší pozornosti předkládá jen nepatrnou část z nich. Nevěříte?
  Zkuste se podívat na následující video. Dvě skupiny hráčů, černí a bílí, si přehazují míče. Vaším úkolem je spočítat kolik přehozů udělá bílý tým.

  Bylo jich 15. Dospěli jste k správnému počtu? A zaznamenali jste gorilu procházející obrazem? Ano? Ne? Hodně lidí si ji napoprvé nevšimne. Je to proto, že gorila je tmavá a vy se plně soustředíte na bílý tým. Mozek v rámci podpory soustředění odfiltroval černé vjemy. A kdo pozoroval opici, nestihl už většinou počítat. Můžete se podívat ještě na jeden test, je v horších světelných podmínkách, a já jsem si obludy nevšiml, ani když jsem ji tam čekal.
  Nebo zkuste jiný trik. Jděte na místo, kde je hodně barev a pohybujte se po okolí, například jeďte tramvají centrem města. Vyhledávejte co nejvíce modrých věcí. Uvidíte, že snadno identifikujete spoustu modrých triček, džín, vlajek, nápisů a dalších předmětů. Na konci si cesty i budete i mnohé z nich pamatovat. Když se vás ale zeptám na zelené věci, zjistíte, že ani netušíte, jestli tam něco zeleného bylo. Asi bylo, ale kolik, co a kde, to nebudete mít ani vzdálenou představu.
  Zažili jste to mnohokrát. Když jste začali dělat autoškolu, najednou jste všude potkávali auta autoškoly. Jakmile vám kamarád představil novou značku oblečení, zjistili jste, že není až tak neobvyklá a kde kdo ji už nosí. Po pracovním interview u neznámé firmy, jste na její logo narazili, jako by bylo všude. Kde se všechny ty věci dříve schovávali? Neskrývali se, ale vy jste je prostě nevnímali.
  Mozek nám ukazuje to, na co myslíme. Když jsme veselí, jsou to pěkné věci. Pokud se rozzlobíme, většina toho, co vidíme, nás dokáže ještě více naštvat. Asi jste už někdy zkoušeli uklidnit zuřícího člověka. Je to velmi obtížné, protože rozzlobený člověk nachází na vaší snaze ty nejzajímavější věci, které by vás ani nenapadli, ale jeho prostě rozzuří.
  Selektivní vnímání do krajnosti představil režisér Daniel Calparsoro ve snímku Ti, kteří tu nejsou. Film vypráví o ženě, která slyší hlasy lidí, ale samotné postavy nevnímá, a tak si myslí, že jsou to duchové, kteří si s ní hrají.
  Proč o tom všem píšu? Selektivní vnímání, pokud si přiznáme, že existuje, můžeme využít ke svému prospěchu. Svět není jedno a to samé místo pro každého z nás, naopak, každý si vytváří svůj vlastní svět podle toho, jak se na něj dívá.
  Jak už jsem řekl, selektivní vnímání, nebo jak já to nazývám - myšlenkové brýle - nás ve světě zaměřuje na to, o čem přemýšlíme. Když je to nespravedlnost, chudova, nemoc, tak nacházíme důkazy pro ještě víc nespravedlností, chudoby a nemocí. Když častěji myslíme na pohodu, zábavu, úspěch a řešení, jako zázrakem nacházíme pohodu a zábavu, sbíráme úspěchy a řešení jsou snadná a přicházejí rychle.
  Zkuste to si cvičení výše a uvidíte, jestli také vnímáte selektivně. Pak se můžete zamyslet, jestli to, co si na světě vybíráte je to, co si vybírat chcete. Vždyť nakonec jde jen o to, splnit si svá osobní přání.

čtvrtek 2. září 2010

Muž, který chtěl být šťastný

  Západní turista přijíždí na Bali a jakýsi popud ho přivede na návštěvu místního léčitele. Aniž tuší, co by vlastně chtěl, brzy se dozvídá o svém životě více, než si kdy myslel. Zjistil, že touží být šťastný, ale tento sen mu neustále uniká. Místní mudrc jménem Samtyang mu pomůže najít cestu.

  Jelikož kolikrát nestačí tisíckrát zopakovat, zadává našemu hrdinovi i různé úkoly, kde autor často velmi humornou formou odhaluje, jak naše představy i strachy formují a svazují náš život, třebaže si to ani neuvědomujeme.
  Julien, jak se hrdina jmenuje, se nejprve dozvídá, že to čemu věříme, určuje i jak nám realita připadá. Mudrc Samtyang se neváhá pustit ani do rozboru křivek Nicole Kidman, aby dokázal, že krásné lidi nedělají dokonalé křivky, ale jejich sebevědomí. Naproti tomu náš hrdina věří, že je příliš vychrtlý, a proto se tak také ostatním zdá. Věnuje totiž své úsilí nikoli na dosažení svých cílů, ale aby se přesvědčil, že je hubený a ošklivý.
  Aby si Julien ozkoušel na vlastní kůži, jaké to je změnit svůj život a jít za svými sny, dostává od mistra několik úkolů. První je snít o tom, jaký život by chtěl vést a další je najít věci, které mu v takovém životě brání. Jednou z otázek je prozkoumat výzkum placeba, jež musejí podstoupit lékařské firmy a u každého léku dokázat, že jeho účinnost je větší, než účinek podané pilulky cukru. Překvapený hrdina zjistí, že asi třetina lidí se vyléčí, i když žádný lék nedostane a často mají i vedlejší příznaky pro léčbu typické, třebaže nedostali nic jiného než prázdný obal. Nejzajímavějším úkolem ale je, aby hrdina získal pět rezolutních "ne" a své požadavky. Zdá se to snadné, ale ve skutečnosti trvalo Julienovi několik stran, než dostal sotva 2 odmítnutí. Všichni ostatní, pokud nepomohli přímo, hledali alespoň cestu, jak mu vyjít vstříc. Julien tak poznal, že lidé mají touhu ostatním pomáhat a mistr Samtyang vysvětlil, že na druhé se musíme obracet, pokud chceme naplnit své sny, neboť my sami nezvládneme vše, zatímco druzí jen touží využít svých schopností, třeba aby pomohli právě nám.
  Na to navazuje příjemná debata ohledně peněz, kterou jsou podle mistra Samtyanga skvělý vynález. Pomáhají lidem, aby mohli směňovat své schopnosti, za schopnosti jiných lidí. Podle něj se mají peníze neustále točit, a čím více se používají, tím více lidí má možnost dělat to, co umí. Nakonec ale dodává, že peníze sami nám nepřinesou spokojenost, ať jich máme, kolik chceme. Když je nemáme, připadá nám, že nám jejich nedostatek ubírá svobodu. Svoboda se ale nachází, až v jistotě, že jednáme tak, jak chceme, a ne v tom kolik máme peněz.
  Hrdina nakonec překonává sám sebe a rozhodne se pro to, po čem touží, i když musí něco obětovat. To mu dodá velkou pohodu, neboť pochopí, jakou má vnitřní sílu.
  V úplném závěru potkává Julien děvčátko, jež toužilo stát se námořnicí. Dědeček jí to ale rozmluvil, s tím, že to je práce pro kluky, a tak dívka svůj sen opustila a srdce jí naplnil smutek. Julien jí radí takto: "Nikdy nikoho nenechej, aby ti říkal, co dokážeš a co ne. Je na tobě, co si vybereš a jak budeš žít.