pátek 24. září 2010

Selektivní vnímání

  Ve světě kolem nás je nepřeberné množství informací, a kdybychom je všechny vnímali, určitě bychom se zbláznili. Mozek nás proto šetří a naší pozornosti předkládá jen nepatrnou část z nich. Nevěříte?
  Zkuste se podívat na následující video. Dvě skupiny hráčů, černí a bílí, si přehazují míče. Vaším úkolem je spočítat kolik přehozů udělá bílý tým.

  Bylo jich 15. Dospěli jste k správnému počtu? A zaznamenali jste gorilu procházející obrazem? Ano? Ne? Hodně lidí si ji napoprvé nevšimne. Je to proto, že gorila je tmavá a vy se plně soustředíte na bílý tým. Mozek v rámci podpory soustředění odfiltroval černé vjemy. A kdo pozoroval opici, nestihl už většinou počítat. Můžete se podívat ještě na jeden test, je v horších světelných podmínkách, a já jsem si obludy nevšiml, ani když jsem ji tam čekal.
  Nebo zkuste jiný trik. Jděte na místo, kde je hodně barev a pohybujte se po okolí, například jeďte tramvají centrem města. Vyhledávejte co nejvíce modrých věcí. Uvidíte, že snadno identifikujete spoustu modrých triček, džín, vlajek, nápisů a dalších předmětů. Na konci si cesty i budete i mnohé z nich pamatovat. Když se vás ale zeptám na zelené věci, zjistíte, že ani netušíte, jestli tam něco zeleného bylo. Asi bylo, ale kolik, co a kde, to nebudete mít ani vzdálenou představu.
  Zažili jste to mnohokrát. Když jste začali dělat autoškolu, najednou jste všude potkávali auta autoškoly. Jakmile vám kamarád představil novou značku oblečení, zjistili jste, že není až tak neobvyklá a kde kdo ji už nosí. Po pracovním interview u neznámé firmy, jste na její logo narazili, jako by bylo všude. Kde se všechny ty věci dříve schovávali? Neskrývali se, ale vy jste je prostě nevnímali.
  Mozek nám ukazuje to, na co myslíme. Když jsme veselí, jsou to pěkné věci. Pokud se rozzlobíme, většina toho, co vidíme, nás dokáže ještě více naštvat. Asi jste už někdy zkoušeli uklidnit zuřícího člověka. Je to velmi obtížné, protože rozzlobený člověk nachází na vaší snaze ty nejzajímavější věci, které by vás ani nenapadli, ale jeho prostě rozzuří.
  Selektivní vnímání do krajnosti představil režisér Daniel Calparsoro ve snímku Ti, kteří tu nejsou. Film vypráví o ženě, která slyší hlasy lidí, ale samotné postavy nevnímá, a tak si myslí, že jsou to duchové, kteří si s ní hrají.
  Proč o tom všem píšu? Selektivní vnímání, pokud si přiznáme, že existuje, můžeme využít ke svému prospěchu. Svět není jedno a to samé místo pro každého z nás, naopak, každý si vytváří svůj vlastní svět podle toho, jak se na něj dívá.
  Jak už jsem řekl, selektivní vnímání, nebo jak já to nazývám - myšlenkové brýle - nás ve světě zaměřuje na to, o čem přemýšlíme. Když je to nespravedlnost, chudova, nemoc, tak nacházíme důkazy pro ještě víc nespravedlností, chudoby a nemocí. Když častěji myslíme na pohodu, zábavu, úspěch a řešení, jako zázrakem nacházíme pohodu a zábavu, sbíráme úspěchy a řešení jsou snadná a přicházejí rychle.
  Zkuste to si cvičení výše a uvidíte, jestli také vnímáte selektivně. Pak se můžete zamyslet, jestli to, co si na světě vybíráte je to, co si vybírat chcete. Vždyť nakonec jde jen o to, splnit si svá osobní přání.

Žádné komentáře:

Okomentovat