čtvrtek 30. prosince 2010

Deepak Chopra - Anatomie Zázraku

  Anatomie zázraku neboli cesta splněných přání je další inspirující knihou z dílny Deepaka Chopry, lékaře a spiritualisty s indickým původem. Autor se v této knize hluboce zabývá tématem souběhu náhodných událostí, takzvaných koincidencí. Vrací se ale i k dalším aspektům spirituálního rozvoje zejména pak vztahu nelokálního a lokálního já, tedy naší fyzické přítomnosti oddělené od ostatních a naší duchovní podstaty, která je se vším v jednotě.

  První část knihy zkoumá a ukazuje příklady, kdy je svět řízen něčím přesahujícím dané místo. Autor předkládá poznatky z moderní fyziky i biologické výzkumy potvrzující, že mnoho inteligentně řízených procesů se děje současně a řídící povel tedy přichází do všech oddělených částí v nulovém čase.
  Spiritualistické tradice staroindické literatury vidí všechny věci jako lokální části velkého celku. Každá část pak vnímá krásu všehomíra ze své jedinečné pozice, zatímco nekonečná a všemocná síla v pozadí vše láskyplně orchestruje. Pokud chceme žít plnohodnotný život naplněný nádherou, potom, nás kniha nabádá, zapojit se do tohoto proudu tak, že budeme vnímat touhy naší duše.
  Abychom toho dosáhly, pomůže nám meditace, a zejména všímat si těchto koincidencí - zdánlivě náhodných událostí. Pokud jim budeme věnovat svoji pozornost více, zjistíme, že za vším opravdu stojí milá organizující inteligence, ale také se nám tyto zázračné náhody začneme zažívat častěji.
  Druhá část už je více praktická a v sedmi lekcích nabízí cvičení prohlubující schopnost všímat si zvláštních shod okolností, které se kolem nás neustále dějí. Druhá půlka Anatomie zázraku nám má pomoci pochopit jak koincidence fungují a jak využít jejich moc ve svých službách.
  Cvičení se zabývají poznáním, že my sami jsme součástí sladěného celku, že všechno na světě odráží nás samotné a my jsme také celým světem. Učí nás, že zdroj naší síly leží uvnitř nás, že pramení z moci, kterou již máme, a proto nemusíme dbát mínění společnosti ani se nechat vláčet naším egem či prožívat dokola stará ublížení. Radí, jak se pustit do proudu kosmického tance, a zvolit ve svém životě zázraky namísto nářků. To všechno nám umožňuje život v souladu se všudypřítomnou inteligencí, kterou jsme i my sami, a jež s božskou průzračností řídí celý svět.


  Zajímavé poznatky
  • Meditaci (stejně jako napětí, zloba nebo strach) provází i tělesné reakce
  • Lidé, kteří jsou v těsném vztahu s nelokálním (duchovním) já mají mozkovou aktivitu podobnou stavům při mediteci, i když jsou bdělí a aktivní
  • Když věci nejdou tak, jak si představuji, oprostím se od svých nároků a s vírou se odevzdám do láskyplné organizující moci všehomíra. Tomu se říká skok víry.

sobota 25. prosince 2010

Jak jsem se narodil

Než jsem se narodil, se mě Bůh zeptal: „Jaký bys chtěl mít život?“
Já jsem bez rozmýšlení odpověděl, že bych chtěl být bohatý, žít v přepychu a aby početné služebnictvo ihned vyplnilo každé mé přání.
Pak, když jsem zemřel, si mě Bůh zavolal a zeptal se: „Líbil se ti život, který jsi si přál?“
A já trochu zklamaně odpověděl. „Víš, Bože. Bylo to hezké. Nemusel jsem se o nic starat a každý hned ochotně plnil má přání. Já jsem si toho ale nevážil. Naopak, když se jen něco maličkého pokazilo a někdo to ihned nespravil, byl jsem rozčilený. Žádná věc mi nedělala radost, protože všechno bylo celkem obyčejné.“
„Co si tedy přeješ do svého dalšího života?“ zeptal se mě Bůh.
„Tentokrát bych si přál narodit se do chudé rodiny, abych musel bojovat a kdejaký drobný úspěch mě potěšil.“
A tak jsem měl složité dětství a celý život jsem se protloukal, až se mě Bůh zavolal prostřednictvím Smrtky a opět se mě zeptal: „Tak jaký byl tvůj život tentokrát?“
„Víš, Bože. Spousta věcí mi dělala radost, ale nikdy jsem nebyl tak dobrý, abych nezáviděl dalším, kteří se mají ještě lépe. Když jsem dokázal něco, vždy se objevil někdo, kdo můj obrovský výkon snadno zesměšnil. Navíc rodiče nikdy nebyli spokojení a já sám jsem se nenaučil být spokojen, ani když jsem vybudoval úspěšnou firmu a zaměstnával jsem desítky lidí.“
„Ale to je škoda, já přeci toužil jen, aby jsi žil podle svých přání,“ pravil Bůh. „Co si tedy přeješ, aby byl tvůj další život nádherný?“
„Víš, Bože, chtěl bych, abych měl pořád po čem toužit, ale abych si svá přání vždy s trochou námahy vyplnil. Chtěl bych mít velké sny, začínat s málem, ale vždy dokázat postoupil o krok kupředu. Chtěl bych si tyhle pokroky, tyhle malé oslavy umět užít, radovat se z nich a mít radost i z toho, že mám vždycky něco dalšího, čeho bych mohl dosáhnout, ale co ještě nemám. Chtěl bych se občas uvolnit a vědět, že všechno je v pořádku, i když nic nedělám. Chtěl bych umět ocenit malé věci jako vánoční výzdobu, ale přesto si bláznivě užít třeba skok padákem. Chtěl bych mít dobré přátele, kteří mě vždycky podrží, a já jim to bohatě vracel. Chtěl bych vědět, že jsi na mojí straně a že to vždycky dobře dopadne.“
A Bůh řekl: „No jasně.“
A pak jsi se narodil.

úterý 7. prosince 2010

Jsi nadšený ve svém životě?

  Pravidelně mi chodí emaily s různými nápady, návody a kurzy osobního růstu, ale jeden mě tento týden opravdu zaujal. Byl tam jednoduchý postřeh.
  Buď jsi ve svém životě nadšený nebo nejsi!
  A já s tím naprosto souhlasím. Pokud jsme dneska nadšení, tak je vše skvělé a svět je pro nás rájem. Jestli ne, tak máme 2 možnosti.

  1. Změnit svět
  2. Změnit sebe
  První cestou se již vydalo spousty lidí. Snaží se změnit vládu, manžela, děti, počasí. Tito lidé bojují s kdejakou nepřízní a neustále přemýšlejí o nějakých obtížích (nebo lépe myslí na řešení a nikoli problém). Prvním přístupem lze samozřejmě uspět, avšak často to vyžaduje velké úsilí.
  Druhá možnost je sebezměna. Pokud se nám nelíbí šéfovo křik, těžko ho přimějeme změnit jeho životní postoj, můžeme se však zaměřit na jeho kladné vlastnosti a zjistíme, že šéf je občas docela příjemný týpek. Aplikujeme tedy naše selektivní vnímání a z tisíců impulsů kolem nás si vybereme jen ty, které jsou nám příjemné. Pokud si nasadíme myšlenkové brýle a budeme vyhledávat radost, brzy můžeme být v životě nadšenější, než kdy předtím.
  Radím alespoň vyzkoušet zaměřit občas pozornost na to, co nás baví, co se nám líbí a co máme rádi, a třeba zjistíme, že jsme ve svém životě najednou nadšení.

středa 1. prosince 2010

O čem nemluvím, to neexistuje.

  O čem nemluvím, to neexistuje! Na co nemyslím, to není! Co neprožívám, není!
  Začetli jste se někdy do knihy, že okolní svět přestal existovat? Mohlo se to stát při sledování filmu, možná jste nepostřehli, že celý stadión řve, pohlceni fanděním svému týmu. To, na co jste nemysleli, neexistovalo.

  Samozřejmě to jde i naopak. Když vám řeknu, nemyslete na svou ruku, je skoro nemožné ruku nevnímat. Když se snažíme na něco nemyslet, neustále o tom přemýšlíme. Myslet nebo chtít nemyslet je to samé, takže pokud toužíme nemyslet na nemoc, zlost, chudobu nebo další nepříjemnosti, vlastně o nich přemýšlíme neustále. Pokud chceme v životě skutečně prožívat opak, je třeba mluvit, myslet a prožívat, opak, tedy to co chceme. O čem přemýšlíme, to jediné existuje.

  Slyší elitní pilot rachot svého stroje nebo je plně soustředěn na výkon a nachází se jakoby v tichu? Když naopak vzpomínáme na nějakou starou křivdu, tlak se nám zvýší stejně jako tep, dlaně se sevřou v pěst a tělo se cítí, jako by se nám křivda děla právě teď. Jak je možné, že pokud jsme zamilovaní, přijde nám ledový vítr vhánící sníh do očí nádherný, zatímco stejný vítr proklínáme, když se jím prodíráme na těžkou pracovní šichtu. Pokud budeme, chtít najdeme další tisíce příkladů, že existuje jen to, o čem přemýšlíme, mluvíme a co prožíváme.

  Proto prožívejme každý okamžik jen to, co chceme. To jediné bude existovat.