pátek 7. ledna 2011

Ivo Toman - Debordelizace hlavy

Úžasná kniha Ivo Tomana přibližuje jednoduché principy úspěchu psané řečí, které každý porozumí. Řekl bych, že je hodně podobná knize Tajemství, avšak bez spirituálního nádechu, jenž by mohl někoho odradit. Kniha Debordelizace hlavy se dívá na naše myšlenky, pocity a činy a odpovídá na otázku proč jen pár lidí je úspěšných, zatímco talentovaní, vytrvalí či všemožně podporovaní často selžou.

Toman se dlouho nemotá kolem horké kaše a hned na nás sype jednoduché a přesto logické postřehy, mnohdy podložené historickými událostmi či vědou. Kniha nám ozřejmí, že většina lidí se zabývá převážně věcmi, na které nemají vliv - počasí, politika, výkon hokejistů. Tím promrhají spoustu energie, ale výsledek se nedostaví. Když prší, prostě si vezmu deštník a už to dál neřeším. Většina z nás se také nevěnuje věcem, které ovlivnit můžeme, jako například to, co jíme nebo že kouříme. Obhajujeme si své zlozvyky a říkáme, že za to může výchova, reklama a kdesi cosi. Úspěšní lidí to dělají přesně naopak. Věnují své úsilí na věci, které ovlivní a neřeší to, kde nic nezmůžou. Tím získávají kontrolu, efektivitu a díky tomu jim také roste sebevědomí a jsou ještě více úspěšní. 
Hned zpočátku se dozvíme, že každý den probíhá naším mozkem množství myšlenek, které ovlivňují jak naše chování, tak naše pocity. Tyto myšlenky sice nemůžeme úplně ovládat, avšak můžeme se rozhodnout, které ponecháme v záři naší pozornosti a které odvrhneme. Tím, že proti něčemu bojujeme, však na to pouze myslíme více a více, až nás to nakonec ovládne. Cestou, jak se postavit věcem, jež na sobě nemáme rádi, je poznat věci, které bychom naopak chtěli a zabývat se v myšlenkách těmito novými věcmi. Tak zesílíme nervové dráhy v mozku a milióny neuronů začnou pracovat, abychom si splnili své cíle, zatímco doposud pracovali proti nám. 
Autor rozebírá několik důležitých témat. Patří mezi ně rozhodnutí, protože úspěšní se rozhodují rychle a začnou jednat, čímž rychleji přinesou výsledky. I pokud se to nepovede, už vědí, co je čeká, a získali cenné zkušenosti, o kterých nerozhodní mohli jen spekulovat. Učí nás důkladně se zamyslet nad svým životem a tím, co je pro nás důležité, protože když dobře poznáme své osobní hodnoty, můžeme se podle nich snadno a rychle rozhodovat. Je až spodivem, kolik času věnujeme tomu, co dělá soused, šéf nebo politik, ale jak málo přemýšlíme o sobě samých. Debordeliza to radí změnit a investovat spoustu času na sebe, neboť pouze sebe ovlivňujeme neustále. 
Kniha se zaobírá i časem, kterého máme každý stejný příděl. Vysvětluje, že i kdybychom měli času více, stále bychom používali stejné výmluvy a nejednali efektivně. Jediná cesta je najít spokojenost se současným množstvím času a to lze pouze tak, že budeme jednat podle svých hodnot. Autor vysvětluje i stav plynutí (anglicky flow), kdy přestáváme vnímat čas a naplno se věnujeme tomu, co děláme. V takovém stavu je mozek 'šťastný' a zároveň spotřebovává méně energie, neboť všechna proudí stejný směrem jako klidná řeka a ne jako rozbouřené moře různých protichůdných myšlenek.
Debordelizace hlavy také radí, jak zacházet s agresivitou, která se v nás chtě nechtě hromadí. Lze jí efektivně zaměřit k řešení úkolů nebo použít proti jiným lidem, často našim nejbližším. 
Myslím si, že Debordelizace hlavy každému odhalí prověřené postupy, jak být v životě spokojenější podpořené skutečnými příběhy. Kdo si knihu přečte, už nikdy nebude stejný. 


Rád bych si dovolil krátkou ukázku, protože 100% vystihuje, co se kniha snaží říci a věřím, že mnoha lidem ušetří hory starostí. 
  Velmi důležité jsou naše reakce. Například na situace, které ovlivníme, ale neřešíme je nebo je řešíme špatně. 
„Oni mě naštvali,“ říkáme.
To je ale hloupost, oni nás nenaštvali. Jen vytvořili situaci, díky které jsme se my sami jsme se naštvali. My jsme se vědomě rozhodli, že se naštveme. Své chování máme pod naprostou kontrolou my a nikdo jiný na celém světě. Dobrovolně jsme ztratili kontrolu. Ten někdo jiný byl jen příčinou, abychom sami sebe vytočili.


A ještě jedna ukázka, kde autor Ivo Toman vzpomíná, jak proměnil svou nevýhodu ve výhodu.
  Od dětství vím, že jsem jiná, protože mám tiky. V mládí mě to ničilo. Až poté, co jsem zjistil, že stejně nezměním, co si ti druzí myslí, a že tato nemoc (Touretteův syndrom) není léčitelná, začal jsem se koncentrovat jen na sebe a své myšlenky. Najednou jsem začal zjišťovat, že pohled jiných lidí na mě se zlepšil. To bylo na první pohled nepochopitelné, neboť k tomu došlo tehdy, když jsem se přestal snažit. Dřív jsem o to usiloval, ale nepodařilo se mi to, protože jsem se snažil silou změnit názory jiných lidí.

Žádné komentáře:

Okomentovat