neděle 27. března 2011

Když spěcháš, tak ti něco uteče.

  Honem, to musím udělat hned, ať už je to konečně hotovo a já můžu být šťastný, že už to je. Naneštěstí, jakmile něco dokončíme, čeká nás něco dalšího, za čím se hnát. A až to dokončíme, bude konečně zase pohoda. Naneštěstí. Jasně, něco dalšího...

  Možná nemusím tak spěchat. Možná si můžu ten rodinný nákup užít. A hele, nová marmeláda. Vždyť je tam víc ovoce a je levnější. A dodává jí přeci ta firma, co má tchánův kamarád. A že prý o nich nikdo neslyšel? A hele pribiňáček, vždyť bych zapomněl, že přijede Anička, a ta je má tak ráda. A hele ... už je nakoupíno. To ještě stihnem zkouknout ten film, který už měl být vyprodaný, ale někdo zapomněl jednu kopii pod regálem. Ještě, že té paní spadla kabelka a já si toho DVD všiml, když jsem jí ji podával.

  Anebo

  Honem musíme nakoupit, ať stihmem dát prát prádlo, než poběží Titanic, který jsme už rok neviděli. A kdy to asi vyžehlíme, když zítra jedem ke tchánovi, kde budem zas celý večer poslouchat historky o jeho známých. Sakra, a ta bába se tu plete a loví něco po zemi. A když přijela Anička, neměli jsme jí co nabídnout. Hlavně, že jsme ušetřili čas. A ani to nevíme jistě, protože to nikdo neměřil.
  Že to dneska nedokončím? Možná, ale pěkně si to užiju. Třeba se něco naučím. Někoho potkám. Anebo to bude prostě zábava a den bude stát za to.
  A tak jsem nedočetl kapitolu, ale místo toho jsem do mobilu naťukal tuhle myšlenku. A tak jsem se zastavil a zamyslel se v práci a byl jsem povýšen, když jsem vyřešil problém. A tak jsem nedoběhl tramvaj a v další potkal úžasnou dívku. A tak jsem počkal a zavolal záchranu, když známý dostal infarkt, pět minut potom, co jsem chtěl být na cestě.
  Ale hlavně, jsem večer nelitoval, protože jsem prožil skvělý den.

Žádné komentáře:

Okomentovat