čtvrtek 23. června 2011

Pramen všech věcí

  Po malé odmlce tu mám opět článek, který jsem vlastně napsal pro web o inspirujícím anglickém spisovateli a filosofovi Davidu Gemmellovi. Článek se mi ale natolik líbí, že ho tu prostě musím zveřejnit i s ukázkou z jeho knihy Hrdina ve stínu.

 David Gemmell byl věřící člověk, přesto to není v jeho knihách na první pohled poznat. Jon Shannow je jediná postava, která čte bibli, ale hledá spíše vykoupení, než smysl žití. V žádné knize nehlásá Gemmell žádnou doktrínu, ale přesto z mnoha stránek mluví něco, co autor nazývá Pramen všeho bytí.
  Pramen není nějakou studnicí dobra a ráje. Dobro si lidé nesou v sobě a ani zlo neroznáší satan s ostrými rohy, avšak klíčí v každé křivé myšlence a pomalu zraje z drobných ublížení nebo malých chyb. Pramen je kouzelník, který udržuje tyto mísící se síly v dokonalé harmonii a neustále z nich vaří vzrušující koktejl.
  Kdybychom všichni byli krásní, jakou by potom krása měla cenu? Užili bychom si tolik mládí, kdyby nás neustále nestrašilo stárnutí? Já stejně jako Gemmell soudím, že ne. A právě Pramen je nějakou mocí, která podivnou silou zdánlivě nesouvisejících náhod připravuje každému dostatek krásy do života, avšak my musíme mít oči a srdce otevřená, abychom dokázali ocenit dokonalost života. Hlupý člověk si uživá, že život je prostý, a zároveň svým kontrastem pomáhá chytrákovi zjistit jeho vyjímečnost. A Pramen každému nadělí něco.
  V Tulákovi jedničce potkává válečník monstrum s jedním okem a pokřiveným tělem. Příšera však umí léčit a neskutečně rychle se regeneruje. V Ozvěnách velké písně zas pološílený vládce vyléčí mladou ženu a tím v ní probudí magii, která pak zachrání celou zemi.
  A proto mějme oči otevřené, neboť Pramen čeká za každými dveřmi, číhá na nás i před nimi a neustále pro nás něco připravuje.

  Úryvek z knihy Hrdina ve stínu od Davida Gemmella:

  „A ty, pane?“ chtěl vědět Chardyn, „ty věříš?“
 „Ach, já věřím, kazateli. Nechci, ale věřím.“
 „Tak proč Pramen nesrazil démony, když jsem se modlil, aby to udělal?“
 Tulák potřásl hlavou. „A kdo říká, že to neudělal?“
  „Zničil je Eldikar Manúšan, a i když já sám nejsem žádný svatoušek, poznám zlosyna, když ho vidím.“
  „Myslíš, že Pramen pro své záměry využívá jen dobré lidi? Já viděl něco jiného. Jednou jsem potkal muže, vraha a lupiče. Měl morálku jako krysa z kanálu. Ten muž za mě obětoval život a předtím mi pomohl zachránit národ.“
  Chardyn se usmál. „Kdo může si jistotou říci, že ho k tomu přiměl Pramen? Kde byly zázraky, světla na obloze, zářící andělé?“
 Tulák pokrčil rameny. „Táta mi jednou vyprávěl příběh o muži, který žil v údolí. Přišla silná bouřka a řeka se vylila z břehů a zaplavila údolí. Kolem domku toho muže projížděl jakýsi jezdec a řekl mu: 'Pojď, pojeď se mnou, protože tvůj dům bude brzy pod vodou.' Ten muž mu řekl, že žádnou pomoc nepotřebuje, protože Pramen ho ochrání. Jak voda stoupala, muž se uchýlil na střechu. Kolem plavali dva plavci a volali na něj: 'Skoč do vody. Pomůžeme ti na suchou zemi.' A on je znovu zahnal řka, že ho Pramen ochrání. A když seděl na komíně, hřmělo a kolem plul člun. 'Naskoč,' volal lodník. A on opět odmítl. Chvíli na to voda stoupla, smetla ho a on se utopil.“
  „A jaképak z toho příběhu plyne poučení?“ zeptal se Chardyn.
  „Duch toho člověka se objevil před Pramenem. Byl rozlobený. 'Věřil jsem v tebe,' křičel. 'A Ty jsi mě zklamal.' Bůh se na něj podíval a pravil. 'Ale, můj synu, poslal jsem jezdce, dva plavce a člun. Co víc jsi ještě chtěl?'“

Tulák rozpráví s knězem Chardynem o Prameni

  Naštěstí si otázku, jestli je to náhoda, nebo zda tohle všechno někdo řídí, může každý zodpovědět sám.