pátek 26. srpna 2011

Příliš velký úkol

Určitě jste někdy měli velkolepý nápad, jak změnit svět nebo alespoň svůj život. Kolikrát jste si už řekli, že zhubnete, rozjedete business, přestanete s kouřením, přeorganizujete svou zahradu. A častokrát zůstalo pouze při nápadu. Proč? Úkol byl totiž příliš velký.

Lidé mají neustále skvělé nápady. Bohužel většinou toužíme, aby se splnily přes noc nebo abychom alespoň nějaké výsledky viděli hned první týden. Když se potom nic hmatatelného nedostaví, rychle to zabalíme a zhodnotíme naší touhu jako nedosažitelný sen. Takto se rychle naučíme odsoudit naše touhy už v zárodku, abychom pak nebyli zklamaní. A potom se není co divit, že se naše sny ne a ne naplnit.

Řešení ale existuje. Nemusíme si hned brát velké sousto. Každý cíl se dá rozložit na menší dílčí úkoly, jejichž splnění je snadné. Jen co dostanete váš skvělý nápad, dříve než ho zavrhnete, zkuste se zamyslet nad tím, jaké dílčí kroky je třeba udělat k jeho splnění. Poctvivě si každý vypište. Může to vypadat třeba takto, v případě, že chcete začít cvičit:

1. seance 2x 5 kliků
1. seance 2x 10 dřepů
1. seance 2x 10 sklapovaček
1. seance pořádné protažení, jak jsem to nedávno viděl v televizi
2. seance protožení před zrcadlem - nebudu hodnotit své špeky
2. seance 3x 5 kliků
2. seance 10 dřepů
...

Najednou před vámi nestojí obrovský úkol, ale pár docela snadno splnitelných věcí. Někdy je dokonce snazší věc udělat, než ji napsat, jak se jednoduchá. Radím ale udělat obojí. Když potom úkol úspěšně splníte, odškrtněte ho, vybarvěte ho zeleně, zakrouškujte ho. Prostě udělajte něco, aby bylo jasné, že jste to zvládli a postupujete kupředu.

Odměňujte se každou splňenou věc. Často si říkáme, že až to teda dokončíme, tak si dopřejeme něco pěkného. Až, ale nikdy nepřijde, protože své odhodlání dříve odsoudíme jako nesplnitelné a ani nezačneme. Je však obtížné udělat pár kliků? Není to přecijen jednoduché v porovnání s nejasným a zdlouhavým úkolem začít cvičit?

Metoda rozložení úkolu se dá aplikovat na cokoli. Učíte se cizí jazyk?

lekce 1, první odstavec - přečtu si ho a přeložím
lekce 1, gramatika - přečíst si o slovesu Být
lekce 1, cvičení 1 - udělám v duchu
lekce 1, přečtu si první a druhý odstavec
lekce 1, cvičení 2 - napíšu
lekce 1, vymyslím 5 vět se slovesem Být
lekce 1, celý článek - přečíst a přeložit
...

Vůbec není nutné stanovit nějaký datum, kdy je třeba úkol dokončit. To nás naopak mnohokrát přiměje k sebeodsouzení, že ani takový prostý úkol nezvládneme včas. Jen si úkoly hezky vypišme, a když přijde chvíle, můžeme nějaké splnit a vyznačit si, že jsme uspěli. Jak se vám začnou úspěchy hromadit, jistě se pustíte do dalších úkolů mnohem raději. Už nebudete po týdnu moci říci, že jste nic neudělali, naopak list vašich splněných úkolů potvrdí, že jste toho udělali hodně. Zůstaly za vámi výsledky, které, pokud byste si je prve nezapsali, byste mohli snadno zhodnotit jako maličkost a s celou svou snahou nadobro seknout. Takto už máte zkušenost s úspěchem a můžete se hravě vrhnout dál. A když nebudete mít chuť, odložíte to o den nebo dva, ale už nebude tak snadné pohřbít svou touhu nadobro.

Poslední příklad - dovolená

zarezervovat hotel v Kapalua
vyzvednout nový pas
zažádat o elektronická víza
vyměnit 300 dolarů
zeptat se strýce na přírodní park Ahihi Kinau
požádat v práci o dovolenou
koupit nové plavky
...

sobota 13. srpna 2011

EFT - uvolnením emocí přemůžeme bolest i naplníme své sny

  O metodě poklepávání akupresurních bodů, kterou ve světě znají pod zkratkou EFT (Emotion Free Tapping - poklepávání k uvolnění emocí) jsme se na inspirujícím už setkali (EFT článek). Dnes bych se k ní rád vrátil, neboť prvního září začíná další internetový seminář na toto téma, tentokrát zaměřený na pomoc od bolesti, a o čtrnáct dní dříve, tedy už dnes, tu bude seminář nazvaný zkušenost s poklepáváním, který pomůže například s přejídáním, strachem z veřejných projevů či poradí, jak odstranit bolest.
  Sám jsem se kurzu zůčastnil v únoru 2011, kdy seminář spočíval v 2 přednáškách denně, které byly zdarma, avšak pouze daný den. Pokud si člověk chtěl vychutnat kurz v klidu i poté, stačilo si ho koupit za necelých sto dolarů.
  EFT - klepací řešení, přináší spoustu podmětů a velmi jednoduchou techniku, jak se vypořádat s našimi bloky, často ukrytými hluboko v podvědomí. Metodu zaštítily i osobnosti, které známe z knihy či filmu Tajemství - Joe Vitale, Bob Proctor nebo Jack Canfield. Je to i legrace, takže rozhodně nemáte co ztratit vyzkoušením. Jedinou nevýhodou je, že veškeré materiály jsou v angličtině, avšak ani tu nemusíte umět nijak dokonale, abyste pochopili, jak to funguje.
  Jak taková klepací seance funguje ukážu na příkladu převzatém z EFT blogu, článku o pěti nejčastějších chybách při používání techniky. Tučným písmem je vždy popsáno, kam poklepáváme. Vyzkoušejte tuto metodu na jakýkoli problém a zjistíte, že se dost často uvolníte a mnohdy objevíte, že váš problém nebo blok souvisí s událostí, kterou si už nepamatuje.
Pojďme na to. Toto ukázkové kolo řeší, jak aplikovat metodu, když se nám zdá, že ji neaplikujeme tak, jak bychom mohli.
  Prsty o hranu druhé dlaně: Ikdyž jsem doposud nepoužíval klepací techniku, tak jak bych mohl, tak se mám rád a přijímám se takový, jaký jsem.
  Prsty o hranu druhé dlaně: Ikdyž jsem mohl vést pohodlnější život, kdybych býval více využíval klepající techniku, rozhodl jsem se být uvolněný a odpustit si.
  Prsty o hranu druhé dlaně: Ikdyž nejsem zvyklý používat klepání k řešení svých problémů, rozhodl jsem se začít klepání používat a pamatovat si, že tuto techniku znám.
  nad oční víčko: Nepoužíval jsem klepání,
  ze strany oka: Proč ne?
  pod okem: nechce se mi?
  pod nosem: možná ...
  pod pusou: nebo jsem si možná nevzpomněl
  klíční kost: možná nejsem zvyklý takto adresovat své problémy
  ze strany žeber: ale možná jsem připraven začít
  zhora hlavy: vždyť to používám právě teď

  nad oční víčko: a jde mi to
  ze strany oka: rozhodl jsem se si to pamatovat
  pod okem: klepat
  pod nosem: rozhodl jsem se vypěstovat si tento pozitivní návyk
  pod pusou: který mi může hodně pomoci
  klíční kost: a učinit můj život jednodušší
  ze strany žeber: a to je volba, kterou teď dělám
  zhora hlavy: rozhoduji se použít klepací techniku na pomoc s mými problémy

  Pokud máte nějaký problém a často ani netušíte jeho řešení, prostě si poklepejte prsty o hranu druhé dlaně a řekněte si: "Ikdyž mám tento problém, tak se mám rád a plně se uznávám takový, jaký jsem." Tím vaši potíž celkem jednoduše oddosobníte, tedy zajistíte, aby vaše hodnota jako člověka nebyla snížena existencí problému. Kurz samozřejmě radil desítky dalších vět, jak vtipně či přesně zacílit emoce, které nás brzdí v rozvoji. Klepací technikou lze adresovat vše, co vás trápí nebo se vám nepovedlo. Například: "Ikdyž jsem nedoběhl tramvaj a přišel do práce pozdě, mám se rád a vážím si sám sebe."
  Klepáním se pokračuje na další body a postupně říkáte, co vás přesně na daném problému štve. Poklepávání pomáhá emoce, které se za problémem ukrývají vyjádřit, a tím napomoci jejich uvolnění. Na místo starých bloků tak může přijít řešení, kterému můžeme dát prostor v druhé fázi klepání. Uvedu příklad:
  "Jsem lenoch, nedoběhnu ani tramvaj." Klep. "Měl bych víc cvičit." Klep. "Furt se jenom válím." Klep. "Proč nejsem atlet." Klep. "To jsem opravdu tak líný?" Klep. "Teď zas dostanu v práci pěkne za uši." Klep. "Kdybych jen vyrazil dřív, proč jsem se jen válel v posteli." Klep.
  Když se nám podaří narazit na blokující emoce, což se projeví třeba lehkým pousmáním, jelikož zjistíme, že to zas takový problém není, tak můžeme přistoupit k podpoře řešení.
  "Ikdyž přijdu do práce pozdě, je možné, že nebudu pokárán." Klep. "Jsem přínosný pracovník, takže věřím, že mi jedno zaváhání bude prominuto." Klep. "Šéf se vždy choval férově." Klep. "Je možné, že to ještě stihnu na čas." Klep. "Jsem odhodlán přijít klidný." Klep.
  Po několika kolech poklepávání můžete zjistit, že problém leží jinde, než jste si původně mysleli. Někdy prosté vyřčení je dostačujícím lékem a jindy zjistíte, že vlastně o tolik nejde.
  Těžko však uvěříme, že o nic nejde, když nás každý den trápí bolesti. Proto doporučuji zůčastnit se semináře, jak klepacími technikami nechat svou bolest zmizet. Dokázali to už tisíce lidí, takže můžu jen doporučit dát pár minutám klepání šanci. Více se dozvíte na Pain Relief World Summit nebo The Tapping Expirience, ale opět vše je v angličtině.

Kurzy EFT se dostaly už i do Čech. Zkuste najít svého lektora na Zelené limetce.

Anglická verze článku - Emotion Free Tapping

pátek 12. srpna 2011

Změňte svůj svět

  Dnes jsem komentoval článek o knize Kam se poděl můj sýr, když jsem si uvědomil jednu důležitou věc, o kterou se s vámi chci podělit. Tato velmi pěkná knížka se zabývá Změnou v našich životech a jak se se změnou vypořádat. Radí ovšem mnohem víc. Nejde jen o to, jak zareaguje pokud nás změna zasáhne, avšak důležité je také to, co děláme, aby k nějaké změně došlo.

  Mluvím tu o situaci, kdy jsme nespokojení nebo po něčem toužíme, ale naše každodenní realita zůstává stejná. K žádné změně nedochází a my jsme stále nespokojení nebo nám naše touha nadále uniká. I o tom kniha o zmizelém sýru vypráví. V takovémto případě totiž musíme jít změně naproti. Jak už kdysi dávno řekl nějaký moudrý člověk: „Pokud děláme věci stále stejně, ale očekáváme jiné výsledky, můžeme se nadosmrti divit, že nepřichází.“ Stejná akce totiž často vede ke stejným nebo podobným výsledkům. Pokud chceme dosáhnout něčeho nového, vyžaduje to obvykle, abychom my sami začali jednat rozdílně.
  A to platí pro všechny oblasti života. Ze stejného zaměstnání většinou přinášíme stejnou mzdu. Když si neuklidíme vyžehlenou košili, rozlobíme svou manželku stejně jako stokrát předtím. Večerní konzumace alkoholu nám přinese nejprve opojení a posléze ranní kocovinu. Návštěva tchýně, od které očekáváme, že nás naštve, nás naštve. Rande s milenkou, od kterého očekáváme, že nás potěší, nás potěší.
  Existuje tolik maličkostí, které můžeme změnit. Naneštěstí nevíme, kteráže drobnost nebo posloupnost změn, bude mít tolik očekávaný vliv na náš život. Proto, jestliže se nám něco nedaří nebo někde toužíme zažít víc, zkoušejme to znovu a jinak a znovu a jinak. A jednoho dne zjistíme, že jsme uspěli.
  A tak se vrhněte do života a udělejte něco nového, jako třeba:

  • Dejte si pořádný steak nebo jen zeleninový salát.
  • Kupte si nehorázně drahé tričko.
  • Jděte běhat.
  • Oslovte neznámého člověka v kavárně.
  • Celé ráno se vesele usmívejte.
  • Zavolejte dávnému kamarádovi.
  • Naučte se deset vět v jazyce, který nikdy nepoužijete.
  • Zajděte do botanické zahrady.
  • Obejměte někoho blízkého.
  • Zazpívejte si ve sprše.
  • Vynechejte díl oblíbeného seriálu.
  • Poslechněte si nový hudební žánr.
  • Zjistěte něco o umění, které vás dřív nezajímalo.
  • Zastavte někde cestou a prohlédněte si obyčejné místo.

pondělí 8. srpna 2011

Konec genetických výmluv aneb Na co myslíš!

  Tak to prostě je! Mám to v genech. Ať jím cokoli, přiberu. Po dědečkovi mám vyrážky. To neumím.

  Snad každý z nás svádí něco na geny. A genetika určitě hraje svou úlohu, avšak jaký je zde vliv genů a nakolik působí naše neustálá autosugesce, když si dokola opakujeme, že tak to je, je věc druhá. Tělo velmi poctivě reaguje na naše myšlenky, a tak zůstává otázka, jestli na naše neduhy nemá větší vliv to, že už od mládí slýcháváme, že to jsme zdědili po některém předkovi, než samotná DNA.

  Zkusme se zaposlouchat do svých myšlenek, když zrovna dojde na nějaký "genetický neduh". Jaké jsou tyto myšlenky? Není to náhodou tak, že svůj neduh myšlenkami pořádně přiživujeme? Když si například dáváme sousto do úst, křičí naše myšlenky, jak tloustneme? Pokud ano, naše tělo se samozřejmě napruží a bude se snažit po každém soustu opravdu tloustnout. Zkusme malý experiment. Pokud je naším DNA dědictvím nadváha, změnme své myšlenky při jídle. Vnímejme každou lžičku jako zdroj výživy a zdraví. Vytvořme si kolem jídla myšlenky na příjemné zažívání, krásnou postavu a zdravé tělo. Pravděpodobně to nebude snadné, jelikož za léta jsme si zvykli přemýšlet o opaku, avšak věřím, že to za pokus stojí.

  A není to jen jídlo. Kolikrát mávneme rukou nad naší bolístkou nebo vadou, že tak to prostě je. Genetika má určitě velkou moc, ale musíme ji ještě přikrmovat naším myšlením? Zkuste alespoň na chvíli opak a uvidíte, jestli se budete cítit líp. A možná se objeví ještě překvapivější výsledky.

  Nakonec spoustukrát ani na geny netrpíme, přesto nás naše mysl brzdí. Řekli jste si někdy "Na to nemám," nebo "tohle není nic pro mně?" Kolikrát za život nás od úspěchu a splnění naší touhy dělila právě takováto myšlenka? A kde se v nás vůbec bere odvaha soudit, kterých věcí nejsme schopni? Někdy pramení ze strachu. Jindy za nimi stojí špatná zkušenost z dřívějška, avšak jakmile na nás předpoklad naší neschopnosti zaútočí, už máme zpoloviny prohráno. Když tedy zjistíme, že činnost po které toužíme, je v mysli odsunuta na druhou kolej, zkusme naše myšlení trochu oklamat. "Zkusím to. Dnes mi to půjde," navrhněte nebo "Nikdy jsem to nedělal, tak mi to třeba půjde dobře," řekněte si. Pokud narazíte na blokující myšlenku, najděte způsob, jak ji obrátit k dobrému, aby vás nebrzdila. Věřím, že to dokážete. Hodně štěstí!

čtvrtek 4. srpna 2011

Žít naplno

  Jeden z přiživníš masakru na norském ostrově Utøya v televizním rozhovoru říká: „Najednou cítím, jak je nádherné být naživu. Užívám si každý nádech i výdech. Slunce se mi zdá krásnější, květiny voní víc. Vlastně všeho si teď vážím daleko víc. Směju se těm nicotným klasickým problémům, které jsem kdy předtím řešil a považoval jsem je za důležité.“

  Zdá se, že nám lidem se musí neustále připomínat, proč stojí za to žít. Podobné pocity můžeme zažít, pokud vyvázneme z nějaké kritické situace, třeba autonehody. Také, když se zamilujeme, ukazuje se nám svět v celé své kráse.
  Je však potřeba dostat velkou lekci nebo zažít něco nádherného, abychom si na chvíli uvědomili, jak je nádherné žít? Mohly by nám květy vonět a slunko zářit každý den? Dokázali bychom se radovat ze zdraví, když jsme zdravý, nebo musíme onemocnět, abychom si uvědomili, jak je cenné? Můžeme žít naplno právě teď nebo nám musí být ukázáno, co všechno můžeme ztratit, abychom začali žít?