pondělí 8. srpna 2011

Konec genetických výmluv aneb Na co myslíš!

  Tak to prostě je! Mám to v genech. Ať jím cokoli, přiberu. Po dědečkovi mám vyrážky. To neumím.

  Snad každý z nás svádí něco na geny. A genetika určitě hraje svou úlohu, avšak jaký je zde vliv genů a nakolik působí naše neustálá autosugesce, když si dokola opakujeme, že tak to je, je věc druhá. Tělo velmi poctivě reaguje na naše myšlenky, a tak zůstává otázka, jestli na naše neduhy nemá větší vliv to, že už od mládí slýcháváme, že to jsme zdědili po některém předkovi, než samotná DNA.

  Zkusme se zaposlouchat do svých myšlenek, když zrovna dojde na nějaký "genetický neduh". Jaké jsou tyto myšlenky? Není to náhodou tak, že svůj neduh myšlenkami pořádně přiživujeme? Když si například dáváme sousto do úst, křičí naše myšlenky, jak tloustneme? Pokud ano, naše tělo se samozřejmě napruží a bude se snažit po každém soustu opravdu tloustnout. Zkusme malý experiment. Pokud je naším DNA dědictvím nadváha, změnme své myšlenky při jídle. Vnímejme každou lžičku jako zdroj výživy a zdraví. Vytvořme si kolem jídla myšlenky na příjemné zažívání, krásnou postavu a zdravé tělo. Pravděpodobně to nebude snadné, jelikož za léta jsme si zvykli přemýšlet o opaku, avšak věřím, že to za pokus stojí.

  A není to jen jídlo. Kolikrát mávneme rukou nad naší bolístkou nebo vadou, že tak to prostě je. Genetika má určitě velkou moc, ale musíme ji ještě přikrmovat naším myšlením? Zkuste alespoň na chvíli opak a uvidíte, jestli se budete cítit líp. A možná se objeví ještě překvapivější výsledky.

  Nakonec spoustukrát ani na geny netrpíme, přesto nás naše mysl brzdí. Řekli jste si někdy "Na to nemám," nebo "tohle není nic pro mně?" Kolikrát za život nás od úspěchu a splnění naší touhy dělila právě takováto myšlenka? A kde se v nás vůbec bere odvaha soudit, kterých věcí nejsme schopni? Někdy pramení ze strachu. Jindy za nimi stojí špatná zkušenost z dřívějška, avšak jakmile na nás předpoklad naší neschopnosti zaútočí, už máme zpoloviny prohráno. Když tedy zjistíme, že činnost po které toužíme, je v mysli odsunuta na druhou kolej, zkusme naše myšlení trochu oklamat. "Zkusím to. Dnes mi to půjde," navrhněte nebo "Nikdy jsem to nedělal, tak mi to třeba půjde dobře," řekněte si. Pokud narazíte na blokující myšlenku, najděte způsob, jak ji obrátit k dobrému, aby vás nebrzdila. Věřím, že to dokážete. Hodně štěstí!

Žádné komentáře:

Okomentovat