čtvrtek 4. srpna 2011

Žít naplno

  Jeden z přiživníš masakru na norském ostrově Utøya v televizním rozhovoru říká: „Najednou cítím, jak je nádherné být naživu. Užívám si každý nádech i výdech. Slunce se mi zdá krásnější, květiny voní víc. Vlastně všeho si teď vážím daleko víc. Směju se těm nicotným klasickým problémům, které jsem kdy předtím řešil a považoval jsem je za důležité.“

  Zdá se, že nám lidem se musí neustále připomínat, proč stojí za to žít. Podobné pocity můžeme zažít, pokud vyvázneme z nějaké kritické situace, třeba autonehody. Také, když se zamilujeme, ukazuje se nám svět v celé své kráse.
  Je však potřeba dostat velkou lekci nebo zažít něco nádherného, abychom si na chvíli uvědomili, jak je nádherné žít? Mohly by nám květy vonět a slunko zářit každý den? Dokázali bychom se radovat ze zdraví, když jsme zdravý, nebo musíme onemocnět, abychom si uvědomili, jak je cenné? Můžeme žít naplno právě teď nebo nám musí být ukázáno, co všechno můžeme ztratit, abychom začali žít?

Žádné komentáře:

Okomentovat