neděle 23. října 2011

Ko te ao i tūhonoa - Jednotný svět

Dnes skončilo sedmé mistrovství světa v rugby vítězstvím domácích hráčů Nového Zélandu. Možná se ptáte, co má sport, ve kterém se masa obrovských chlapů neustále bije o šišatý míč, až stříká krev, společného s tématem této stránky? Odpoveď je, že překvapivě mnoho. Rugby je ostrý sport ale s velkým duchem a spojuje lidi po celém světě desítky let. Narozdíl od některých jiných sportů neexistují v rugby sektory domácích a hostů, na hřiště napadají dýmovnice a pomlácení, někdy i zkrvavení hráči, se po zápase dokáží obejmout. Rugby se sebou nese atmosféru spolupráce, což dokazuje i oficiální píseň mistrovství - World in Union (Svět v jednotě).

Kdo prvně viděl zápas v rugby, možná pochyboval o duševním zdraví hráčů. Pravdou ale zůstává, že mnoho rugbystů má tituly z vysoké školy. Rugby, třebaže vyniká tvrdostí, je sport o přátelství. Prakticky neexistuje, že by někdo úmyslně zranil svého soupeře, a stejná atmosféra panuje i v hledišti. Borci v rámci pravidel bojují o vítězství a i v napjatém utkání, kde vítěze a poraženého dělí jediný bod si trenéři ihned po zápase podají ruce. Úcta jednoho k druhému je základní pravidlo.

Nepřekvapí proto, že si rugby jako svou oficiální hymnu vybralo píseň na nádhernou melodii ze skladby Jupiter od anglického skladatele Gustava Holsta, jež nese jméno Jednotný svět. Nabádá se v ní, ať každý v sobě hledáme to nejlepší, neboť poté ať už zvítězíme, prohrajeme nebo remisujeme, jako lidstvo se posouváme kupředu.


Rugby spojuje i staré a nové. Novozélanďané už tradičně předvádí na začátku svých utkání maorský bojový tanec Haka. Velšané zas povzbuzují svůj tým písněmi v původním velškém jazyce. Když urugvajský rugbyový tým ztroskotal se svým letadlem uprostřed And v roce 1972, přeživší připisují svůj zázrak, když více jak 2 měsíce vzdorovali nehostinému prostředí, také touze rugbistů uspět a zvítězit. Rugby svou zuřivou touhou překonat nemožné posouvá lidstvo kupředu už stovky let. I to nám říká píseň World in Union (maorsky Ko te ao i tūhonoa) a zážitky z rugbyových zápasů.

sobota 1. října 2011

Jak jsem se narodil

  Než jsem se narodil, se mě Bůh zeptal: „Jaký bys chtěl mít život?“
  Já jsem bez rozmýšlení odpověděl, že bych chtěl být bohatý, žít v přepychu a aby početné služebnictvo ihned vyplnilo každé mé přání.
  Pak, když jsem zemřel, si mě Bůh zavolal a zeptal se: „Líbil se ti život, který jsi si přál?“
  A já trochu zklamaně odpověděl. „Víš, Bože. Bylo to hezké. Nemusel jsem se o nic starat a každý hned ochotně plnil má přání. Já jsem si toho ale nevážil. Naopak, když se jen něco maličkého pokazilo a někdo to ihned nespravil, byl jsem rozčilený. Žádná věc mi nedělala radost, protože všechno bylo celkem obyčejné.“
  „Co si tedy přeješ do svého dalšího života?“ zeptal se mě Bůh.
  „Tentokrát bych si přál narodit se do chudé rodiny, abych musel bojovat a kdejaký drobný úspěch mě potěšil.“
  A tak jsem měl složité dětství a celý život jsem se protloukal, až se mě Bůh zavolal prostřednictvím Smrtky a opět se mě zeptal: „Tak jaký byl tvůj život tentokrát?“
  „Víš, Bože. Spousta věcí mi dělala radost, ale nikdy jsem nebyl tak dobrý, abych nezáviděl dalším, kteří se mají ještě lépe. Když jsem dokázal něco, vždy se objevil někdo, kdo můj obrovský výkon snadno zesměšnil. Navíc rodiče nikdy nebyli spokojení a já sám jsem se nenaučil být spokojen, ani když jsem vybudoval úspěšnou firmu a zaměstnával jsem desítky lidí.“
  „Ale to je škoda, já přeci toužil jen, aby jsi žil podle svých přání,“ pravil Bůh. „Co si tedy přeješ, aby byl tvůj další život nádherný?“
  „Víš, Bože, chtěl bych, abych měl pořád po čem toužit, ale abych si svá přání vždy s trochou námahy vyplnil. Chtěl bych mít velké sny, začínat s málem, ale vždy dokázat postoupil o krok kupředu. Chtěl bych si tyhle pokroky, tyhle malé oslavy umět užít, radovat se z nich a mít radost i z toho, že mám vždycky něco dalšího, čeho bych mohl dosáhnout, ale co ještě nemám. Chtěl bych se občas uvolnit a vědět, že všechno je v pořádku, i když nic nedělám. Chtěl bych umět ocenit malé věci jako vánoční výzdobu, ale přesto si bláznivě užít třeba skok padákem. Chtěl bych mít dobré přátele, kteří mě vždycky podrží, a já jim to bohatě vracel. Chtěl bych vědět, že jsi na mojí straně a že to vždycky dobře dopadne.“
  A Bůh řekl: „No jasně.“
  A pak jsem se narodil.