středa 29. února 2012

29. února - Jsem rád, tam kde jsem

29. února je vyjímečný den. Přichází jen jednou za 4 roky. A tuhle chybu dělá někdy každý z nás. Čekáme, až přijde něco vyjímečného, myslíme si, že dneska ještě okolnosti nejsou ideální, a potom se nám stane, že propásneme čekáním půlku života.

Mám jednoho vyjímečného kamaráda, který podle mého dokáže žít život naplno. Nedávno se nám svěřil s jedním z tajemství své spokojenosti. "Já jsem vždycky rád, tam kde jsem," prozradil. "Nikdy se netěším, že musím odjet. Tady bych klidně zůstal třeba měsíc, ale až večer budu zpátky doma, tak se mi bude líbit tam," doplnil ještě, jak to dělá, že je na každém místě spokojený.

Samozřejmě by to šlo i naopak. V práci se celý rok těšíme na dovolenou, aby nás pak cestovní horečka, zkažené počasí a hádky s partnerem přiměly toužit po pracovním klidu. Přes týden se můžeme těšit na víkend, jen aby nás nadmíra zábavy i pití vehnaly do náruče sebezpytu po celou neděli. Myslím, že je daleko lepší, si vždy naplno užívat místa, kde jsme a nemyslet na jiné věci.

A my, kteří nemáme náturu být šťastní kdekoli jsme, zkusme aspoň předstírat. Představujme si, jaké by to bylo, kdyby se nám tady líbilo. Když si budeme představovat dostatečně dlouho, zapomeneme, že jde o představu, a najednou budeme rádi, ať už budeme v práci nebo na zábavě. Představivost je totiž takové malé kouzlo, jak ošálit svou kritickou mysl, která by mohla chtít na modrém nebi hledat šedé mraky.

Foto: Iselines

Žádné komentáře:

Okomentovat