středa 28. března 2012

Veliká radost

Byli jste v poslední době nadšení, až jste se tetelili blahem? Asi jako malé dítě, když dostane zajímavou hračku? Že ne. A přitom to není tak obtížné. Člověku totiž dělá radost mnoho věcí.

Velmi často přichází radost s něčím novým. Já jsem si nedávno pořídil fotoaparát a cestou domů jsem střílel jeden snímek za druhým. Zajímalo mě, jak se vydařili, ale naplněn radostí jsem si ještě zacvičil s obrovským elánem, abych nechal napětí ještě více gradovat. Byl bych schopný celý den a celou noc běhat a fotit, takovou jsem z toho měl radost.

Nadšení ale nemusí pramenit pouze z věcí, které jste chtěli nebo na které jste se těšili. Jakmile se vám něco podaří, zejména to, co dříve nešlo, dostaví se většinou opojný pocit. Zvládnutý prvek hry na kytaru, golfový úder nebo dokončený článek či počítačový program nabije člověka takovým množstvím energie, že by dokázal hory přenést.

Co mají tyto radostné stavy společného? To, že děláme něco nového. O něco se snažíme, a když se to povede, jsme veselí. Po něčem toužíme, a když to máme v rukou, jsme plní nadšení. I věc, kterou jsme třeba nečekali, ale je pro nás nová, nás dokáže zaujmout. Cokoli, co nás přiměje, pohnout se z místa působí radost. (viz také Bůh nemá rád stagnaci)

Takže pokud právě nejste veselí, plní energie a nadšení do života, vemte do ruky něco nového, zvedněte se a jděte udělat věc, kterou jste dosud nezkusili a uvidíte, jak se vám všední den oživí.

neděle 25. března 2012

Thomas Moore: Život je hra na osmnáct jamek

Golf, je podobně jako život, hra, při které se přes překážky dostáváme k cíli. Život je ale každý den jiný, a proto jako dvě golfové hry nejsou stejné, tak i osmnáct povídek amerického psychologa Thomase Moora je každá z jiného soudku. Některé jsou mystickým příběhem s duchovním poselstvím, jiné jsou přesným sledem rad, jak pomocí golfu zlepšit své manželství nebo práci. V golfové knize Thomase Moora nikdy nevíte, co vás na další jamce čeká.

Kniha začíná v mysteriózním duchu a úvodní kapitoly mě tolik nezaujaly, dokonce trochu pozdržely mé čtení. Přestat číst by ale byla chyba, protože na osmé jamce, promiňte, samozřejmě že v osmé kapitole to začalo být hodně zajímavé. Vás pravděpodobně zaujme jiný kousek knihy, ale myslím, že mezi osmnácti kapitolami si každý najde tu svou.

Autor je psycholog, takže spousta postav v knize připomíná blázny, a mnohé příběhy jsou lehce šílené. Každý ale přináší nějaké poselství. Na tajuplném Irském hřišti se střetáváme s osobními démony, zatímco mimozemšťané vidí v golfu hru přinášející mír. Plno postav najde v knize samo sebe, čímž se zázračně zlepší i jejich žití, zatímco jinde autor radí zbytečně nedumat a prostě to udělat. Všechno spolu nakonec souvisí, a když dokážete odpálit dobrý míč, zvládnete určitě také zlepšit svůj milostný nebo pracovní život.

Z mnoha poselství, které knížka nabízí, bych rád zdůraznil dvě: Buďte sami sebou a není nutné se obhajovat. Každý jsme jedinečná bytost, ale snažíme se zapadnout do nějakého průměrného jednání, a protože se nám zdá, že naše excesy společnost netoleruje, nutíme se obhajovat. Jak Thomas Moore v golfové nadsázce ukazuje, kdo získá sebevědomí, nebojí se jít svou cestou a už se ani nenutí obhajovat každý svůj krok.

Stejně jako v golfu je nejdůležitější jamka i v našich životech je důležité nepřestat hrát směrem k cíli a nezastavit se kvůli nějaké drobnosti na hřišti. Přesto nás vždy čeká jamka další, takže si cestu po hřišti užívejme. Jen nezapomeňme, že se snažíme dostat do jamky a i když prohledáváme trávu, abychom našli míček, nebo se kocháme rostlým parkem, náš cíl nás pořád očekává.

Golfová knížka o životě nabízí lehké a zábavné čtení plné (nejen golfového) humoru. Pronikneme do hry i do závislosti na ní a pro pozorné čtenáře v ní čeká mnoho poučení a nápadů, jak žít spokojeněji.


Thomas Moore vystudoval hudbu a náboženství, dlouho se živil jako psychoterapeut. Po úspěchu jeho Knihy o duši se vydal na dráhu spisovatele a pořádá pravidelné kurzy, které radí jak zlepšit svůj život. Také vydává blog: The Barque

čtvrtek 22. března 2012

Když spěchám, tak mi určitě něco uteče aneb slovutný hudebník

Někdy si stěžujeme, že nemáme dost příležitostí. „Jirka to sice dokázal, ale Jirka má taky ...,“ a začneme vyjmenovávat detaily, proč by to Jiřímu mělo jít a nám ne. Kolikrát, když víme, co máme udělat, brzdí nás strach, o to horší to je, pokud ani nepoznáme svou příležitost.

Před pár lety proto deník The Washington Post vyzkoušel, jak jsou lidé pozorní vůči tomu, co se kolem nich děje. Požádali prvotřídního houslistu Joshuu Bella, aby tři čtvrtě hodiny hrál při vstupu do metra. Za tu dobu kolem prošlo 1097 lidí, kteří měli možnost slyšet jeho excelentní hru za housle z roku 1713 z dílny Antonia Stradivariho v ceně milionů dolarů. Celá redakce napjatě čekala, co se stane.

Leonard Slatkin, dirigent národního symfonického orchestru, si myslel, že Joshuova hra určitě přiláká houf obdivovatelů. Sami organizátoři se báli, že se koncert rychle rozkřikne a vestibul metra zaplaví davy lidí. Ti všichni byli překvapeni.

Joshua si nevybral nějaké běžné odrhovačky, které by přilákaly posluchače na známé tóny, ale zahrál skvosty klasické hudby. Začal Bachovou partitou v D-mol a hrál naplno, jeho tělo se hýbalo spolu s hudbou. A co na to diváci?


Až po třech minutách se jeden z nich otočil, jen aby rychle pokračoval v cestě do práce. Nakonec z tisícíhlavého davu jen 27 lidí sáhlo do kapsy pro drobné, někteří z nich ale ani nezastavili, aby si poslechli hudbu. Po šesti minutách se o zeď opírá projektový manažer, jehož žánrem je rock, a neustále sleduje mobil, zda má ještě čas na pár tónů, pak utíká do práce. Několik lidí rozpozná výborného hudebníka, a to včetně Brazilky, která ve stanici leští boty. „Byl to první hudebník, na kterého jsem nezavolala policii. V tom hluku se špatně pracuje, protože neslyším své zákazníky, ale tenhle byl dost dobrý,“ popisuje Edna Joshuovo vystoupení. Když už se někdo zastaví, jsou to většinou děti, bohužel jejich milující rodiče je rychle odtáhnou pryč. Nakonec kromě rockera a leštičky zaujalo Bellovo vystoupení jen pár lidí, většinou amatérských houslistů a paní, která před týdnem seděla v předních řadách na koncertě. Většina lidí hudbu pořádně ani nevnímala, stejně jako J.T. Tillman, jehož prioritou bylo vsadit Lotto.

Co Bella nejvíc překvapilo, když později shlédl své video, byl fakt, že pro většinu lidí zůstal neviditelný. „Je to s podivem, protože housle jsou dost hlučný nástroj. Ti lidé přesto vypadali, že mě vůbec nevnímají.“

A co říci závěrem? Pokud si pořád myslíte, že nemáte v životě moc času a musíte neustále někam pospíchat, možná stojí za to se zamyslet, jaký je vlastně váš cíl. Jestli se chcete dostat do koncertní síně, třeba stačí místo uhánění do práce na chvíli zastavit v metru. Okolo nás se totiž děje víc věcí než tušíme.


Zahrané skladny: Bach: partita v D-mol, Schubert: Ave Maria, Manuel Ponce: Estrellita, jedna skladba od Julese Masseneta, Bachova gavotta a ještě jedna partita.


Zdroj: The Washington Post - Perly před snídaní

sobota 17. března 2012

Einsteinových deset lekcí

Albert Einstein je snad nejvýznamnějším fyzikem celé historie, přesto byl obyčejným člověkem. Na škole si nevedl příliš dobře, aby posléze obrátit svět oborů, z nichž dostával pětky, naruby. Jak to dokázal, vám možná odhalí moudrosti z blogu, který jsem našel díky blogu dalšího významného myslitele Paula Coelha. Chtěl bych vám je tady pře(d)ložit:

Buď zvědavý

„Nemám žádný zvláštní talent. Jsem pouze vášnivě zvědavý.“ - Čiň, jak tě zvědavost vede, a dojdeš v životě štěstí.

Vytrvalost nad zlato

„Nejsem o nic chytřejší, než ostatní. Věnuji se jen problémům o něco déle.“ - Jako poštovní známka zůstane se svou zásilkou až do cíle, tak i ten kdo vydrží jít za svým snem, tak ho dosáhne.

Zaměř se na současnou chvíli

„Muž, který dokáže bezpečně řídit, když líbá krásnou dívku, prostě nelíbá naplno.“ - Dokážete jakoukoli věc! Všechno najednou ale ne.

Představivost je mocná

„Představivost je všemocná. Je to upoutávka na přicházející životní krásy. Představivost je daleko důležitější nežli znalosti.“ - Pravým znakem inteligence je představivost, ne znalosti.

Chybujte!

„Kdo nikdy neudělal chybu, nikdy nezkusil nic nového.“ - Chybovat neznamená selhat. Chyby nás naučí napříště uspět, být lepší, rychlejší, chytřejší. Proto chcete-li zažít úspěch, chybujte o sto šest!

Žijte v přítomnosti

„Nepřemýšlím o budoucnosti, ta přijde až příliš brzy.“ - Budoucnost lze ovlivnit jedině nyní. Nad budoucností nebo minulostí nemáme moc, avšak svou budoucnost určujeme tím, co činíme právě teď. Celý život neexistuje jiný okamžik než přítomnost.

Vytvářejte hodnoty

„Neusilujte o úspěch, ale abyste něco vytvořili.“ - Neztrácejte čas snažením o úspěch. Poznejte svůj talent a rozdávejte se naplno. Úspěch se najednou dostaví sám.

Neopakujte se

„Jen blázen může očekávat, že když dokola činí to samé, dostaví se rozličné výsledky.“ - Jestliže chcete změnit život, musíte se změnit vy sami. Do jaké míry změníte své myšlenky i své činy, tak se změní i vaše žití.

Znalosti pramení ze zkušenosti

„Informace není znalost. Jediným zdrojem znalosti je vyzkoušet si to.“ - Neschovávejte se za spekulace a diskutování, vyrazte do světa a udělejte to.

Poznejte pravidla a pak hrajte co nejlépe

„Musíte poznat pravidla hry, ale potom hrajte, jak nejlépe umíte.“ - Tomuhle úplně nevěřím. Asi proto co sám Einstein dokázal - Věc je nemožná, než přijde nějaký blbec, který to neví, a dokáže to. Tak například fenomenální kytarista Tommy Emmanuel se Na plovárně svěří Markovi Ebenovi, jak v deseti letech nevěděl, že píseň hrají dva kytaristi, a tak usilovně cvičil, až se jí naučil hrát sám. George Dantzig zase vyřešil jeden z neověřených teorémů statistiky, když si myslel, že jde o domácí úkol, neboť přišel do hodiny pozdě. Ještě se učiteli omlouval, že mu řešení trvalo tak dlouho.

Takže se nechme inspirovat Einsteinem a dalšími lidmi, kteří se vášnivě věnovali tomu, co je baví, a změnili svět nebo alespoň sami sebe.

neděle 11. března 2012

William Whitecloud - Mágova cesta

Co kdybych vám řekl, že používáme mysl špatně? Magie čeká jen kousek za hranicí běžné reality, aby nám umožnila žít život, po jakém toužíme. Přesně o tom pojednává kniha Williama Whiteclouda, která čtenáři umožní objevit v sobě mága - rozuměj někoho, kdo dosáhne v životě, cokoli si usmyslí.

První kapitola nalézá Marka Valeho na hodině golfu, který upřímně nesnáší. Štve ho, že se mu nikdy nepovede ani zpoloviny splnit šílené nároky golfových trenérů, aby dosáhl perfektního odpalu. Ale Steve Addington není obyčejný učitel, a je mu celkem jedno, jak Mark hraje. Zajímá ho ale, co Mark chce? A tím je odpal. Proto Steve Markovi radí, ať se soustředí na letící míček a máchne holí, jak jen ho napadne. Ať se soustředí na CÍL.

A o tom je vlastně celá kniha. Mágova cesta vypráví, že důležité je mířit na cíl, a důvěřovat naší přirozené schopnosti, že se postará o zbytek. Je totiž tolik detailů, které se můžou pokazit, tolik věcí, na které je třeba se soustředit, že vědomá mysl to nemá šanci zvládnout. Přesto to člověk dokáže. Pokud zaměříme mysl na cíl, ona sama si už začne lámat hlavu s tím, jak to udělat, a my jen odpálíme míček. Je to taková hra.

Mark, kterému se podaří několik magických odpalů, ale brzy narazí na hradbu, která často stojí mezi námi a naší přirozenou schopností. Jsou to DOMNĚNKY. Během celého života si jich vytvoříme požehnaně. Domníváme se, že něco jde, a jiné věci zase nejsou možné. To zas reflektují naše emoce. Máme strach, když děláme něco, o čem věříme, že je obtížné či nemožné. To je pěkně vidět v okamžiku, kdy chceme udělat něco nevyzkoušeného a nového - tehdy se o výsledek samozřejmě obáváme. Většinou, stejně jako při golfovém odpalu, nejde o to, zda to skutečně jde, ale zda si věříme, že to dokážeme.

Domněnky ovlivňují myšlenky a pocity každého. Pokud toto pochopíme, nemusíme se obávat, že ostatní se nás snaží záludně zničit. Každá bytost včetně nás samých to s námi myslí dobře, jen občas uvízli v domněnkovém světě. Pokud se nám podaří se oprostit od soudů při jednání s druhými a chováme-li se sami podle naší nejlepší přirozenosti, myslíme-li na cíl - dobře spolu vycházet -, přesto můžeme narazit. Nás vzor nutně ostatní přesvědčí a i oni začnou jednat podle svého srdce a nenechají se tolik ovládat domněnkami, avšak lidé se nemění hned, takže nám se může nějakou dobu zdát, že se nás cíl neplní.

Srdce je totiž alternativou domněnkám. Když se oprostíme od strachů a soudů co je možné a co ne, zůstane pouze naše přirozená touha. Pokud se jí necháme vést, nemůžeme chybit. Je to jako když v baru chceme oslovit svou budoucí manželku. Také jsme napjatí, cítíme se zranitelní, protože nevíme, zda nás odmítne nebo začneme zajímavý vztah. Ta touha ale vychází ze srdce. A nemusí vždy jít jen o lásku. Občas chceme oslovit někoho, aby nám předal znalosti. Někdy chceme zkusit něco drahého nebo nebezpečného. Můžeme toužit začít něco nového. To všechno nám radí srdce, avšak také domněnky, které se nás snaží svést z cesty za naším pravým cílem. I v tomto případě rozdává William Whitecloud na stránkách Mágovy cesty pár cenných rad, jak najít své srdce.

Já sám jsem magii z knihy hned využil při úplně obyčejném hraní hry na mobilu. Cíl byl dohrát několik kol s maximálním počtem bodů, než dojedu do své stanice. A samozřejmě, že se to povedlo. Nejenže už mi nepřišlo, že jen tak bezdůvodně zabíjím čas, avšak neodradilo mě, ani když se mi nepovedlo sesbírat potřebné hvězdičky na obrazovce na první, druhý, ale ani desátý pokus. Během asi minuty jsem byl v daném kole takový expert, že jsem mohl skoro poslepu přesouvat požadovaný objekt na herní ploše, a ten bezpečně proplouval kolem nástrah točících se bodců a ohnivých pastí. Vůbec jsem nemyslel na to, že musím fukarem vyslat bonbon přes obrazovku zrovna v moment, kdy drtící zuby jsou otočené na 320°. V mé mysli zářily jen sesbírané hvězdičky. A povedlo se.

Whitecloud občas představuje dosti nezvyklé věci, jak nám dokázat, že člověk dokáže cokoli. V celku jeho kniha ale rozhodně stojí za přečtení, protože nám dokáže otevřít dveře, který by rozhodně neměli zůstat zavřené.

středa 7. března 2012

Nová knížka od Rhondy Byrne - Magie

Rhodna Byrne autorka úspěšných knih Tajemství a Moc se 6. března 2012 opět připomněla čtenářům. Vyšla její další publikace nazvaná The Magic. U nás vyjde pod jménem Kouzlo už začátkem února.
Úvodní kapitolu v angličtině si již můžete přečíst na: stránkách The Secret. Recenzi potom tady na Inspirujícím - Recenze na Kouzlo od Rhodny Byrne.

neděle 4. března 2012

Mindmovies: Hawaiská inspirace

V jedné z mnoho epizod na serveru Mindmovies (v angličtině) zamíříme na Hawaii na setkání s zajímavou dvojicí Deenou a Lannym. Oba mají společné, že se v životě museli protloukat, až dokud nezměnili pohled na svět a dnes bydlí na pobřeží oceánu v nádherném domě.

„Nejdřív jsem pracovala pro peníze, ale nikdy to nefungovalo. Pak jsem začala pracovat, abych přinesla ostatním něco navíc, a najednou přišli peníze jakoby mimochodem,“ vzpomíná Deena na dobu před deseti lety, kdy jako svobodná matka zažívala těžké chvíle.

„I já jsem se kdysi snažil z každé situace získat něco pro sebe,“ souhlasí Deenin manžel Lanny, „potom jsem ale zkusil (podle pravidla zanechat každého o trochu lepšího, než když jsme se potkali) lidem, se kterými jsem se setkal, alespoň trochu zlepšit život. Nějak přispět. Postupně se z toho stal zvyk.“

Deena a Lanny dnes vedou úspěšnou společnost, která pomáhá mnoha lidem. Začali obchodováním na eBayi a dnes mají milionové obraty. Když se jich zeptáte, co by doporučili, abychom si zpříjemnili i náš život, říkají: „Zbytečně na sebe netlačte, nevystavujte se velkému stresu, naopak dělejte jen věci, které mají největší užitek pro všechny zúčastněné. Pokud jste v situaci, kdy se vám nic nedaří, cestou ven je začít prospívat druhým. Přestaneme se totiž zaměřovat na své trable a začneme dělat něco užitečného a nápomocného, což nám pomůže cítit se lépe. Pak už to jde samo.“

A závěrečná rada zní. "Rozhodněte se pro to, co je vaší horoucí vášní, a jděte do toho naplno. Prostě dělejte to, co vás ohromně baví. Nepřemýšlejte jak, nějaký způsob se vždy (někdy až zázračně) objeví, hlavně začněte jednat."

Pokud vás zajímá víc, co Deena a Lanny nabízí, podívejte se sem - deenamorton.com.

Foto: benefit of hindsight