čtvrtek 22. března 2012

Když spěchám, tak mi určitě něco uteče aneb slovutný hudebník

Někdy si stěžujeme, že nemáme dost příležitostí. „Jirka to sice dokázal, ale Jirka má taky ...,“ a začneme vyjmenovávat detaily, proč by to Jiřímu mělo jít a nám ne. Kolikrát, když víme, co máme udělat, brzdí nás strach, o to horší to je, pokud ani nepoznáme svou příležitost.

Před pár lety proto deník The Washington Post vyzkoušel, jak jsou lidé pozorní vůči tomu, co se kolem nich děje. Požádali prvotřídního houslistu Joshuu Bella, aby tři čtvrtě hodiny hrál při vstupu do metra. Za tu dobu kolem prošlo 1097 lidí, kteří měli možnost slyšet jeho excelentní hru za housle z roku 1713 z dílny Antonia Stradivariho v ceně milionů dolarů. Celá redakce napjatě čekala, co se stane.

Leonard Slatkin, dirigent národního symfonického orchestru, si myslel, že Joshuova hra určitě přiláká houf obdivovatelů. Sami organizátoři se báli, že se koncert rychle rozkřikne a vestibul metra zaplaví davy lidí. Ti všichni byli překvapeni.

Joshua si nevybral nějaké běžné odrhovačky, které by přilákaly posluchače na známé tóny, ale zahrál skvosty klasické hudby. Začal Bachovou partitou v D-mol a hrál naplno, jeho tělo se hýbalo spolu s hudbou. A co na to diváci?


Až po třech minutách se jeden z nich otočil, jen aby rychle pokračoval v cestě do práce. Nakonec z tisícíhlavého davu jen 27 lidí sáhlo do kapsy pro drobné, někteří z nich ale ani nezastavili, aby si poslechli hudbu. Po šesti minutách se o zeď opírá projektový manažer, jehož žánrem je rock, a neustále sleduje mobil, zda má ještě čas na pár tónů, pak utíká do práce. Několik lidí rozpozná výborného hudebníka, a to včetně Brazilky, která ve stanici leští boty. „Byl to první hudebník, na kterého jsem nezavolala policii. V tom hluku se špatně pracuje, protože neslyším své zákazníky, ale tenhle byl dost dobrý,“ popisuje Edna Joshuovo vystoupení. Když už se někdo zastaví, jsou to většinou děti, bohužel jejich milující rodiče je rychle odtáhnou pryč. Nakonec kromě rockera a leštičky zaujalo Bellovo vystoupení jen pár lidí, většinou amatérských houslistů a paní, která před týdnem seděla v předních řadách na koncertě. Většina lidí hudbu pořádně ani nevnímala, stejně jako J.T. Tillman, jehož prioritou bylo vsadit Lotto.

Co Bella nejvíc překvapilo, když později shlédl své video, byl fakt, že pro většinu lidí zůstal neviditelný. „Je to s podivem, protože housle jsou dost hlučný nástroj. Ti lidé přesto vypadali, že mě vůbec nevnímají.“

A co říci závěrem? Pokud si pořád myslíte, že nemáte v životě moc času a musíte neustále někam pospíchat, možná stojí za to se zamyslet, jaký je vlastně váš cíl. Jestli se chcete dostat do koncertní síně, třeba stačí místo uhánění do práce na chvíli zastavit v metru. Okolo nás se totiž děje víc věcí než tušíme.


Zahrané skladny: Bach: partita v D-mol, Schubert: Ave Maria, Manuel Ponce: Estrellita, jedna skladba od Julese Masseneta, Bachova gavotta a ještě jedna partita.


Zdroj: The Washington Post - Perly před snídaní

Žádné komentáře:

Okomentovat