neděle 11. března 2012

William Whitecloud - Mágova cesta

Co kdybych vám řekl, že používáme mysl špatně? Magie čeká jen kousek za hranicí běžné reality, aby nám umožnila žít život, po jakém toužíme. Přesně o tom pojednává kniha Williama Whiteclouda, která čtenáři umožní objevit v sobě mága - rozuměj někoho, kdo dosáhne v životě, cokoli si usmyslí.

První kapitola nalézá Marka Valeho na hodině golfu, který upřímně nesnáší. Štve ho, že se mu nikdy nepovede ani zpoloviny splnit šílené nároky golfových trenérů, aby dosáhl perfektního odpalu. Ale Steve Addington není obyčejný učitel, a je mu celkem jedno, jak Mark hraje. Zajímá ho ale, co Mark chce? A tím je odpal. Proto Steve Markovi radí, ať se soustředí na letící míček a máchne holí, jak jen ho napadne. Ať se soustředí na CÍL.

A o tom je vlastně celá kniha. Mágova cesta vypráví, že důležité je mířit na cíl, a důvěřovat naší přirozené schopnosti, že se postará o zbytek. Je totiž tolik detailů, které se můžou pokazit, tolik věcí, na které je třeba se soustředit, že vědomá mysl to nemá šanci zvládnout. Přesto to člověk dokáže. Pokud zaměříme mysl na cíl, ona sama si už začne lámat hlavu s tím, jak to udělat, a my jen odpálíme míček. Je to taková hra.

Mark, kterému se podaří několik magických odpalů, ale brzy narazí na hradbu, která často stojí mezi námi a naší přirozenou schopností. Jsou to DOMNĚNKY. Během celého života si jich vytvoříme požehnaně. Domníváme se, že něco jde, a jiné věci zase nejsou možné. To zas reflektují naše emoce. Máme strach, když děláme něco, o čem věříme, že je obtížné či nemožné. To je pěkně vidět v okamžiku, kdy chceme udělat něco nevyzkoušeného a nového - tehdy se o výsledek samozřejmě obáváme. Většinou, stejně jako při golfovém odpalu, nejde o to, zda to skutečně jde, ale zda si věříme, že to dokážeme.

Domněnky ovlivňují myšlenky a pocity každého. Pokud toto pochopíme, nemusíme se obávat, že ostatní se nás snaží záludně zničit. Každá bytost včetně nás samých to s námi myslí dobře, jen občas uvízli v domněnkovém světě. Pokud se nám podaří se oprostit od soudů při jednání s druhými a chováme-li se sami podle naší nejlepší přirozenosti, myslíme-li na cíl - dobře spolu vycházet -, přesto můžeme narazit. Nás vzor nutně ostatní přesvědčí a i oni začnou jednat podle svého srdce a nenechají se tolik ovládat domněnkami, avšak lidé se nemění hned, takže nám se může nějakou dobu zdát, že se nás cíl neplní.

Srdce je totiž alternativou domněnkám. Když se oprostíme od strachů a soudů co je možné a co ne, zůstane pouze naše přirozená touha. Pokud se jí necháme vést, nemůžeme chybit. Je to jako když v baru chceme oslovit svou budoucí manželku. Také jsme napjatí, cítíme se zranitelní, protože nevíme, zda nás odmítne nebo začneme zajímavý vztah. Ta touha ale vychází ze srdce. A nemusí vždy jít jen o lásku. Občas chceme oslovit někoho, aby nám předal znalosti. Někdy chceme zkusit něco drahého nebo nebezpečného. Můžeme toužit začít něco nového. To všechno nám radí srdce, avšak také domněnky, které se nás snaží svést z cesty za naším pravým cílem. I v tomto případě rozdává William Whitecloud na stránkách Mágovy cesty pár cenných rad, jak najít své srdce.

Já sám jsem magii z knihy hned využil při úplně obyčejném hraní hry na mobilu. Cíl byl dohrát několik kol s maximálním počtem bodů, než dojedu do své stanice. A samozřejmě, že se to povedlo. Nejenže už mi nepřišlo, že jen tak bezdůvodně zabíjím čas, avšak neodradilo mě, ani když se mi nepovedlo sesbírat potřebné hvězdičky na obrazovce na první, druhý, ale ani desátý pokus. Během asi minuty jsem byl v daném kole takový expert, že jsem mohl skoro poslepu přesouvat požadovaný objekt na herní ploše, a ten bezpečně proplouval kolem nástrah točících se bodců a ohnivých pastí. Vůbec jsem nemyslel na to, že musím fukarem vyslat bonbon přes obrazovku zrovna v moment, kdy drtící zuby jsou otočené na 320°. V mé mysli zářily jen sesbírané hvězdičky. A povedlo se.

Whitecloud občas představuje dosti nezvyklé věci, jak nám dokázat, že člověk dokáže cokoli. V celku jeho kniha ale rozhodně stojí za přečtení, protože nám dokáže otevřít dveře, který by rozhodně neměli zůstat zavřené.

1 komentář:

  1. Umíte hezky vystihnout podstatu věci a jednoduše ji sdělit :-) . Děkuji! Jana

    OdpovědětVymazat