pondělí 14. května 2012

Hypotetický stress - Jsme rozlobení na neexistující situaci

Ještě se nic nestalo, ale mohlo by? Tohle by nemuselo vyjít a naše mysl se již teď horečně zabývá právoplatným rozhořčením. Jenže se zlobíme na neexistující situaci. Že nevíte, o čem mluvím? Mluvím o myšlenkách na nepříznivé okolnosti, které by se mohli stát.

Nedávno jsem třeba koupil poměrně drahé tričko v dárkovém balení. Prodavač na kase sáhl do šuplíku a podal mi zabalenou krabičku. Doma jsem ale zjistil, že k oděvu je připnutý bezpečnostní alarm. A myšlenky se mi najednou rozeběhly jako splašené. "Přijdu do obchodu a oni mi to nebudou chtít sundat. To musíte zpátky na prodejnu, kde jste to koupil (která je na druhém konci města)." To mě docela naštvalo. Budu muset přes půl města, což se mi rozhodně nechtělo. Jenže tahle událost se odehrála jen v mojí mysli. Přesto jsem se rozzlobil a zaplavil tělo stresovými hormony.

Občas, pokud se vydáváme vstříc nebezpečí, může být užitečné připravit se na některé nepříznivé okolnosti. Kolikrát se ale ničíme zcela zbytečně. Kolikrát myslíme na zcela nesmyslné události a představujeme si svou oprávněnou zlobu. Jenže takovou zlost odnášíme jen my sami.

Jen si vzpomeňte, kolikrát jste u zpráv nadávali, když se vláda chystala něco udělat, trenér hodlal nasadit neoblíbeného hráče, nebo mělo pršet. "Já kdybych tam byl, já bych mu ukázal," představovali jste si možná, a radost vám nečinilo jen poctivé vylepšení zákoníku, ale i ponížení pro pana ministra. Jenže on by se mohl bránit a v myšlenkách už vám běhali mafiáni po zahradě a celé divadlo s hypotetickou situací začalo nanovo. Stres však zůstával skutečný.

Takže, až nás zas někdy napadne nějaká nepříznivá okolnost, co by se mohla stát. Třeba, že se na nás bude šéf zlobit. Myslete na něco jiného - třeba na růžového slona. Když už opravdu musíte, přemýšlejte, jak byste danou situaci co nejlépe vyřešili. Anebo se můžete zlostit, na situaci, která nenastala.

Takže ještě jednou: Častokrát ještě k ničemu nedojde a my už se v myšlenkách bráníme, obhajujeme, útočíme, zpochybňujeme a hlavně stresujeme se. "Můžu roztáhnout závěs? Nebude svítit Petře do očí a Richard má přeci tak rád tmu." Hoďte pochybnosti za hlavu. Jestliže máte strach, zeptejte se Petry a Richarda ať můžete všichni sdílet příjemné prostředí. Jestli to neuděláte, můžete se zlobit na tmu v práci, že jste se nezeptali nebo dokonce na své kolegy, kteří o vaší touze po troše světla ani nevěděli. A jestliže vám občas přijde zatěžko komunikovat, přečtěte si i předchozí článek o nenásilné komunikaci. Kniha vám určitě pomůže odhalit, že když se hypoteticky zlobíte na prodavače, který nesundal ochranný chip, je to jen proto, že toužíte mít zakoupené tričko, které lze hned použít.

Takže lidé, nezlobte se. Poučte se a jděte to vyřešit. A jestliže to není ve vaší moci, nebo to pro vás ani není tak důležité, nechte to plavat a běžte raděj potěšit někoho, koho máte rádi.

Foto: sheeron

Žádné komentáře:

Okomentovat