neděle 10. června 2012

Uzdravená myška a mluvící kámen


Myška a mluvící kámen
Jednoho dne padla na myšku velká únava, šedé tělíčko se jí rozhořelo horečkou a ani nožky už jí moc pevně nenesly. Sotva vyšla před noru, cítila se vyčerpaná a špitla: „Aj, tělo mě spaluje a není mi dobře.“ Do spíže to měla jen pár kroků, ale cestou si ještě postěžovala: „Nožky mě bolí a celá hořím, ajajaj, to je bolest. A hlava, jak mi jen třeští, to je nepříjemné.“
Pomalu se doplížila k zásobám jídla, ale ani jíst jí nechutnalo. „Zrní mi vůbec nechutná,“ posteskla si. Napila se trochu vody z misky, ale ještě než ji vrátila zpět na stůl, únavou usnula.
Najednou se myška ocitla ve velké jeskyni, že jenom matně viděla vzdálené stěny.
„To je mi podivný sen,“ podivila se, když tu si všimla, že jeskyně není prázdná, jak si zprvu myslela, a uprostřed stojí nějaký podstavec. Když přišla blíž, rozpoznala, že na stojanu sedí velký šedivý balvan.

„To je mi ale návštěva,“ ozvalo se se silnou ozvěnou a kámen se jakoby pohnul.
To je divné, napadlo myšku a zeptala se: „Ty jsi mluvící kámen?“
„Ty jsi šedivá myška?“ odsekl kámen trochu rozzlobeně, jak se může tak hloupě ptát.
„Pardón, pane kámen. Nevěděla jsem, že kameny umí mluvit,“ řekla myška.
„Já taky nejsem obyčejný kámen,“ prozradil, „ale když už jsi přišla, můžeš si něco přát. Cokoli budeš chtít ti splním.“
„To je od tebe laskavé, mluvící kameni,“ poděkovala myška a přemýšlela, co by si tak mohla přát. Jídla měla dost i noru měla hezky hlubokou a v okolí samé dobré známé. Tu si vzpomněla, že než usnula, byla na smrt nemocná, a hned jen co si uvědomila, že měla horečku, začala ji být v jeskyni zima.
„Je tu trochu chladno,“ pronesla a objala si tlapkami ramena, „jsme ve snu?“ zeptala se kamene.
„Možná sníš, přesto ti přání zůstane i až se probudíš. Vybrala jsi něco?“
„Ano,“ souhlasila myška, „chtěla bych být zdravá.“
„Á, zdraví by tě potěšilo, malá myško,“ zaradoval se mluvící kámen. „Dobře, jak by sis své zdraví představovala?“ zeptal se.
„Představovala?“ podivila se myška, protože o zdraví takhle nikdy nepřemýšlela.
„No když jsi byla nemocná, myslela jsi na unavené nohy, bolest hlavy a rozpálené tělo, a já bych chtěl, aby jsi si teď představovala své zdraví.“
Myška tomu moc nerozuměla, ale souhlasila, že to zkusí. „Když jsem zdravá, hlava mě nebolí a nožky nejsou unavené,“ řekla nesměle.
„Nenene, má milá myško. Cokoli si přeješ, to si musíš umět i představit. Nikoli, to co nechceš, ale to co chceš, se ti musí honit hlavou!“ vysvětloval mluvící kámen.
„Chtěla bych, abych byla zas silná, tělo bylo příjemně vlažné a hlavu jsem měla čistou, takhle to myslíš, kamínku?“ zeptala se myška.
„Přesně tak a nejlépe, když zároveň cítíš, že se ti do těla vlévají síly a hlava se ti projasňuje. Co by jsi si teda přála, když říkáš, že bys chtěla být zdravá?“
Myšce se zdálo, že chápe, a tak pokračovala: „Do celého těla, aby se mi opět vlila síla, dokázala jsem cupitat celý den po louce a sbírat zrní, srdce by mi pumpovalo zdravou krev ke každé buňce,“ vyprávěla myška a představovala si, jak mocné srdce žene kouzelně poblikávající krev a všechny orgány jejího těla jsou šťastné, když je vyživuje. Představovala si, že má zas normální, zdravou teplotu a je silná, dobře se jí dýchá a srst jí jen září. „Jsem ta nejzdravější myška na světě,“ vykřikla vesele a představovala si, jak jí všechny orgány pracují dokonale sladěné, a zdálo se jí, jakoby kolem sebe měla ochranné pole, kam nemůžou žádné nepříjemnosti.
„Tak jsem ti tedy splnil tvé přání,“ řekl kámen a jeskyně se začala rozplývat.
Když se myška probudila, cítila se mnohem lépe, ale pro jistotu si ještě chvíli představovala, že do všech končetin a ke každému orgánu se jí vlévá zdravá a životadárná síla. Už nikdy neonemocněla, ale vždy když se jí zdálo, že se cítí slabá, vzpomněla si na mluvící kámen a představovala si, že je opět silná a zdravá. Její fantazie se vždy rychle změnily ve skutečnost.

foto: zoomion

Žádné komentáře:

Okomentovat