čtvrtek 12. července 2012

Nejsem chytrý, jen se nevzdám, než najdu řešení

 Lidé mě někdy chválí a říkají, že jsem chytrý. Já ale vidím, že na tom nejsem nijak líp nebo hůř než ostatní. Můj trik tkví v tom, že se při hledání řešení nevzdávám. Jasně, někdy si dám pauzu, ale nakonec zkoumám jakoukoli záludnou věc tak dlouho, až to nějak vyřeším. Za ta léta se z toho stal tak silný zvyk, že spousta věcí se řeší skoro sama.
 V práci si mě cení, protože dokáži odhalit a vyřešit mnoho problémů, na kterých ostatní se svými schopnostmi selhali. Jsem proto snad chytřejší než oni? Ani náhodou. Málokdo si totiž všímá skutečnosti, že já trávím svým bádáním velmi mnoho času, daleko více, než kolik si mohou dovolit ostatní, a proto se zdá, že je pro ně problém neřešitelný, zatímco já, ho vyřešit dokážu, protože mám jednoduše víc času. A tak zatímco se ostatní věnují běžné práci, já hledám a řeším problémy. Díky tomu jsem poznal zákoutí své práce, která zůstaly ostatním utajeny, a proto řeším nové problémy ještě lehčeji, že se opět zdá, jako bych byl chytřejší něž moji kolegové. To, že by to mnozí z nich zvládli dříve nebo rychleji, se nehodnotí, jelikož jim na to taková chytrá řešení nezbývá čas.
 Někdo si o mně myslí, že toho hodně vím. Ale opět jsme ve stejném kruhu. Už od mládí jsem s dědečkem hrál hru zapomatuj si toto nebo tamto. Pro dědův úsměv bych se naučil třeba i Mendělejevovu tabulku prvků pozpátku. A jak píše Vera Birkenbihl ve své knize Nebojte se myslet hlavou, čím víc toho víme, tím snáze se učíme nové. A jak vám tak furt v práci řeším nějaké problémy, učím se neustále nové věci, a tím pádem vše do sebe zapadá, a já zas rychleji pochopím i další novinku. Jsem proto snad chytrý? Ne, jen jsem se párkrát, i za cenu přesčasu nevzdal, než jsem problém vyřešil.
 Dalším předpokladem zdání chytrosti je očekávání pozitivních výsledků. Když se domníváte, že jste hloupý a na úkol nestačíte, lehce se pak zdáte už při prvním zdání neúspěchu. Já jsem nikdy chytrost nebo hloupost neřešil, a když se něco nepovedlo, prostě jsem hledal dál. Očekávám, že se to podaří a ono to vždy jde. Jenom občas to trvá trochu delší dobu, na a co? Většinou, čím déle se něco řeší, tím víc se člověk naučí a napříště mu to ušetří kopu času. 
 Tuhle nevzdávající se metodu lze aplikovat snad na všechno - matematiku, cizí jazyky, dějepis, vaření, zpívání, psaní, sex, sport, práci, legraci, štrikování - chvíli se nevzdávejte a lidé o vás třeba začnou říkat, že to vám jde nebo, že na tohle jste chytří. Praktikujte nevzdávání se u víc věcí a najednou sklidíte úspěchů, kolik se vám ani nezdálo.

Foto: Don't give up (nevzdávej se) od brendana-c

2 komentáře:

  1. Pěkně napsáno. Líbil se mi poslední odstaveček, - chvíli se nevzdávejte a lidé o vás začnou říkat, že vám to jde...
    Dobrá myšlenka!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky.
    Já to teď vidím i na dalších věcech, například má hra na kytaru, jež zpočátku byla otřesná, dneska už tak trochu jde. Stačilo si uvědomit, že 10 minut jednou za 2 týdny nestačí, že se je tomu potřeba věnovat daleko více, brzy se nějaký ten úspěch se dostavil.
    On totiž úspěch často leží jen pár hodin tréningu, učení nebo práce daleko, jenže kdo má dneska čas něčemu se věnovat 10,20 nebo 30 hodin?
    Podobné to bylo i s učením se velšskému jazyku. Po 40 hodinách se dají zvládnout základy potřebné ke slušné konverzaci, jenže než jsem na to přišel, zkoušel jsem to po pár minutách sem a tam a opět jsem se divil, že mi to moc nejde.

    OdpovědětVymazat