úterý 28. srpna 2012

Paul Watzlawick - Jak skutečná je skutečnost

obálka knihy Jak skutečná je skutečnost
Po přečtení první kapitoly Watzlawickovi knihy asi nebudeme dojmu, že při komunikaci jen zřídka může dojít k porozumění. Dochází spíše ke konfúzi tedy neporozumění. Na vině zde není mluvčí, který by říkal něco nesrozumitelného, ani posluchač, jenž by měl problém s pochopením, ale mnohými zanedbávaný fakt, že každý si stejnou skutečnost vykládá jinak.
Podívejme se na příklad z poválečného období, kdy američtí vojáci, kteří zůstali nějaký čas v Británii, než se vrátili do vlasti, využívali volný čas k nahánění místních slečen. Brzy ale obě strany osočovali tu druhou z přílišné sexuchtivosti. Podivuhodné je, že jak muži tak ženy považovali opačné pohlaví v aktu namlouvání za příliš agresivní. Způsobila to prostá kulturní konfúze.

Na obou stranách bylo obvyklé, že od seznámení k sexu vedlo zhruba třicet kroků, co ale britské dámy a mladí vojáci nevěděli, bylo že každý národ je má v trochu jiném pořadí. 
Američan, u kterého byl polibek celkem nevinná věc, se tak rázem ocitl před nahou nebo hysterickou Britkou, jež považovala pusu za poslední bod před pohlavním stykem. Když jí tedy Amík políbil, musela se rozhodnout, zda ho nazve hulvátem, že tak brzo touží po sexu, nebo se jí líbí natolik, že ho pozve do postele, přesně jak to po políbení má být. Stejně překvapený byl i Američan, který očekával ještě celý kolotoč namlouvání a najednou ho Angličanka táhla k posteli. Není divu, že obě strany se navzájem obvinili z nedostatku sexuální zdrženlivosti, třebaže nikdo netušil, kde mohl udělat chybu.
Zmatený člověk rychle najde nějaké řešení, a pak mu zarytě věří, nehledě na to, jestli je pravdivé nebo ne. 
Nedorozumění má pro lidské bytosti ještě jeden zásadní význam. Kdykoli člověk čelí takovému zmatení, má neuvěřitelnou schopnost, najít rychle nějaké řešení, což ovšem ani zdaleka nezaručuje, že bude správné. O to horší je, že takovéto závěry, už člověku jen těžce vyženeme z hlavy. Když se na vás manželka ve dveřích neusměje, neboť měla v práci těžký den, zmatený manžel zvyklý na veselou ženu, si snadno vymyslí, že ho musí podvádět. Každé další přesvědčování, ho pak často pouze utvrdí v tomto názoru. Vždyť kdyby to bylo tak, jak mu žena vysvětluje, tak by se byla bývala ve dveřích usmívala. Spirála konfúze se roztočí naplno a oba manželé už jen těžko naleznou společnou skutečnost.
Vybrat správnou cestu často navozuje zmatení
Kniha vypráví o situacích, kdy je nedorozumění zapříčiněno přepážkou v komunikaci, například špatným překladem z cizího jazyka. Představuje nám paradoxy, kdy jednou větou chceme, aby někdo něco udělal, a zároveň to popíráme. Zmatený posluchač potom netuší, co vlastně má dělat. To se často stává při výchově dětí, jak trefně vzpomíná Jaroslav Dušek ve divadelním podání Čtyřech Dohod, když po naší ratolesti chceme ať se vrátí, až dostane rozum, bude se chovat normálně nebo něco podobného. Dítě nevá vůbec tušení, co si pod pojmy dostat rozum nebo chovat se normálně představujeme, a tak pátrá a vytvoří si nějakou představu. Zaručeně bude jiná, než jakou chtěl rodič svou radou navodit. 
Další možností, jak dojít k nedorozumění je snaha najít řád, tam kde není, třeba když se snažíme uhodnout náhodná čísla. Každý vášnivý sázkař má určitě svou metodu, jak odhadnout příští tažená čísla. Zatím ale vyhrávají jen sázkové kanceláře, které raději spoléhají na statistiku. Poslední možností, jak se lze nepochopit, je takzvaná interpunkce neboli přiřazení jiného významu stejné události. Kniha to trefně ukazuje na příkladu myši, která si myslí, že kdykoli zmáčkne knoflík, ošetřovatel jí přinese jídlo, kdežto ošetřovatel-experimentátor zkoumá, zda dokáže naučit myš požádat o jídlo stiskem tlačítka, a zdá se mu, že už jí to naučil.
Kniha ke konci pojednává o dalších věcech jako je čas a prostor či komunikace s mimozemšťany, avšak tyto úryvky mě tolik nezaujali. Co mi přišlo zajímavé, a co bych chtěl ještě zmínit je, že člověk, který ve svém zmatení hledá rychle nějaký řád, je kromě naprostého nesmyslu schopen rychle vymyslet i správně řešení. Třeba když hledáme recept a otevřeme kuchařku přesně na správné stránce. Nebo když z cizojazyčného lístku vybereme zrovna jídlo, které nám bude chutnat. Takovýto stav nevědomost, jež nás přiměje udělat to jediné pravé z mnoha možností, nazývají taoisté Wu-Wei. I k tomu může být zmatení, vyvolané neporozuměním, dobré. 

Foto: unzarjones

Žádné komentáře:

Okomentovat