neděle 14. října 2012

Dan Brown: Ztracený symbol

Obálka - Dan Brown, Ztracený symbol
Jak se detektivka dostane na stránky Inspirujícího, zajímá vás možná? Odpověď je ale prostá. Dan Brown se totiž snaží odpovědět na základní a zásadní lidské otázky, ale hlavně v napínavém, čtivém trilleru shrnuje co tento web hlásá od svého počátku: "Naše životy si dokážeme utvářet sami."
Ztracený symbol odhaluje kromě famózní architektury a vědeckých pokroků, ke kterým došlo ve Washingtonu i fakt, že mnoho ošklivých či až nechutných věcí, je při maličké změně perspektivy oslavou života a krásy. Robert Langdon, hlavní hrdina knihy, na to naráží, například když zkoumá, jak by video o temných rituálech Svobodných Zednářů zachycující prominentní americké politiky zatřáslo s obyčejnou veřejností:
Pravda by byla překroucena, věděl Langdon. Tak jako je vždycky.
Pravdou ale je, že pozornost, kterou bratrství věnovalo smrti, je ve skutečnosti hluboká úcta a oslava života. Zednářské rituály byly navrženy tak, aby probudily dřímající velikost člověka a pozvedly naše já z prachu ignorace, otevřely nás světlu a daly nám oči, abychom viděli. Jen skrze zážitek smrti, může člověk pochopit život. Pouze když si uvědomíme, že naše dny na této planetě jednou skončí, jsme plně schopni přijmout, že je důležité, abychom své dny žili naplno se ctí, charakterně a ve službě našim bližním.
Hlavní hrdiné knihy se snaží různými způsoby pozvednout lidský potenciál k novým netušeným možnostem. Postupně zjišťují, že věda i magie mají stejný cíl, obě se snaží dokázat to samé z různých konců. Oba přístupy zkoumají, jestli lidské myšlenky mají efekt na realitu? A oba se střetávají v kladné odpovědi. 
„Pokud ale naše myšlenky mají takovou moc, neměli bychom lépe střežit, na co myslíme?“ ptá se jedna z postav. „Stejně jako hra na housle, je cílené myšlení věc, kterou se lze naučit,“ radí druhý z hrdinů v odpověď, "a to je cesta, kterou se nyní musíme vydat."
V epickém závěru nám je odhaleno, že starověká tajemství, po kterých se v knize pátrá, jsou všem neustále na očích. Je ale třeba změnit perspektivu s jakou k nim běžně přistupujeme. Třeba Bible je představena jako návod k osobnímu osvícení, cestě jak nalézt boha v sobě. Všechny ty krvelačné scény můžou být odporné, stejně jako poučné, podle toho, jak k nim přistoupíme. Pravda je relativní, ale moudrý člověk vždy najde ještě více osvícení ve všem, co dělá a co zažívá.
A ještě jednou pasáž si dovolím vypíchnout: „Byly časy, kdy i ti nejbystřejší, mudrci své doby, věřili, že země je placka, a smáli by se, že nějaká neviditelná síla může držet oceány na spodní straně země, aby nespadli do hlubin vesmíru.“ Skeptici ale budou dál tvrdit, že tehdy nebyli tak daleko jako my dnes a myšlenka, že myšlenky mohou ovlivňovat realitu, je prostě absurdní.

Žádné komentáře:

Okomentovat