čtvrtek 18. října 2012

Oni si zvykli se bít, já zas být zdravý

Zvyk je to, co jsme naučili své podvědomíZadýchaný jsem ztěžka dosedl na střídačku a jen po očku sledoval dění na hřišti. Mezi hlasitými nádechy jsem zaznamenal, že atmosféra na palubovce houstne a za chvíli se dvojice kamarádů ztěžka složila na zem. „
To je divné napadlo mě. Jaktože, když dojde na fauly, pošťuchování nebo bitky, jsou u toho skoro vždy tihleti dva?“ napadlo mě. Odpověď je celkem prostá. Prostě si na to zvykly.
Možná, že se někdy v minulosti dostali do bitky, a nepřešlo je to celý zápas. Přes noc o tom přemýšleli a další den se to stalo znovu. Najednou, nejspíš podvědomě, začali takovéto nepříjemnosti vyhledávat. Mozek si zkrátka zapsal, že k zápasu patří drsné fauly. Kdykoli se teď dostanou na hřiště, chtě nechtě lákají je situace, které zavání potyčkou. 
Přesný opak je jedna moje kolegyně...

V práci se neustále usmívá. Úkoly zvládá s lehkostí a to ještě pomáhá dalším týmům. Vždy, když se jí zeptáte, dostanete řešení a pokaždé na vás má čas. Jaktože ona má z práce radost a kolega sedící vedle na židli se neustále trápí, ikdyž oba jsou chytří a zkušení lidé? Tahle holka je totiž zvyklá uspět, ví, že každá situace má řešení a ona jej dříve nebo později najde. A těch pár, co se nepovede, to vem čert, budou převáženy horou úspěchů.
Já sám jsem na tom podobně. Dneska jsem měl za úkol doplnit jména zákazníků k pár objednávkám. A tak jsem se zalogoval do systému a vytáhnul data pro zadaná objednávková čísla. A hle, většinu jsem nenašel. No jo, uvědomil jsem si, vždyť polovina už byla doručená zákazníkům, musím hledat i takové. Jenže zase to nevyšlo a pořád tam něco chybělo. A jó, část zákazníků od nás nakupovala už loni a já měl omezený čas objednávek na letošní rok. Během chvíle jsem nakupil sérii asi 10 chyb, než se mi konečně podařilo můj seznam dokončit. Nejdříve jsem si ani nevšiml, že jsem vlastně mohl být dokonalý hned napoprvé a málem jsem tak přišel o skvělý materiál na článek. Důležité je, že jsem se nevzdal, a dokončil jsem úkol i přes kopec chyb a hloupostí, co jsem při tom udělal. Mám to tak ve zvyku.
Jsou lidé, kteří si zvykly oslnit opačné pohlaví. Někdo si zvykl být bohatý. Někteří z nás mají ve zvyku urovnat jakýkoli spor a další zas přednesou i ten nejtrapnější vtip, že všichni posluchači padají smíchy do kolen. Já sám jsem si zvykl učit se s lehkostí cizí jazyky, a ikdyž jsem na škole dostával z franštiny i angličtiny samé trojky, o češtině ani nemluvě, dneska se živým psaním a překlady, velšsky a finsky umím jako málokdo a dokonce připravuji jazykové kurzy. 
Zvyknout si můžeme na všechno. Někdy to chce trochu cviku. Hrát na kytaru jsem se nenaučil přes noc, ale prsty si zvykly dopadat na struny na ta správná místa. Když jsem zkoušel vstávat bez budíku, první dny jsem se probouzel o hodiny dříve a půlku noci jsem strachy nespal. Dneska je to přes pět let, co jsem nepoužil budík (no dobře, někdy s opravdu velkou dávkou alkoholu po něm sáhnu). Zvyknul jsem si být zdravý - prostě komunikuji s tělem a nemocím předcházím - a už se taky těším na přednášku Klemense Kubyho v městké knihovně v Praze
Zdá se, že celý život je o zvyku - tedy o tom, co naučíme své podvědomí, jak má k světu přistupovat. Někdo ho naučí hledat důvody k rozporům, jiný vytrvat, až než své překážky vyřeší. A pokud se vám nelíbí to, co jste své podvědomí doposud naučili, nevěště hlavu, dá se to změnit. O tom jsme ale přeci už psali v článku o bohatých zvycích.

foto: Paul Ottaviano

1 komentář:

  1. Díky za parrádní článek. Napadl mě při čtení tento oblíbený citát:
    "Pro někoho je život boj, pro jiného hra.
    Ti první celý život bojují, a ti druzí si hrají."

    OdpovědětVymazat