sobota 13. října 2012

Sto zvířat: zcepenělý mozek

Možná jste mi nevěřili, když jsem psal o selektivním vnímání, ani když jsem představoval koncept, že realitu si vybíráme nebo dokonce vytváříme sami pomocí myšlenkových brýlí. Třeba ale uvěříte hudební skupině Sto zvířat, která vám zazpívá, jak realitu mění nejryzejší z citů - láska.


Sto Zvířat - Neláskou opilí
(Nejprve se nám realita trochu zkreslí u hocha)
Chlapče, když miluješ, mozek ti zcepení.
A pak i velká lež v pravdu se promění.
A z myši ošklivý, je náhle kočka skvost.
A ze zlý protivy stane se osobnost.
I tlustá v tu chvíli, padne ti do oka.
Z němý je můj milý tichá a hluboká.
Bledá má pleť jak sníh, vychrtlá štíhlá je.
Trapná je samej smích, rozum de do háje.
Krutá je důsledná, lakomá skromná zas.
Vodraž se vode dna, jenomže to chce čas.

Refrén:
Koupim ti láhev šumivýho vína.
A špuntem srazim z nebe cherubína.
Potom půjdem městem, neláskou opilí.
Budem se mít rádi, aspoň na chvíli.

(po refrénu dojde i na děvčata)
Holka, když miluješ, mozek ti vysadí.
A ještě říkáš kéž, srdce ho nahradí.
Pak začneš snášet ty, co jinak nesneseš.
Z ješity mužnej typ, v tu ránu stane se.
Srab bude citlivej, prasák je drsnej chlap.
Škudlil je schánčlivej a křivák na to káp.
Nula si zaslouží konečně šanci mít.
A ten, kdo netouží, musí se osmělit.
Sobec, ten ví, co chce, mindráky nejsou nic.
Láska z nás pitomce udělá a nic víc.

A ještě jeden refrén.

No, tak tohle byla láska. Považte jen, co dokáže zloba, strach, škola, rodiče nebo manžel. Než se nadějeme, žijeme v úplně jiném světě.

Žádné komentáře:

Okomentovat