neděle 7. dubna 2013

Zamřížovaný čtvereček

Dívka s řetězem ke kleci
Znáte elektrický obojek pro psy? Takový hafan se prochází po širé louce a najednou dostane šok, když překročí neviditelnou hranici. Vícekrát se na druhou půlku zahrady neodváží. Jak by nám asi bylo, kdybychom podobný obojek nosili? Fuj, otřesete se možná. 
Jenže každý s nás si podobný obojek nasazuje sám a dobrovolně. Jako malé děti žijeme ve světě neomezených možností. S každým zákazem a každou nepříjemnou situací, zkracujeme prostor, kam se odvážíme. „Tohle bys neměl dělat,“ řekla nám někdy maminka a my zaslepení její autoritou jsme to už nikdy neudělali a pro jistotu jsme omezili i pár dalších věcí, které by maminku možná mohli rozzlobit. Potom nás někdo znechutil třeba v zahradnictví a my získali odpor ke květinám, nebo jsme mrzli ve vánici a proto nesnášíme výlet na chatu. Z celé naší nekonečné louky pomalu zůstal malý čtvereček, vlastně klec omezující prostor, kam se odvážíme. 
 Každý tedy žije pohodlně ve svém čtverečku. Vše co v něm máme, neodporuje naší výchově, neohrožuje naše bezpečí. Jsme spokojeni. Tedy až na to, že všechno ve čtverečku už známe, nic nás nepřekvapí, život začne být trochu nuda. A tak vystrčíme růžky a vyšlápneme ven. Ale už, když se blížíme k hranici, cítíme pulzující napětí v elektrickém obojku. Zavalí nás strach z neznámého, a tak se raději vrátíme do bezpečí svého čtverečku a chřadneme v známém světě. 
 Naštěstí, bůh nemá rád stagnaci, a tak nás bude neustále pošťuchovat ven. Pošle nám kamaráda, jehož čtvereček je mnohem větší, který nás kousek povede za ruku. Připraví nám do života nástrahy, které část našeho čtverečku zasypou a nebo ho prostě přesunou jinam. Znáte to, narodí se vám dítě a vše se změní. Nebo skončíte školu a najednou jste v jiném světě. Váš čtvereček v něm má nejisté obrysy a vy najednou rozhodujete, zda bude větší či menší, protože už nemáte jinou možnost, než nový terén prozkoumat, po chvíli napětí a strachu poznáte, že jde vlastně o docela cool novinky. Časem ale i tento čtvereček zevšední, vybavení zanese prach a vás přestane bavit ho uklízet. 
 Co nám ale brání naše nudné čtverce opustit. Není to svět venku plný nebezpečí, vždyť ani tomu psíku za ohradníkem nic nehrozí. Problém je ta hranice a její přechod. Ale, kdo jednou zakusil něco nového, ví, že jeho strach byl většinou planý. Když něco děláte napoprvé, buší vám srdce a je to pro vás nevšední zážitek. V novém světě se ale brzy zorientujete a to dobrodružství pro vás ztratí své kouzlo. Určitě jste to zažili tisícekrát – pekli jste nový koláč, vyzkoušeli novou počítačovou hru, koukli se na nový film, oslovili nového člověka, přijeli na nové místo, začali lyžovat, skočili padákem, vyrazili na jachtě. Napoprvé to bylo kouzelné a vzrušující. Napodruhé zajímavé. Podesáté, třebaže stále zábavné, už to nebylo tak nevšední a vy jste opět začali pokukovat po hranici. Strach a radost na ní totiž žijí ruku v ruce.
A o tom, jak nevyletět ze čtverečku jen tak nazdařbůh, ale rozšířit ho tím správným směrem si povíme zas jindy.

Foto: FrodoBabbs

Žádné komentáře:

Okomentovat