neděle 7. září 2014

Sedm způsobů komunikace

 Snad nic není v mezilidské komunikaci zrádnější, než jev zvaný konfúze. Ta způsobuje, že často dojde k nedorozumění a to i tehdy, když obě strany jednají upřímně, vyjadřují se co možná nejlépe a v dobré víře. Ne nadarmo se v dovednostních příručkách pro manažery píše, že abychom si mohli být vcelku jistí, že naše sdělení bude pochopeno, je třeba komunikovat 7 různými způsoby.

Co tedy konfúze znamená? Každý z nás pochází z jiného prostředí, má trošku odlišnou představu o světě, a proto stejným slovům a větám dává lehce odlišný význam. Pomineme-li fakt, že většina z nás není při komunikaci úplně upřímná a to z mnoha důvodů - strach, snaha se zavděčit, být zábavný atd. - i tak dochází k odlišnému výkladu řečeného. 
Dovolte mi uvést krásný příklad. Nedávno jsem se účastnil schůze, kde se mělo navrhnout řešení problému. Šlo o způsob zásobování výrobní linky. Dodavatel programu, který měl zásobování automatizovat, řekl, že vytvoří postup, který ze skladových zásob doplní jen to, co je potřeba k výrobě právě otevřených zakázek. Skvělé, řekl jsem si. Když budu k výrobě koláče potřebovat sto kusů jahod, systém si řekne o stovku jahod. Jenže přesně takhle to programátor na mysli neměl. Jeho program sice umí přivést, jen to, co je potřeba, ale v předem určeném množství. Pokud děláme jahodové koláče, pošle pro košík jahod. Jsou-li na programu povidlové, řekne si o sklenku povidel a až dojde, pošle pro další. 
Oba jsme chtěli zásobování na základě toho, co se má vyrábět. Třikrát jsme si potvrdili, že skutečně do výroby půjde jen to, co je potřeba. Já myslel přesně určené množství. On také. Moje množství ale vycházelo z počtu koláčů, jeho z velikosti košíků a sklenic. Zdálo se, že si 100% rozumíme a ejhle, přesto došlo ke konfúzi. 
Takových nedorozumění potkáváme dnes a denně spoustu. Stačí, když 2 mají trošku odlišný náhled na věc, přistupují k ní z jiného úhlu nebo mají malinko jinou představu a najednou i stejná slova mají rozdílný význam. 
Co teprve když začne jedna strana mlžit, tajit, nadsazovat, zapírat nebo jinak komunikaci ztíží. Tehdy je i ten největší znalec lidských poměrů krátký a rychle dochází nedorozumění. Chceme-li se takovým okamžikům co nejvíce vyhnout, doporučuji nenásilnou komunikaci. Jde o způsob vyjadřování, kdy se snažíme co nejpřesněji sdělit naše potřeby a co za nimi stojí. Není to dokonale konfúzi vzdorný postup, ale možná se budete divit, jak často stačí říci, co chceme, abychom to dostali.

Foto: Agustin Rafael Reyes - když se řekne okno

Žádné komentáře:

Okomentovat